Orbis Tweetus je ilustrovaná kniha s krátkými tweetovými radami o tom, jak psát marketingové texty. Na její ilustraci se navíc podílela široce oslovená veřejnost. Proč jste se rozhodl pro tento neobvyklý formát?
Projekt nebyl tvořen s nějakým záměrem, ale vyplynul ze situace. Začalo to tím, že jsem si na Twitteru zaregistroval účet, který jsem nechtěl používat klasickým způsobem jako všichni, to znamená pro sdílení dennodenních zpráv nebo poukazování na nějaké články. A tak mě napadlo udělat roční seriál každodenních tweetů. Postupně z toho vyplynulo 365 tweetů s marketingovými radami, jak psát texty. Někdy se jednalo o, řekněme, moudro, jindy to byla čistá hra s textem. Že by lidé mohli jednotlivé tweety ilustrovat, mě napadlo až v průběhu roku, kdy jsem zvažoval, že ze svých příspěvků udělám knihu.
Na ilustrátory jste vyhlásil soutěže. Jak jste je nakonec vybral?
Vybrali se v podstatě sami tím, že se do soutěže zapojili. Přihlášených bylo přes 180 ilustrátorů a původně jsem byl při výběru obrázků benevolentnější, protože jsem byl rád, že se vůbec přihlásili a ilustracím věnovali energii a čas. Řád do toho vnesla až grafička Jana Reichel, která se k projektu připojila loni v létě. Měla drsnější síto a vyhodila i obrázky, které bych já nechal. Pro dobro knihy jsme nakonec vybrali 104 ilustrací.
Napsání a vydání knihy je pro mnoho lidí splněným snem. Platí to i pro vás?
Asi si nějaký svůj sen plním. Hlavně mě psaní úplně pohltilo. Byl jsem rád, že můžu pracovat na svém vlastním projektu, že mi nikdo neříká, jak co má být, a mám absolutní svobodu. Zásadní podíl na ní ale má už zmiňovaná Jana Reichel, výtvarnice a grafička, protože do té doby jsem jen seděl nad hromadou obrázků a nevěděl zcela přesně, jak to uchopit. Netušil jsem, jak by kniha měla vypadat, aby měla nějaký vizuální řád. Ačkoliv práce na Orbis Tweetus byla časově vyčerpávající, byli jsme rádi, že pracujeme na vlastním projektu. To mě na tom bavilo nejvíc.
Na knihu vybíráte prostřednictvím kampaně na HitHitu. Proč jste neoslovil rovnou nějaké nakladatelství?
Ze začátku jsem kampaň na internetu neplánoval. Kdybyste se mě ještě před rokem zeptala, jestli budu na knížku vybírat přes HitHit, zasmál bych se a řekl bych, že určitě ne. Ale nakonec jsem tam a doufám, že to není moje poslední štace nebo šance. Žádnému nakladateli jsem ji ještě nenabízel. Přijde mi, že přijít k nějakému nakladateli s knihou, která ještě ani není na světě, je hodně těžké a ošemetné. Dneska by do toho těžko někdo šel.
Půlku knihy jsem napřed vydal online a zdarma na Issue.com a teprve potom jsem plánoval tisk. Říkal jsem si, jestli to nebude jenom nějaká sběratelská edice, ale nakonec jsme se rozhodli pro dva tisíce kusů.
Z mnoha stran často slýchávám, že věnovat se kampani na crowdfundingovém webu vyžaduje spoustu času a úsilí, aby byl projekt úspěšný. Jaká je vaše zkušenost?
Samozřejmě že jsem něco podobného také slýchával, ale moc jsem si to nepřipouštěl, protože všechno vypadá tak trochu snadněji, než ve skutečnosti je. Poté, co mám za sebou přípravy na svou kampaň, ale vím, že nějaký delší čas další hithitovou kampaň rozhodně spouštět nebudu. Je to neuvěřitelný žrout času, energie a všeho. Úplně mě to převálcovalo. Poslední dva měsíce jsem neměl čas na rodinu - doma jsem byl za zlouna, protože jsem neměl čas ani na děti, ani na ženu. V práci jsem kličkoval mezi termíny a omlouval se, že teď spouštím hithitovou kampaň.
