Radovan se o svém v pořadí druhém onkologickém onemocnění dozvěděl, když mu bylo čtyřicet let. Z předchozí rakoviny varlat se zotavil díky klasické medicíně. Nádor tlustého střeva už se ale rozhodl řešit prostřednictvím alternativního léčitelství, mimo jiné pomocí hladovky a zeleninových džusů. Takzvaná Breussova dieta byla jen jednou z nekonvenčních metod, jimž propadl a které naprosto selhaly.
Radovan zemřel v roce 2010 v jednačtyřiceti letech. O skonu svého otce dnes s hořkostí vypráví jeho dcera Aneta H., které bylo v té době sedmnáct. "Rok předtím, než mu lékaři našli druhý nádor, přestal chodit na preventivní onkologické prohlídky," vzpomíná devětadvacetiletá žena, která žije v Berlíně. Příčinu, proč odmítal pomoc lékařů, vidí Aneta ve vzdorovité povaze, ale také v tendenci věřit alternativním duchovním naukám.
Původně byl katolík, postupně si ale vytvořil kaleidoskop vlastního poznání, o nějž své přesvědčení o světě opíral. Mimo jiné studoval učení jogínů, rodinné konstelace, zabýval se reinkarnací, a jak jeho dcera vzpomíná, obracel se i k okrajovým interpretacím katolické víry. "Domnívám se, že byl tak v šoku z toho, co jej v tak mladém věku potkalo, že se pak začal vydávat cestou alternativních směrů. Bylo to jako spirála, začal věřit podivnějším a podivnějším věcem. Až do konce života nám například tvrdil, že přijde konec světa, znal i přesné datum. Už jsme neměli sílu mu něco vyvracet." Nevěřil farmaceutickým společnostem ani lékařům, které vinil z úmyslu pacienty zlikvidovat, a naopak propadl konspiracím o novém světovém řádu, který má plánovat úzká elita manipulující světovými vládami.
Léčba prvního onemocnění trvala několik let, ani pak si ale rodina neoddechla. "Když se uzdravil, tak se matka domnívala, že už budeme normálně šťastně žít. Místo toho můj otec pokládal vše jen za zbytečné pozemské přízemní starosti. Četl knihy o náboženství, filozofii a chodil na faru. Setkával se také s jogíny a zapomněl, že má rodinu a praktický život, ve kterém je třeba fungovat. Z tohoto důvodu se matka rozhodla vztah ukončit."
O svůj příběh se chtěla podělit, protože dodnes cítí zlobu na "pracoviště", která jejího otce léčila. Chce také varovat ostatní. Vedle prodavačů speciálních džusů vzpomíná i na zastánce metody iridologie, jež odhaluje stav pacienta z oční duhovky a na základě diagnózy doporučuje drastické diety. "Kolikrát jsem ho viděla jíst osmažený plátek masa s marmeládou. Snad aby si člověk myslel, že to něco dělá, museli předepisovat takhle bizarní věci, jinak si to nedovedu vysvětlit."
Neuzdravujete se? Vaše chyba
Její otec na jednu stranu velmi zhubl a zežloutla mu kůže, zatím ale v těle rostl nádor, který v závěru Radovanova života připomínal těhotenské břicho. Za léčbu v jednom centru utratil veškeré úspory a dokonce se v řádech stovek tisíc korun zadlužil u příbuzných. Aneta podnikům se zdravím zpětně vyčítá nedostatek odpovědnosti a alibismus v nastavení náročných procedur. "Pokud to nefunguje, tak to podle nich není chyba té rady, ale člověka, který radu přijal a snaží se podle ní žít, i když je to v podstatě nesplnitelné," uvádí rozhořčeně.
Otcovo chování mělo přese všechno vliv i na ni. "S otcem jsem měla úzký hezký vztah, takže jsem tak trochu podělila přístup: 'Já něco vím a většina ne.' Měla jsem sklony k různým dietám, které jsou nesmyslné." Po letech začala vnímat, že jí samotné kolísá psychické zdraví, a svěřila se do péče psychologa. "Vytvořila jsem si kritické myšlení, takže jsem se pak postupem času dokázala z těchto falešných ideologií vymotat," shrnuje svou zkušenost odhodlaně.
