Tučňáci Magellanovi vyvádí svá mláďata v období léta. Přes měsíc je rodiče nepřetržitě střeží, ale na zimu odtáhnou za potravou. Mláďata během té doby značně strádají a hladoví, ale když se "maminka s tatínkem" zase vrátí, jejich přísun potravy je znovu pravidelný, informuje časopis Current Biology.

Jenže poslední dobou se zvláště matky do hnízd v Patagonii již nikdy nevrátí. Uhynou na dlouhé cestě na sever, buď na vyčerpání či nedostatek potravy, popřípadě se jim stanou osudné ropné skvrny, znečištěné vody či plastové odpadky, které snědí. 

Japonští vědci z Institutu statistické matematiky chtěli přijít na to, proč takto dopadnou zejména samice, a začali tučňáky stopovat. Zjistili, že samečci jsou schopní opatřit si dostatek potravy ve velkých hloubkách, takže nemusí plout ze svých jižních hnízdišť tak daleko na sever. Na drobné samičky jsou však tyto hluboké vody příliš studené, a nedokážou tak bojovat o potravu v přeplněných jižních vodách. 

Proto putují na sever blíže k rovníku do teplejších vod, často až na jih Brazílie. Vrací se jich stále méně, zřejmě proto, že je voda stále znečištěnější - oleji a ropou z námořní dopravy či plastovým odpadem.

Japonští vědci varují, že zmenšující se počet samiček, které se vracejí do svých jižních hnízdišť, může časem ohrozit celou populaci tučňáků Magellanových.