Štábní kapitán československé armády Václav Morávek, přezdívaný "Pobožný pistolník", představuje jednu z nejpozoruhodnějších postav českého protinacistického odboje. Jako člen legendární skupiny "Tři králové" (společně s Josefem Balabánem a Josefem Mašínem) se stal noční můrou pražského gestapa. Jeho odvaha, vynalézavost a schopnost unikat z téměř beznadějných situací mu mezi jeho dnešními obdivovateli přinesly přezdívku "český James Bond". Na rozdíl od fiktivního agenta 007 ale jeho činy reálně formovaly průběh odboje v protektorátu Čechy a Morava.
Píše se 20. prosince 1941. V Karlově ulici v Praze uniká gestapu po střechách starých pražských domů Václav Morávek. Z osmičlenné skupiny gestapa zůstávají tři postřelení a všichni už téměř bez munice. Po Morávkovi, kterého gestapo přišlo zatknout, zůstane až neuvěřitelných dvě stě nábojnic, které podle nacistických vyšetřovatelů vystřílel ze svých dvou pistolí.
"Kdyby byl Morávek Američan, už by o něm bylo natočeno několik hollywoodských filmů," je přesvědčený bývalý policejní podplukovník a mezinárodní policejní instruktor Pavel Černý, který se spolu s dalšími lidmi stará o odkaz hrdinů českého odboje.
Poslední boj
S Černým se potkávám na pražském Prašném mostě, v místech, kde Václav Morávek před více než 80 lety vydechl naposledy. Už několik let se tam 21. března schází lidé položit květiny a uctít jeho památku. Minulý rok se Černý spolu s badatelem Jaroslavem Čvančarou, největším odborníkem na Operaci Anthropoid (úspěšná akce československých výsadkářů; cílem byl atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha - pozn. red.), dokonce pokusili rekonstruovat poslední boj Morávka s gestapem. Z dobových policejních dokumentů znovu vytvořili příběh, který se na tomto místě odehrál. Úspěch akce je pak motivoval k další práci.
"Jeho život byl skutečně protkán takovým množstvím zdánlivě neuvěřitelných situací a výkonů, že jsme se rozhodli jakousi policejní prací jednotlivá tvrzení a jeho kousky doložit," říká Černý.
Václav Morávek byl známý svým smyslem pro humor, který ho neopouštěl ani v situacích, kdy čelil smrti. Na pražskou úřadovnu gestapa například doručoval již zmíněný tzv. povinný výtisk ilegálního časopisu V boj. Gestapo na jeho dopadení mimo jiné kvůli tomu vyčlenilo několik lidí pod vedením Oskara Fleischera (kriminální inspektor pražského gestapa, proslulý svou brutalitou - pozn. red.). Morávek si Fleischera našel a v převleku si od něj nechal připálit cigaretu. Potom nejvyššího nadřízeného tohoto gestapáka informoval o tomto setkání dopisem.
"Upřímně, dřív jsem si myslel, že je to jen legenda, skoro až báchorka. Ale právě tato historka se ukázala jako pravdivá - a to hned z několika zdrojů, dokonce z německé strany. Potvrzuje ji člen gestapa Dittmar Bingel - kterého pak Morávek postřelil v Karlově ulici při svém úniku přes střechy - a také Josef Chalupský, původně překladatel, později regulérní gestapák," říká Pavel Černý s tím, že při svém bádání narazili na spoustu i dalších nových informací, kterých si historici do té doby nevšimli.
Na vlastní kůži
Kniha Akta Morávek vyjde na přelomu dubna a května. Hlavní autor Černý kombinoval metodu historického výzkumu s experimenty "na vlastní kůži". Díky kombinaci praktických zkoušek a pátrání v archivech byl schopen ověřit nebo vyvrátit mnohá doposud nejasná tvrzení s legendárním členem skupiny Tří králů.
"V připravované knize Akta Morávek jsme se snažili rekonstruovat tyto momenty - srovnáním výpovědí členů odboje, gestapa a dalších. V Pečkárně (sídle protektorátní tajné policie, gestapa - pozn. red.) například ten příběh o cigaretě koloval jako velmi populární. Vyšetřovatel a muž pověřený Morávkovým dopadením Fleischer se pak prý stal téměř paranoidním - neustále porovnával fotky Morávka s lidmi, které potkával. Několikrát se pokusil někoho zatknout, protože si myslel, že je to on. Dokonce jednou zatkl nevinného člověka a dotáhl jej až na ústřednu gestapa - a byla z toho ostuda," vysvětluje Černý a pobaveně dodává, že si prý kolegové z Fleischera i utahovali třeba tím, že od něj pak často chtěli připálit cigaretu.
Akta Morávek: Nejen po stopách legendárního odbojáře
Jak skutečně proběhl legendární útěk Morávka a Peltána po drátu vysílačky v ulici Pod Terebkou? Obětovali tam tito odbojáři snad svého druha Josefa Mašína? Co se přesně stalo během následné nejslavnější přestřelky škpt. Morávka v Karlovce? Kde skončily jeho pistole - a kde zbraně výsadkářů z operace Anthropoid, Gabčíka a Kubiše? A kam se vlastně poděla těla (a hlavy) všech těch národních hrdinů?
Nejen tím se zaobírají Akta Morávek. Oproti předchozímu románovému ztvárnění Morávkova zpověď se však tato kniha zaměřuje především na pátrání, výzkumy a rekonstrukce. Strhujícím způsobem jsou tu řešeny mnohé otazníky a záhady, či dokonce mýty, které dosud přetrvávají.
Autor však nehodlal vycházet pouze z archivních zdrojů. Zvolil kombinaci exaktních historických pramenů spojených s praktickou stránkou věci. Mnohé, a to nejen ohledně legendárních Morávkových úniků, jeho zbraní a střelby, si totiž hodlal bývalý policejní podplukovník a mezinárodní instruktor Pavel Černý vyzkoušet doslova na vlastní kůži.
I vzhledem k původní profesi autora je vše pojímáno coby jakési policejní pátrání. S vyšetřovacími pokusy, rekonstrukcemi či ve spolupráci s renomovanými vyšetřovacími experty i kriminalistickým ohledáním míst, kde k událostem přímo došlo. Včetně následného pohledu soudních lékařů a dalších předních forenzních odborníků.
"Dozvíte se tam, i co používali za vybavení, jaké zbraně, boxery, teleskopické obušky… a co všechno vlastně stálo za těmi "gangsterskými" přestřelkami, které český odboj vedl," přibližuje obsah knihy Pavel Černý. "Kdyby ho znal Ian Fleming (autor příběhů o britském agentovi 007 - pozn. red), myslím, že by svého Bonda napsal podle něj. Protože nejenže ty příběhy jsou srovnatelné - on je v mnohém i překonává. A nemusíme si ho vymýšlet - máme tady skutečného hrdinu."
