Praha - Hluchá sezóna českých televizí pokračuje. Zatímco Nova sází na levné seriály a Prima na stejně levné reality show, ČT1 začala o čtvrtečních večerech vysílat další klon milionářských televizních soutěží pod názvem Vysoká hra. Uvádí ji Petr Šiška z někdejšího pořadu Nic než pravda, moderátor tak prostý jakékoli osobnosti, že jakmile mluví déle než deset vteřin v kuse, přestanete poslouchat a letargicky zíráte na jeho lesklou holou lebku.
Vysoká hra vychází z licence původně nizozemského pořadu Risking It All; pokud ale někdo čekal trochu vzrušení uprostřed veřejnoprávního kómatu, měl smůlu. Hned první díl potvrdil, že ČT zvládne spolehlivě odšťavit už tak poměrně suchý materiál.
Předně, princip se až moc podobá Milionáři, přitom postrádá i jeho drobnou stopu napětí. Pravidla zabíjí jakoukoli gradaci: účastník začíná s jedním milionem korun, a jak o něj postupně přichází, jemu i divákovi to celé začíná být stále víc buřt.
Ano, krevnatější nebo vtipnější průvodce by si s tím možná poradil. Moderátorská Šiška je ale ráda, když se zvládne zeptat, odkudpak k nám soutěžící přijel a čím se to živí.
Jako malé děti
Co kdyby ale všechno bylo profesionálně zvládnuté? Mají vůbec soutěže ještě co nabídnout dnešnímu divákovi, který toho už viděl tolik?
Soutěže patří k vůbec nejstarším formátům, které se v televizi objevily. Dává to smysl: každé nové médium z nás na začátku znovu udělá děti fascinované hrou. Pro začátky televize byly typické soutěže s kombinací kvízu a fyzické disciplíny - čím přímočařejší, tím lepší. Bylo to infantilní, leckdy to nedávalo smysl, ale publikum to milovalo.
Formátu se dařilo hlavně v USA, a jak se do hry dostávaly větší peníze, vzniklo i základní rozdělení, které víceméně funguje dodnes: přes den neškodné kvízy pro křížovkáře o pár tisícovek, ve večerním prime timu se hraje o miliony a na dramatický efekt. Až do 80. let vznikly v USA desítky pořadů. Zdaleka ne všechny přežily víc než sezonu, ale byly mezi nimi i dodnes vysílané nebo napodobované klasiky. Proto se třeba snad v každém americkém sitcomu dřív nebo později objeví narážka nebo celá zápletka postavená na slavné soutěži.
Zásadnější skok nastal koncem 90. let, kdy se zdálo, že soutěžní show jako televizní fenomén v Americe definitivně ustupuje ze zájmu, například ve prospěch talk shows.
Podobně jako později v případě reality TV ale přišel nový vliv ze Spojeného království. Americká televize převzala nejprve britský pořad Who Wants To Be A Millionaire (Chcete být milionářem?) a později The Weakest Link (Nejslabší! Máte padáka!). Britům se tak podařilo nejen dostat na obrazovky v USA šikanu v hlavním vysílacím čase, ale navíc oživit celé odvětví televizní tvorby.
Pád do vody a kopanec do koulí
Od té doby se toho ovšem moc nezměnilo; naopak v době reality shows klasické soutěže vypadají uzívaně. Zdaleka tu nejde takové drama, na jejich účastníky se hůř kouká a kamera se marně pokouší vytvářet dojem, že se tu opravdu něco děje. Jenže neděje. Soutěž, kde několik lidí sedí nebo postává a střídavě na sebe mluví, je zhruba stejně dynamická jako nedělní politická debata.
Kam tedy mohou televizní soutěže směřovat, když se za zenit pomalu posouvá i reality TV? Jedna cesta vede do Japonska, ráje bizarních a dětinských her, při kterých se křičí, skáče, leze, tančí, chodí po rukou a mlátí; často až za práh bolesti. V podstatě si představte Hry bez hranic, kde Marcelu Augustovou nahradil uřvaný puberťák s růžovými vlasy, a když Pepa z Příbrami v kostýmu mrkve doběhne do cíle jako poslední, dostane elektrošok do varlat.
Japonské televizní soutěže jsou tak proslulé, že v Americe vymysleli pořad s názvem I Survived A Japanese Game Show (Přežil jsem japonskou televizní soutěž). Nutno ovšem dodat, že s touto výjimkou jsou západní reprezentanti žánru samozřejmě ohleduplnější ke zdraví účastníků.
V každém případě jde de facto o upřímný a otevřený návrat k oné hravosti z počátků televize, jen překážková dráha je dnes mnohem větší a účastníci občas dostanou i přilbu. Technologický pokrok je úžasná věc. Můžeme se rozčilovat nad pitomostí takových pořadů, protože mají potenciál k radostnému vymývání mozku a nadbíhání současné "kultuře atrakcí", ale ve své jednoduché fyzičnosti jsou zároveň svým způsobem přímočaré a čisté.
Asi nejznámějšího zástupce v kategorii představuje soutěž Wipeout (Drtivá porážka), kterou u nás vysílá TV Barrandov. Svým způsobem jde o dokonalý koncept: jednoduchý princip, který by pochopil i jezevčík, fyzický humor jako z Toma & Jerryho a tisíc způsobů, jak může člověk spadnout z překážky do vody. Je to rychlé, barevné, hýbe se to, vydává to zvuky a nemohlo by to být srozumitelnější. Nova a Markíza mají v záloze hotovou první řadu české-slovenské verze Wipeoutu; zatím ovšem běžela jen na Ukrajině a není jasné, kdy se jí dočkáme.
Soutěž jako aréna pro komiky
Alternativou je i směr úplně opačný, typický právě pro zmiňovanou Británii. Takzvané „panel shows" nebo „panel games" se vlastně silně podobají běžným vědomostním kvízům, jen s účastí známých komiků a herců. Bohužel nejsou tolik atraktivní a špatně se převádějí do jiného prostředí. U nás doposud existoval asi jediný nesmělý zástupce, primácké Hádej, kdo jsem, ke kterému se aktuálně na stejné stanici přidává improvizační Partička s dvojicí Suchánek - Genzer.
Panel shows mají dostatečnou úroveň a vděčné publikum víceméně jen v zemích, kde existuje tradice stand-up komiky a skečových pořadů. Baviči tuzemského typu na to příliš nestačí; jsou potřeba rychlé a přesné reakce, nápady i nezbytná úroveň sebeironie. Když se to povede, vznikne třeba drzá politická satira jako Mock The Week, hudební kvíz zesměšňující populární hvězdy jako Never Mind The Buzzcocks nebo vědomostní soutěž QI s oblíbeným Stephenem Fryem. O body většinou nejde, udělují se podle nálady moderátora a nikdo nic nevyhrává.
Ano, přísně vzato už nemají panel shows s běžnou soutěží moc společného. A co je horší, vyžadují pravidelný přísun komediálních talentů nebo aspoň solidní počet těch starých, nicméně pořád stejně kousavých. Za deset let budeme mnohem spíš sledovat osmou řadu Drtivé porážky než podvratné vtípky a chytré parodie.
Aspoň jedna jistota ale zbývá. Až v roce 2025 vznikne mezinárodní speciál Superdrtivá megaporážka, který vzbudí válečný konflikt a nakonec srovná se zemí všechno od Košic do Aše, z trosek spáleného města budou poslední přeživší zaměstnanci ČT Brno do temného mlčenlivého vesmíru dál vysílat AZ Kvíz.