Bílá mafie. Ne, ověřená léčba
Pro přesně opačný přístup než Radovan se rozhodla novinářka Jana Kománková. Když se před devíti lety dozvěděla, že má rakovinu prsu, nad alternativní léčbou neuvažovala ani vteřinu. "Rozhodovala jsem se tak, že jsem se chodila léčit k lékařům, kteří vystudovali medicínu," vysvětluje rezolutně osmačtyřicetiletá žena. Léčila se na vyhlášené onkologii krčské nemocnice. I ona svou rakovinu "vyhladověla", ale s pomocí vědy. Kromě chirurgického zákroku a odstranění většiny nádoru podstoupila hormonální léčbu a de facto umělou menopauzu. Její nádor totiž velmi zjednodušeně řečeno "žil" z ženského hormonu estrogenu. "Lék, co jsem dostávala, předstírá, že je estrogen, váže se na receptory nádoru a tím ho vlastně vyhladoví," vysvětluje poučeně Kománková.
Léčba trvala dlouhých pět let a byla velmi náročná. "Má to hnusné účinky, byla jsem náladová a pěkně dlouho nesnesitelná. Rozhodí to hormonální hladinu, dost jsem nadávala." O přerušení nebo předčasném ukončení léčby přesto nepřemýšlela. Takzvanou zajišťovací léčbu podstoupila, aby vyloučila návrat nemoci. "Sice už nemáte nález, ale můžete mít v krvi a v lymfě rakovinové buňky. Lék je vybíjí na potkání." Upozorňuje, že některé pacientky ho nedobraly. "Dívala jsem se na různá diskusní fóra a tam jedna žena napsala, že ji to štvalo, po roce toho nechala, jenže se jí pak rakovina vrátila a teď je v terminálním stadiu. To si pak říkáte: To bych jako úplně nechtěla."
Protože o nemoci psala blog, obdržela od čtenářů vedle slov podpory také mnoho nevyžádaných reakcí a rad: "Začali mi říkat, že jsem blbá, když se takto léčím, doktoři a "farma-lobby" jsou bílá mafie, která mě nechce vyléčit, a že umřu." I ona obdržela doporučení na pití ovocných šťáv a utrápení nádoru nízkým přísunem kalorií. "Mě zajímá ověřená realita. Bohužel se ukazuje, že lidé, kteří měli stejnou diagnózu a vyjeli za šamanem, jsou všichni mrtví." I coby žena, která spoléhá hlavně na rozumová vysvětlení, netvrdí, že svět lze vykládat pouze materialisticky. "Nechci být nadutá a říkat, že mám vysvětlení pro některé jevy, které lze nazvat záhadnými. Sama třeba pro některé emocionální věci nemám racionální popis, ale to nemá vliv na rozhodnutí, jestli se půjdu léčit s nějakou nemocí," vysvětluje.
Vnitřní bohyně a antidepresiva
Existenci člověka přesahující entity Jana Kománková střízlivě "nevylučuje". Mnoho Čechů po ní ale bytostně prahne. Podle psychologů oslovených Aktuálně.cz jde o spirituální prázdno, které v našich končinách vzniklo poté, co se místní obyvatelstvo většinově odvrátilo od křesťanské víry. Poptávka po odpovědích o podstatě naší existence ale nezmizela a je vlastní velké části populace. Uvolněné místo v Česku zaplnila ezoterika. "Jedna ze základních osobnostních částí je takzvaná spirituální inteligence. To znamená, že se zajímám o to, jestli mě nebo můj život něco nepřesahuje. Někdo to vidí v Bohu, někdo v energiích, někdo v tarotových kartách, někdo v souznění s přírodou, někdo to vidí ve vědě," vysvětluje párový terapeut Honza Vojtko.
