Praha - Záměrně šedesát pět let od inspekce Mezinárodního červeného kříže v terezínském ghettu, která akceptovala nacistickou fikci Terezína jako "šťastného města", vychází komponované DVD s titulem Vzpomínky a zapomínání, jehož vydavateli je Národní filmový archiv a společnost Dvanáct opic.
Co spojuje hraný film Pasažérka (Polsko, 1963) - poslední nedokončené dílo režiséra Andrzeje Munka, který během jeho natáčení zemřel při autonehodě, animovaný Apel (Polsko, 1970) a dokumentární Zlopověstné dítě (ČR, 2003)? Všechny tři snímky operují s motivem paměti, vzpomínání, zapomínání a přehodnocování.
Apel je historicky prvním polským animovaným filmem o holocaustu, který byl v anketě Society for Animation Studies a časopisu Variety zařazen mezi sto nejlepších animovaných filmů světa a oceněn například na festivalech v Oberhausenu nebo v Annecy.
Zatímco film Zlopověstné dítě režisérky Lucie Králové (mj. Ztracená dovolená) a Miloslava Nováka z roku 2003 je portrét dvacetiletého truhláře Michala z Plzeňska, v jehož životě se zpřítomňuje téma holocaustu. Michal navštěvuje vyhlazovací tábory po celé Evropě, komunikuje s přeživšími, píše knihy. Jeho nejznámějším románem je "Predátor v holocaustu".
Své knihy podepisuje pseudonymem Wäckerle, který převzal po historicky prvním komandantovi nacistického koncentračního tábora v Dachau.
Film získal Cenu za nejlepší český dokumentární film roku 2003 na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě, dále pak na Festivalu FAMU v roce 2003
Tato kolekce filmů, vydaných u nás poprvé na DVD, je sondou do dějin kinematografie, zrcadlící, jak se s postupem času proměňovaly vzpomínky na válku ve vědomí evropské společnosti.
Pětijazyčné DVD s filmy v české, anglické, německé, polské a maďarské verzi obsahuje také nahrávky rozhovorů s filmovými tvůrci, dobové fotografie, plakáty a tištěnou vzdělávací brožurku s texty předních odborníků na téma reflexe holocaustu v dějinách kinematografie.
Jak se společnost vzdaluje od konce druhé světové války, odcházejí i poslední očití pamětníci oněch událostí, a zkušenost holocaustu tak postupně ztrácí na své ostrosti a naléhavosti. To, co ji může oživit a připomenout, jsou právě filmové obrazy, které ukazují, jak různě na ni s odstupem od konce války veřejnost vzpomíná.
