Praha - František Hurt (16) studuje na osmiletém Gymnáziu Jana Keplera v Praze. Přestože jej baví elektronika, na průmyslovku ho to netáhlo. Samostudiem se dokázal v elektronice vzdělat natolik, že patří k nejlepším konstruktérům v robosoutěžích v Česku.
V týmu je se dvěma programátory, spolužáky ze třídy. Loni ve finále se svým robotem dokonce porazili i studenty ČVUT.
Aktuálně.cz: Jste úspěšným účastníkem robosoutěží. Můžete vysvětlit, na jakém principu probíhají?
František Hurt: Robosoutěže jsou určené pro tříčlenné středoškolské týmy, pořádá je ČVUT. V týmu jsem se dvěma spolužáky-programátory z Gymnázia Jana Keplera. Já jsem konstruktér. Úkolem je zkonstruovat a naprogramovat robota tak, aby sám splnil nějaký úkol, který je popsán v zadání.
A.cz: S jakými úspěchy se robosoutěžím věnujete?
Loni jsme skončili druzí v předkole, pro finále jsme na robotovi ještě hodně zapracovali a vyhráli jsme.
A.cz: Loňskou robosoutěž jste ovládli. Co to obnášelo?
Museli jsme nejdřív vymyslet strategii řešení té úlohy, podle toho udělat konstrukci, kde mě trochu omezovalo určené množství součástek. Letos je zadání spíše takové, že konstrukce není tolik složitá a bude to záležet spíše na programátorech.
A.cz: S kým jste soutěžili?
Jde o soutěž středoškolských týmů, ale finále se účastnili i studenti ČVUT.
A.cz: Jaké bylo loni zadání? Co měl robot umět?
Loni bylo soutěžní hřiště rozdělené na dvě poloviny. Nastoupily dvě mužstva a svedly souboj. Úkolem bylo nashromáždit míčky jedné barvy do stanoveného rohu plochy a co nejvíc míčků druhé barvy naopak házet k soupeři.
A.cz: To všechno dělá robot?
Robot musí dělat vše autonomně podle zadaného programu, nesmí se do toho zasahovat zvenčí.
A.cz: Čili žádné dálkové ovládání?
Ne, to tam není. Robot má senzory, kterými pozná barvy.
A.cz: Z jakých součástek se roboti staví?
Staví se z Lega.
A.cz: Jak jde z Lega postavit funkční robot?
Je to speciální stavebnice s motory, senzory a procesorem, tyto díly se zastaví do kostek. Sada je přesně daná, pro každého stejná, nic navíc se použít nesmí.
A.cz: Co měl robot umět letos?
Měl se snažit hrát Pacmana.
A.cz: Co to je?
Je to hra, kde má robot projet co největší pole bludiště. Předem se vůbec nevědělo, jak bude to bludiště vypadat.
A.cz: Jak se to dá naprogramovat?
Bylo to složitější. Ale naštěstí mám v týmu spolužáka ze školy, který patří k nejlepším programátorům vůbec.
A.cz: Jak jste dopadli letos?
Neumístili jsme se až tak dobře kvůli několika drobným chybám v konstrukci i programu, které se projevily bohužel všechny v jedné kritické chvíli; do finále tudíž nepostupujeme, neboť postupují pouze dva první týmy. Nebýt těchto malých chyb, které jsme již nenašli a neodstranili, protože asi týden před vlastní soutěží byla upravena pravidla a změnili jsme zcela koncepci konstrukce robota i programu, asi bychom se mohli umístit výrazně lépe.
A.cz: Vy jste v týmu konstruktér. Studujete ale osmileté Gymnázium Jana Keplera, tady asi nejsou technické předměty…
Elektroniku mám jako koníčka. Uplatním tu gymnaziální matematiku a fyziku. To jsou předměty, které mě baví a jdou mi. Plno lidí se je musí dlouze učit, ale když se to pochopí, tak se nemusí učit vůbec.
A.cz: Jak jste načerpal znalosti potřebné k sestrojování robotů?
Tíhnu k tomu už od malička. Merkur, Lego, z toho jsem sestrojoval různě věci už jako malý. A také samostudium elektroniky, ať už v literatuře nebo na internetu, o kterou se dlouhodobě zajímám.
A.cz: Kolik času věnujete elektronice a konstruktérství?
Zabere mi to opravdu hodně času. Když mě něco napadne, tak si leccos sestrojím, popřípadě si rozšiřuji znalosti o elektronice.
A.cz: Jak to zvládáte se školou?
Já se moc neučím. Míval jsem samé jedničky, ale nakonec jsem na to rezignoval. Přijde mi, že to není o tom mít samé jedničky, spíše dělat to, co mě opravdu baví. Než honit samé jedničky a věnovat tomu v předmětech, co mi jdou méně, zbytečně moc času, raději se specializuju na matematiku a fyziku. Ale vyznamenání si chci držet.
České naděje
V seriálu online deníku Aktuálně.cz "České naděje" vás seznamujeme s mladými nadějemi české vědy, kultury i české společnosti. Jsou mladí, ale již slaví mezinárodní úspěchy, vedou vlastní výzkumy, vynikají v umělecké oblasti, popřípadě jsou obětaví dobrovolníci či probouzí občanskou společnost.
A.cz: Stíháte vůbec i nějaké další činnosti než školu, elektroniku a konstrukci robotů?
Ještě loni jsem chodil do základní umělecké školy na kytaru, teď už hraju jen doma. No a taky dělám závodně veslování.
A.cz: Jak se vám ve veslování daří?
Vesměs docela jo.
A.cz: A konkrétně? Nebuďte tak skromný…
No třeba loni jsme vyhráli na Primátorkách osmiveslici v dorostencích.
A.cz: To by se vám hodilo do motivačního dopisu na nějakou britskou školu…
Dělal jsem kurz na Winchester College (nejstarší a zřejmě i nejprestižnější soukromá střední škola ve Velké Británii - pozn. red.), kde bych mohl studovat tři měsíce matematiku a fyziku. Psal jsem motivační dopis, ale já to nemám moc rád, vychvalovat se, co jsem všechno vyhrál. Tohle mi nejde.
A.cz: Je ještě něco, co vám nejde?
Nejde mi neodkládat práci. Loni jsme třeba měli přes čtrnáctidenní vánoční prázdniny napsat povídku. Naplánoval jsem to na poslední den prázdnin na 19:30.
A.cz: A jak to dopadlo?
Napsal jsem jí, v té časové tísni jsem dokonce i dostal nápad, který jsem přes celé Vánoce stejně nedostal, a dali mi jedničku.
A.cz: Jaké máte plány do budoucna?
Určitě bych se chtěl věnovat technice. Čili zvolím nějaký technický obor.
A.cz: A jaké je vaše vysněné povolání?
Pomocí znalostí matematiky a fyziky řešit konstrukční problémy a provádět nějaké konstrukce či inovace ve výrobě.