Sám léta praktikuje jógu, ve své praxi se ale také setkal s následky víry v ezoterické učení, která pacientovi neprospěla. Ve své knize Vztahy a mýty popisuje případ mladé ženy s depresí, která k němu přišla, "když už mantry, meditace a bylinkové čaje nepomáhaly". Svěřila se, že pár let touží po partnerovi, pomoc hledala na víkendovém semináři pro ženy s názvem "Probuďte v sobě vnitřní bohyni". Zahrnoval tanec, meditaci a zpěv. Hlavně se tam ale chtěla "naučit správně si přát". Přání si pak měla opakovat a "vesmír" jí ho měl vyplnit. Když se po půlroce nic nestalo, začala upadat do stále hlubší mizérie. Vojtko ji přesvědčil, ať navštíví psychiatra a začne brát antidepresiva, protože její tělo jednoduše "nevyrábělo" dostatek serotoninu. Přes váhání k tomu nakonec svolila a rada jí pomohla. Terapii po roce úspěšně ukončili, slečna nadále medituje, což jejímu stavu prospívá.
Pozoruhodná je věta, kterou pronesla na začátku terapie: "Já jsem snad musela v minulém životě povraždit celou vesnici, že se mi to děje…" Výrok totiž odráží víru řady lidí inklinujících k alternativním duchovním směrům, že život sami neřídí, ale veškeré děje vedou jakési tajemné síly v pozadí. Podle Vojtka to může ukazovat k tendenci jedince zbavit se odpovědnosti za svůj život. "Může pro něj být dokonce osvobozující říct: 'Já to nemám pod kontrolou, podléhám nějakým osudovým zákonitostem a čekám, až si mě to vybere.' Když použiji definici dospělosti, tak dospělost je stav, kdy nesu zodpovědnost za důsledky svých činů." Vojtko zároveň ezoteriku jako takovou nezatracuje a dodává, že víra v tyto "děje" může za splnění několika podmínek dodávat "věřícímu" jistotu a odvahu žít. "Když tento pohled uchovám jako svou vnitřní osobní věc, respektuji přitom hranice ostatních a svou pravdu jim nevnucuji, tak to může být velmi ku pomoci," vysvětluje terapeut.
Kdo nevěří ničemu, věří všemu
Jeho kolega terapeut Dalibor Špok zdůrazňuje, že stejně jako ve všem jde i v tomto případě o správnou míru. O ezoterice hovoří současně smířlivě a kriticky. Myslí si, že například metoda "přání" může být vlastně funkční autosugescí. Ezoterika, ať už jde o jakkoliv široký pojem, je podle Dalibora Špoka jakousi první branou, jíž může duchovně nepolíbený člověk projít a začít novým způsobem řešit své psychologické problémy a prožívání života. "Spousta lidí ani neví, že jen si sednout a začít vůbec přemýšlet o řešení problému je dobrá věc. Mnoho z nich to ale nedělá." Sám upozorňuje, že některé "rozumné" směry hnutí New Age mohou být inspirativní, díky meditaci přinášejí například zklidnění nebo radost z prosté blízkosti dalších lidí. Odlišit prospěšnou ezoteriku od té škodlivé je náročné, podle Špoka ale nikoliv nemožné.
V první řadě varuje před tím, co jeho kolega Vojtko nazývá "prodejem hrnců", tedy ezoterickými dýchánky s cílem prodat co nejvíc produktů za horentní ceny. Za horší ale považuje ezoteriku kultu, v jejímž čele je guru. "Na pozoru je třeba se mít, když takový příznivec New Age neroste pro společnost, ve které žije, ať už pracovně nebo vztahově, nemá radost ze života, ale spíše se z něho izoluje a myslí si, že spiritualita znamená dělat věci úplně jinak než žít v tomto světě," vysvětluje psychoterapeut. Lidé, kteří zažili pocit poznání, bývají také někdy arogantní a na své "neosvícené" okolí se dívají spatra.
Ve společnosti si Špok všímá "pouťové spirituality", kdy si lidé "vyzobávají různé bonbonky z různých spirituálních tradic" a skládají si vlastní víru - podobně jako to udělal Radovan. Problém takového přístupu vidí v tom, že nemá hranice. "Křesťanský myslitel Gilbert Keith Chesterton tvrdil, že jakmile se zbavíme náboženství, neznamená to, že nevěříme ničemu, ale že věříme všemu." Na otázku, jestli i náboženství netrpí určitou "důkazní nouzí", odpovídá, že tradiční víra v Boha je alespoň "destilovaná zkušenost stovek generací lidí, kteří se o poznání pokoušeli. A ta ezoterice chybí." Upozorňuje, že zmíněné "vyzobávání bonbonků" je vlastně snahou extrahovat si z náboženství a dalších směrů jakousi univerzální esenci. "Kdyby to šlo, tak by to příslušníci těchto náboženství už dávno udělali," myslí si Špok.
