Červnový den v životě padesátileté, v zásadě nijak sečtělé ani atraktivní Clarissy Dallowayové začíná spontánním rozhodnutím koupit květiny. V románu spisovatelky Virginie Woolfové následuje líčení vyvedené ve stylu takzvaného proudu vědomí: proplétají se v něm vzpomínky, aktuální nálady i úvahy o plynoucím čase, jejichž důsledkem je radost z přítomného okamžiku.
Před třemi roky pražské Švandovo divadlo uvedlo první české drama vygenerované umělou inteligencí. Cílem experimentu bylo především ověřit, zda vůbec nebo v jaké kvalitě dokáže stroj něco takového vytvořit. Nyní na stejnou metodu geneze textu vsadili režisér Jan Mikulášek s dramaturgem Petrem Erbesem. Inscenaci nazvanou Ej Áj lze vidět v Divadle Na zábradlí.
Hvězdy socialistické estrády po sametové revoluci nezmizely, dál koncertovaly a 35 let poté stále neupadly do zapomnění. Ti starší je poslouchají z nostalgie, někteří mladší, neznalí dobového politického kontextu, možná jako guilty pleasure, provinilé potěšení. A zájem o tuto hudbu, respektive s ní spojené příběhy jejích interpretů, mají i divadelníci.
Pražské Divadlo Na zábradlí zinscenovalo korespondenci současných francouzských intelektuálů, spisovatele Michela Houellebecqa s filozofem Bernardem-Henri Lévym. Ztotožňuje je mimo jiné s postavami z Čekání na Godota, jejichž jediným smyslem zůstává donekonečna opakovaný dialog. Hrdinové slovy zahánějí samotu a projevují zhnusení nad stavem světa i sebou samými. Je to mrazivě úchvatná podívaná.
První premiérou letošních Letních shakespearovských slavností se stal Macbeth v režii Jakuba Krofty s Markem Němcem a Lenkou Krobotovou v rolích Lorda a Lady Macbeth. Hrají je v Královské zahradě Pražského hradu, pod širým nebem před míčovnou. Možná naposledy, příští rok by měla být dokončena rekonstrukce Nejvyššího purkrabství, tradičního působiště shakespearovské akce.
Stojí v nehostinné zatáčce v pražské Libni. Kdysi symbolizoval bezuzdnost doby, dnes je spíš dokladem bizarní dekády, o níž se mluví se směsí nostalgie a pobavení. Klub Discoland Sylvie podnikatele Ivana Jonáka je tématem nové inscenace režisérů a dramaturgů Petra Erbese s Borisem Jedinákem, která osciluje mezi fascinací a dokumentem. Premiéru měla minulý týden v Divadle Na zábradlí.
