Spolu s Lajkou se k historicky prvnímu letu připravovaly ještě dvě další fenky - Albina a Mucha. Historky o tom, proč byla vybrána právě Lajka, se různí: podle některých na ni padl los proto, že byla hezká.
"Lajka byla mírná a okouzlující," napsal Vladimir Jazdovskij ve své knize zachycující historii sovětské vesmírné medicíny. Vzpomíná v ní, že ještě předtím, než zamířil k odpalovací rampě, vzal psíka domů, aby si pohrál s jeho dětmi. "Chtěl jsem pro ni udělat něco hezkého, zbývalo jí tak málo života," říká Jazdovskij. Již předem se totiž vědělo, že Lajka zahyne.
Asi čtyři metry dlouhý Sputnik 2 vážil přes 500 kilogramů, samotná kabina pro Lajku byla dlouhá 80 centimetrů, její průměr byl 64 centimetrů. Počátek letu provázely komplikace. Kvůli technickým problémům musela Lajka čekat na start v kabině celé tři dny. Teplota byla nízká a bylo třeba ohřívat kokpit pomocí hadice. Když se dostala na oběžnou dráhu, lékaři s úlevou zjistili, že její srdeční tep, který se při startu zrychlil, i její krevní tlak jsou v normálu. Živila se speciálně upraveným krmivem z kontejneru.
Lajka nakonec zahynula. V té době totiž ještě nebyl technicky vyřešen návrat z oběžné dráhy, a proto měla být po pěti dnech výzkumu cíleně usmrcena. Až po rozpadu Sovětského svazu se objevily informace, že Lajka pravděpodobně zahynula už několik hodin po startu na následky přehřátí organismu a stresu. Sputnik s jejím mrtvým tělem pak obíhal Zemi ještě pět měsíců, do dubna 1958, kdy byl naveden do atmosféry, kde shořel.
Lajka se původně jmenovala Kudrjavka (Kudrlinka), nakonec dostala jméno po plemenu loveckých a tažných psů severního Ruska a Sibiře. Americká média Lajku pojmenovala Muttnik (složenina z mutt, kříženec, a -nik ze slova Sputnik nebo Curly, překlad slova Kudrjavka).
Všichni psi využívaní v sovětském vesmírném programu byli toulaví "voříšci", protože lékaři věřili, že jsou s to se na drsné podmínky nejrychleji adaptovat. Pro vesmírné lety se vybírali dvou až šestiletí psi menšího vzrůstu, nesměli mít více než 7,5 kilogramu a měřit přes 35 centimetrů na výšku a 43 centimetrů na délku od nosu po ocas. Na palubě totiž nebylo příliš místa, během některých letů se navíc musela do rakety vměstnat dvě zvířata, aby se mohly srovnat jejich reakce.
Do letu prvního člověka do vesmíru v dubnu 1961 vypustili Sověti do kosmu asi 50 psů, asi dvacítka z nich přitom zahynula. Kromě Lajky se do dějin kosmonautiky zapsali psi Cigan a Dezik, se kterými v roce 1951 vylétla raketa do zhruba stokilometrové výše, odkud se zase snesla na padáku.
Oba voříšci z letu vyvázli prakticky bez následků - Dezikovi nebylo vůbec nic, Cigan během přistávání utrpěl jen povrchové oděrky. Oba psí hrdinové se museli vyrovnat nejen se čtyřminutovým stavem beztíže, ale hlavně s pětinásobným přetížením při startu. Nic z toho pro psy, upoutané během letu do speciálních postrojů a sledované řadou přístrojů, ale neznamenalo větší nebezpečí.
Psi Strelka a Belka, kteří odstartovali 19. srpna 1960 na oběžnou dráhu, sice nebyli prvními živými tvory na oběžné dráze, jako první se ale vrátili živí zpátky na Zemi. Na palubě Sputniku 5 je doprovázeli králík, čtyřicítka myší, dva potkani, mouchy a řada rostlin. Většina pasažérů se následující den vrátila v pořádku na Zemi, asi dvacet myší ale zemřelo.
Na památku Lajky bylo v Rusku postaveno několik pomníků. Objevila se i v literatuře a americko-kanadská skupina Arcade Fire o ní nahrála písničku. Zítra vstoupí do tuzemských kin loutkové sci-fi Lajka, které vychází z divadelní hry Lajka, Čchin a Gagarin, kterou režisér Aurel Klimt nastudoval s herci Divadla v Dlouhé. Úspěšně se pak hrála v divadle Minor a na mnoha festivalech.
Lajka byla prvním z mnoha zvířat vypuštěných do kosmu. Ve Spojených státech slavili úspěch především opičák Gordo, který byl v roce 1958 vystřelen do výšky 970 kilometrů, kabina s ním ale nebyla v Atlantickém oceánu nikdy nalezena, nebo šimpanz Ham, který se v roce 1961 stal na lodi Mercury-Redstone 2 prvním primátem, který překonal hranici vesmíru. Od konce 50. let do vesmíru létali i králíci, myši, kočky a další zvířata.