Ezoterika jako odrazový můstek k duchovnímu rozvoji
Ezoterika je podle něj dobrý start, ale co se týče duchovního rozvoje, přirovnává ji spíše k receptu z televizního programu. "Je dobře, že začnete vařit, ale restauraci si s tím receptem asi neotevřete," upozorňuje terapeut. Varuje také před takzvanou "zážitkovostí" duchovního osvícení. Naráží třeba na užívání LSD nebo na rituály s ayahuaskou, která působí změněné stavy vědomí. Když ji v pralese Jižní Ameriky požije západní člověk, má to k pravému poznání daleko. Zatímco pro tamní domorodce je stav pouze prostředkem, našinec si tento zážitek plete s cílem. Duchovní růst je ale podle Špoka třeba si odpracovat. "Zážitek vás tam nedovede, to je mnohem komplikovanější, s tou zkušeností se musí pracovat, interpretovat ji a integrovat," uzavírá Dalibor Špok.
Nezamýšleně prožil změněný stav vědomí lektor jógy a meditace Petr Smil, který se dokonce musel vyrovnat s takzvanou psychospirituální krizí. Do stavu, kdy se mu otevřely brány nevědomí a zaplavily ho kromě euforických stavů náhle i nezpracované emoce, traumata a obavy, se propracoval jógovými dechovými technikami a intenzivní meditací. "Nebylo to jednoduché, tenkrát jsem na to byl sám, neměl jsem v tu chvíli ani podporu terapeuta," vzpomíná s odstupem dvaačtyřicetiletý muž.
Řadu psychologických výzev díky navozenému stavu vyřešil, problém byl v tom, že nešlo o řízený proces, ale radikální psychickou očistu. Běžně přitom pacienti na terapiích odlupují své problémy i léta jako vrstvy cibule. "Je to trochu chůze na ostří nože. Leccos jsem nahlédnul a je to intenzivní zkušenost." Během ní zažil pocit, který popisuje řada lidí s podobnou zkušeností, ať už se k ní propracovali jakkoliv. "Byl tam zážitek jednoty, s tím že jsme součástí Všehomíra a že hranice mezi Já a celkem je velice tenká - a ta nakonec zmizela. Byl tam intenzivní zážitek přesahu a jednoty." Pak se mu ale začaly vynořovat strachy a panické stavy.
Spirituální bypass
Tuto katarzi řešil v intenzivní fázi několik týdnů, následně pak témata, která nahlédl, zpracovával další měsíce a roky. Mimo jiné si ujasnil, že důvod, proč se prvotně začal zabývat jógou, nebyl duchovní růst. "Až později jsem si uvědomil, že ta moje motivace, byť nevědomá, byla snaha uniknout z reality, protože pro mě byla tíživá. Byl to klasický spirituální bypass, kdy se člověk chopí jakéhosi duchovna, ale nemá vyřešené základní vztahy. To se v případě ezoteriky děje často. Lidé se chopí technik, které jim slibují modré z nebe, upnou se k nějakému ideálu, ale obchází nevědomé problémy, které by měli řešit."
Jóga je pro něj momentálně nástrojem pro co nejhlubší sebereflexi. "Deset let jsem se snažil odpoutat od světa, teď pro mě techniky mají smysl ve chvíli, kdy se projeví ve skutečném životě. Jinak je to útěk a je jedno, jestli k tomu útěku do jiných rovin použijete psychedelika nebo dechové techniky, pořád je to útěk." Zážitek, o kterém mluvil terapeut Špok, chápe jako prostředek k pozitivní změně chování. "Může jít o odhodlání začít se věnovat nové profesi, která mě baví, nebo třeba o rozhodnutí laskavě přistupovat k lidem."
