Čich je značně podceňovaný smysl, zřejmě proto, že se bez něj dá poměrně bez problému žít, na rozdíl od situace, kdy ztratíme sluch či zrak. Není ale vlastně podceňovaný neprávem? Vy jste ostatně takový "advokát" čichu ve svých studiích a článcích…
Ano, tak to bývá, že když se někdo něčím zabývá, tak říká, že to je to nejdůležitější. Ale to myslím samozřejmě v nadsázce. Nicméně porovnávání smyslů je problematické, protože vjemy vnímáme většinou komplexně, ne jediným smyslem. Třeba v případě konzumace jídla hovoříme o chuti, přitom většinu vjemů vnímáme pomocí čichu. Když se budete lidí ptát, který pomerančový džus chutná nejlépe, a dáte jim na výběr tři identické džusy, akorát jeden z nich obarvíte, ukážou zpravidla na něj, protože se při hodnocení chuti řídí i očima.
Když někdo nevidí či neslyší, říkáme, že je postižený. Je postižený i ten, kdo necítí?
Samozřejmě je to určitým způsobem handicap. Část lidí nemá chuť k jídlu, což pak ovlivňuje jejich výživu. Často to bývá problémem seniorů, kteří přijdou o čich a pohybují se pak na hranici podvýživy. Jenže pak existuje druhá část lidí, kteří kvůli absenci čichu mají naopak sklon k obezitě. Požitek z vůně jídla si nahrazují buď nadměrnou konzumací potravin s příjemnou texturou, popřípadě s výraznou chuťovou složkou, která je však velmi jednoduchá, jde pouze o sladké, slané, hořké, kyselé a masové (umami) vjemy. Případně konzumují hodně pálivé a kořeněné látky, které dráždí nervová zakončení trojklaného nervu či receptory bolesti.
Čich nás také umí varovat před nebezpečím - ohněm, kouřem, unikajícím plynem či chemikáliemi…
A to je právě zajímavé, že jde častěji o podněty z volných nervových zakončení trojklaného nervu než z čichových receptorů. Nicméně většina látek je vnímána jak čichem, tak i trojklanými nervy.
Takže když někdo nemá čich, může vnímat tyto nebezpečné látky?
Ano, může to vnímat. Třeba kdyby si přičichl k nezředěnému octu, hned by uskočil.
Jak pomohlo "emancipaci" čichu a jeho výzkumu udělení Nobelovy ceny v roce 2004 za objev čichového receptoru a organizace čichového systému? Otevřelo to dveře "čichologům" do seriózního světa vědy?
V podstatě ano, přestal to být obor na samotném okraji. Studie s objevy z oblasti čichu se začaly pravidelně objevovat v prestižních vědeckých časopisech, a jelikož byl tento obor dlouho opomíjen, těch objevů je nyní opravdu hodně.
Někde jsem slyšela, že deodoranty přebíjejí přirozené pachy, pomocí nichž jsme si podvědomě vybírali partnery. Tudíž si nevybereme toho pravého a deodoranty tak nepřímo mohou za vysokou rozvodovost a neplodnost. Co je na tom pravdy?
Toto tvrzení předpokládá, že deodoranty přebíjejí ty původní pachy. Dělali jsme několik studií a ty ukazují, že kosmetické prostředky je nezakrývají, nýbrž s nimi interagují a vytvářejí novou směs, kterou není možné zcela předvídat z původních částí. Každý parfém je totiž cítit na každém člověku jinak. Studie navíc ukázala, že člověk voní lépe se svým parfémem, který si vybral a který je zvyklý používat, než když jsme účastníkům přidělili jeden společný. Přitom oba parfémy hodnocené samostatně vyšly ze srovnání nastejno.
Ale je tedy pravda, že si lidé vybírají sexuálního partnera i pomocí čichu?
Bezpochyby. Představte si, že byste měla žít v blízkosti někoho, jehož vůně je vám nepříjemná. V jedné studii jsme se ptali mužů a žen, zda je pro ně důležitější, jak partner vypadá, jaký má hlas, či jak voní. Muži kladli největší důraz na vzhled, nicméně ženy tvrdily, že vůně partnera je nejvýznamnější.