V poslední fázi před spuštěním kampaně je to práce pro tři. Ale protože lidi, kteří dělají crowdfundingovou kampaň, většinou nemají prostředky na zaplacení tří profíků, dělal jsem to sám s pomocí grafičky. Drobnou práci odvedl i animátor a fotografka. Já jsem to celé koordinoval, takže jsem pracoval 15 hodin denně, od rána do večera, někdy i po nocích. Takže ano, je to neuvěřitelně náročné, pokud chcete, aby kampaň nějak vypadala a byla přesvědčivá.
Jaký je tedy podle vás recept na úspěšnou kampaň?
Určitě nespoléhat se na strýčka příhodu, ale naladit si lidi na to, aby přispěli. To znamená věnovat se autorům knihy a předplatitelům, poslat jim personalizovaný e-mail, s čímž je spojena další řada věcí, aby to dobře fungovalo. Je třeba vytvořit přesvědčivé texty a argumenty, které zaberou. To je zásadní. A pak je třeba další spousta věcí, jako je udělat skvělé video, napsat skvělé odměny a podobně. Ale přijde mi, že tohle všechno můžete udělat, ale pokud nepřipravíte lidi na to, že mají na kampaň jít od jejího spuštění, může vyšumět, byť uděláte všechno skvěle.
„Sice je to blbost, ale na poličce to chcu.” -- Jan Pospíšil (Zatím nejlepší ohlas v rámci HITHIT kampaně ke knize ORBIS TWEETUS. Děkujeme!)
— Otto Bohuš (@ottocopy) May 16, 2017
Když jsme u těch odměn, zaujalo mě, že jednou z nich je kromě knihy i designová láhev domácí meruňkovice. Tu si děláte sám?
Přesně tak, meruňkovici připravuji sám. Ovoce sbírám ve svém sadu a letos to vypadá velmi dobře, protože meruňky nepomrzly a budou. Každý červenec si připravuji máč, který pak na podzim zavezu do palírny. Nicméně tenhle dárek bude meruňkovice ročník 2015.
Je o vaši meruňkovici zájem?
Myslíte v rámci HitHitu?
Jasně.
V rámci HitHitu je o ni snad aspoň trochu zájem, jedná se o limitovanou edici, aby mi přispěvatelé nevypili všechnu meruňkovici. A v rámci mého okruhu kamarádů je o ní velký zájem.
Název bere všechno – hlavně pozornost. Zaujme vás „Kurz finanční gramotnosti“, nebo raději půjdete na kurz s názvem „Jak si udržet peníze“?
— Otto Bohuš (@ottocopy) December 20, 2015
Každodenní rady na Twitteru jste psal před dvěma lety. Budete v projektu pokračovat, i jakmile kniha vyjde?
Projekt byl ohraničen rokem 2015. Vloni jsem byl rád, že si můžu odpočinout a nemusím přemýšlet o tom, co každý den zrovna napíšu. Ale už mě zase svrbí prsty a přemýšlím o něčem dalším. Přemýšlím nad erotickou povídkou, která by byla postupně publikovaná na Twitteru. Zvažuju, že by se tam objevil text v tweetech třeba třikrát denně. Jednak mě totiž fascinuje formát 140 znaků, což je skvělá výzva pro textaře, a taky je to takový můj vzdor vůči Twitteru. Úplně mu totiž nerozumím. Rozumím si s Facebookem, ale Twitter jsem moc nepochopil.
Přijde mi, že kdybyste před obrazovku posadila někoho, kdo se sociálními sítěmi nemá moc zkušeností, a ukázala byste mu feed příspěvků, bude si ten člověk myslet, že je psali Marťani. Nejsou ani česky, je to změť nějakých klikyháků, zkrácených adres, hashtagů, anglicismů…Takže tohle je, řekněme, můj češtinářský vzdor - psát plynulý, souvislý český text, byť omezený 140 znaky.
