U Zlatého Tygra

Hrabal byl citlivý i rabiátský. 25 let po jeho smrti neexistuje jeden správný výklad

Hrabal byl citlivý i rabiátský. 25 let po jeho smrti neexistuje jeden správný výklad

Velký světový spisovatel Bohumil Hrabal jedinečně zachytil kouzlo periferie a do literatury vnesl hospodskou historku.

Sprostí výčepní, hampejzy i ráje umělců. "Praha ožralá" mapuje historii pivní kultury

Sprostí výčepní, hampejzy i ráje umělců. "Praha ožralá" mapuje historii pivní kultury

Prohlédnout si 18 fotografií

Šestnáctého srpna 1911 zahájila v Řetězové ulici provoz kavárna a vinárna Montmartre. Když se to doneslo Egonu Erwinu Kischovi, pronesl: „No konečně!“ Podnik přál hlavně umělecké bohémě, stěny místností zdobily kubistické kreace od Vratislava Huga Brunnera a kopie Emila Filly nebo Václava Špály od "mlynáře Míly Trnky", dočtete se v knize.

Podnik funguje dodnes. Jedním z pravidelných štamgastů byl v Montmartru spisovatel Jaroslav Hašek, kterého výčepní často nechtěli pustit dovnitř, údajně proto, že pil víc, než si mohl dovolit. Oblíbeným podnikem Jaroslava Haška byla také hospoda U Brejšků u Národního divadla. Jedno odpoledne se v ní zastavil, aby se takříkajíc posilnil před prvním rande se svou budoucí ženou Jarmilou. Před divadlo za ní ale nikdy nedorazil. "Ve dvě hodiny v noci prohlásil, že se musí ještě někam jít. Že takhle přece nemůže přijít k Národnímu divadlu na rande. I dával si pak v Montmartru střídavě černou kávu s rumem, černou kávu bez rumu a rum bez černé kávy a pokaždé, když mu vyhasla viržinka, vzdychl zhluboka: Hynku… Viléme… Jarmilo!!," vzpomínal Eduard Bass v povídce Jak Hašek čekal na Jarmilu.