Cítí ženy lépe než muži? Protože časté jsou situace, že ženě připadá, že to někde nesnesitelně páchne, a muž se diví, co se jí nezdá…
V průměru mají ženy lepší čich než muži, ale mezi jednotlivci jsou obrovské rozdíly bez ohledu na jejich pohlaví. Největší rozdíly můžeme pozorovat v rané dospělosti. V průběhu věku se sice zmenšují, ale určitý rozdíl tam existuje celý život.
Někde jste také říkal, že heterosexuálové a homosexuálové voní odlišně. Jak je to možné?
Existují dvě studie, které to ukazují. Jak je to možné, zatím nevíme. Jednalo se o studie testující tělesnou vůni, ne volbu parfémů. Ale mám trochu podezření, že vliv může mít to, že se homosexuálové více holí v podpaží než heterosexuálové. Ale potvrzené to nemám.
Je pravda, že lze zápachem poznat i nějakou chorobu, například cukrovku?
Tam je to naprosto jednoznačné. Když budete mluvit s člověkem, jemuž je z úst cítit aceton, tak si můžete být jistá, že se jedná o cukrovku. Na základě pachu lze identifikovat i celou řadu infekcí. Hodně to používali dermatologové, protože každý kmen bakterií zapáchá jinak.
Také prý z výzkumů vyplynulo, že kdo jí hodně masité stravy, zavání méně příjemně. Co je na tom pravdy?
Jedná se o jednu naši starší studii, v níž nás zajímal efekt stravy. Experimentálně jsme účastníkům studie naordinovali čtrnáct dnů masitou dietu a následně čtrnáct dnů bezmasou dietu. Když jedli maso, voněli méně příjemně. Otázkou je, jestli to nebylo vysokým množstvím masa, kterým jsme je krmili. Protože v jiné studii si lidé pouze zapisovali, co jedli, a když maso konzumovali v přiměřené míře, voněli naopak lépe.
Médii před rokem proběhla zpráva, že podle studie americké Columbia University může být ztráta čichu předzvěstí blížící se demence. Je to už nějak potvrzeno praxí?
Ukazuje se, že skutečně několik let předtím, než budou mít lidé nějaké klinické příznaky, mohou mít poruchy čichu. Buď klasicky ztrácejí čich a necítí látky v jejich běžné koncentraci, popřípadě se jedná o speciální poruchu, tzv. fantosmii, kdy domněle cítí pachy, které se přitom v jejich okolí nevyskytují. Bohužel často jde o negativní představy, takže se třeba domnívají, že jim v domácnosti uniká plyn, a stále volají opraváře.
Marketéři na nás útočí velkým množstvím čichových podnětů a snaží se prodávat zboží i prostřednictvím jeho vůně. Jak účinné to podle vás je?
Těžko mohou mít skutečné účinky vůní na zákazníky pod kontrolou, problematické je i prodávání pomocí vůně v supermarketech, kde se prolíná pečivo, zelenina i drogerie. Problém je i v tom, že se do značné míry jedná o podprahovou reklamu. Zatímco ta vizuální podprahová reklama je poměrně hodně kontrolovaná, tato nikoliv. A tak vám mohou za drahé peníze prodat třeba sedačku navoněnou jako kůže, ačkoliv je vyrobená jen z koženky.
Čím to je, že ženám se spíše dělá špatně z tělesných pachů, mužům spíše z těch umělých? Nejde jen o voňavky, ale i o nejrůznější osvěžovače vzduchu a podobně.
Myslím, že to nelze generalizovat a záleží především na kontextu, ve kterém dané pachy cítíme. Pokud bude člověk vnímat nějaký tělesný pach v ranní tramvaji, tak se mu může udělat nevolno. Když ho ale ucítí v momentě, kdy bude třeba tančit "tělo na tělo" s někým, kdo je mu příjemný, tak i ten pach bude vnímat příjemně. Ale když už jsme u diskuse o tělesném pachu či těžkých parfémech, tak v Kanadě si lidé citliví na vůně prosadili, že do veřejných budov nesmějí vstupovat osoby navoněné těžkými parfémy. Je to jeden z předpisů například na kanadských univerzitách. I když tedy nevím, jak se dodržování tohoto nařízení kontroluje. Jestli vrátný všechny, kdo vstupují dovnitř, nejdřív očichá, to opravdu netuším.
Video: Psi zjistí čichem rakovinu. Vědci nyní chtějí umělý čenich
