Praha - Seriál Comeback chce být vůbec prvním českým úspěšným sitcomem a jedním z nových trumfů Novy. Ve čtvrtek se o tom poprvé pokusí přesvědčit diváky.
Autorský tým vede z pozice kreativního producenta publicista a filmový recenzent Tomáš Baldýnský. Hrdiny sitcomu, který spojuje rodinné schéma a odkazy normalizačního popu, je bratrská dvojice: bývalý slavný discozpěvák Tomi Paci a jeho nezdárný metalistický bratr Ozzák.
| Čtěte také: Comeback: Podaří se Nově oživit český sitcom? |
Tomáš Matonoha a Martin Dejdar v hlavních rolích tak vyzkouší, jestli je možné ve zdejším kontextu aplikovat žánr, který má tradici v anglosaských zemích a jehož základem jsou ostré a vypointované dialogy.
Podle prvních ohlasů se jim to daří, zvlášť po třech rozjezdových dílech.
Které jsou vaše nejoblíbenější sitcomy? A měl jste nějaký "vzor" při psaní Comebacku?
Mám rád sitcom jako žánr, takže mám oddaně rád většinu britsko-americké klasiky od M*A*S*H - první dvě sezóny, než začal být tak lidsky hřejivý - až po Kancl, samozřejmě tu originální anglickou verzi. Nejoblíbenější mám spíš momenty či epizody: scénu s Jehovisty v prvním díle Black Books, Jenino kouření v IT Crowdu, scénu z My Family, v níž se v Benově ordinaci objeví Hitler a žádá práci zubního laboranta. A asi bych jich dokázal vyjmenovat dalších padesát. Se vzory je to těžké - byly to prakticky všechny dobré sitcomy. Naší hlavní emocí byl konstatní údiv nad tím, jak dobře a na pohled snadno to těm dobrým funguje. A snaha, aby nám to fungovalo podobně.
Proč se nepovedly podle vás předchozí české sitcomy, nebo spíš pokusy o sitcom?
Protože je to těžká disciplína, zvlášť u nás, kdy se jí nikdo intenzivně nezabýval. Od autorů to nevyžaduje nic míň, než úplně změnit myšlení a autorské návyky. Od režisérů začít se zabývat věcmi, kterými se u jiných seriálů zabývat vůbec nemusí. Od televize pochopit, že sitcom v mnoha ohledech začíná tam, kde ostatní seriály končí.
V běžném vztahovém seriálu máte příběh a to vám stačí. My ho musíme mít taky, ale musí být vtipný. V normálním seriálu potřebujete, aby herci hráli uvěřitelně, my musíme vytvářet zajiskření humoru ve složitých dialogických scénách, v nichž je všechno založeno na sekundě timingu, odstínu hlasu, správném druhu pohledu. Je to chemický proces, který se dá usměrňovat, ale pořád nemáme dost zkušeností na to ho ovládat. Ale uznávám, že na rozdíl od Pojišťovny štěstí máme leccos snadnější: například jen sedm postav, takže je volno v šatnách a žádné fronty v cateringu.
Máte přimíchávaný smích?
Ano, mícháme do sebe typicky český masový klokot s přesně zacíleným kanadským chechtáním.
Co je nejtěžší dodržet z pravidel žánru? A visela vám na počítači?
Náš lektor John Vorhaus mi kdysi řekl moudrou větu: "Jen magor je ochoten psát jeden sitcomový scénář za týden". Bohužel jsem si ji pověsil nad počítač až poté, co jsem podepsal harmonogram.
Blahé paměti Vladimír Železný říkával, že v sitcomu musí být každá šestá věta vtipem nebo pointou, počítáte si to?
Tohle bylo pro mě vždycky záhadou, neznám sitcom, ve kterém by se vyprávěly vtipy. Ale dovedu si představit televizního manažera, který ví o psaní sitcomů prd, ale rád vydává směrnice. Myslím, že by o něm byl prima sitcom.
Dostali jste předem zadáno, pro jakou cílovou skupinu má být seriál určen? Co bylo nejvíc omezující?
Z porad o cílových skupinách jsem se vždycky omlouval - Nova má v tomto oboru dost odborníků. Omezující byl překvapující nedostatek omezení. A fakt, že v televizi nesmíte říci "fernet" a "savo", protože byste tím podporovali pití alkoholu a mytí hajzlů.
Jak se píše sitcom? Poznámky na papír a přepisování, nebo se dá vysedět?
Postupem času jsme zjistili, že nejefektivnější je práce ve skupině, při níž se psaný scénář promítá projektorem na zeď a práce se tak může zúčastnit víc lidí, z nichž je vždy někdo aktivní, protože buď spal nebo mu zabírá energetický nápoj. Soukromě se domnívám, že člověk, který sitcom vysedí o samotě, je génius a má k dispozici neomezené množství času.
Jak velký tým scenáristů čítá projekt a jak dlouho trvá, než se od prvních návrhů může rozjet natáčení?
Počet scenáristů se mění, dnes jsem kvůli vám spočítal, kolik lidí mám na posledních pět scénářů Comebacku, které musí být za osmnáct dní hotovy. Sedm. V průběhu času jsme pracovali přibližně s dvanácti lidmi, to počítám nejen scénáře, ale i na náměty a dialogy.
Pomáhá vám zkušenost s psaním scénáře k Zelenému Raoulovi?
Byl jsem překvapen tím, jak mi nepomáhá. Raoul je postaven na úplně jiném principu, který by se dal spíš přirovnat k filmovému vyprávění. Hlavní problém sitcomu je v tom, že se odehrává jaksi v místech, která filmaři přeskakují, protože pro ně nejsou dost akční. Takže pro mě bylo dost těžké se adaptovat.
Nebojíte se jako někdejší recenzent narážek na spojení s Novou?
Jako někdejší i současný recenzent filmů jsem měl dobrý přehled o tom, že se za posledních pár let na Nově leccos změnilo - oslovoval mě Radek Bajgar, který mi byl kdysi dobrým šéfredaktorem v Reflexu, potkávám tam i další kolegy z práce; je tam cítit sympatická touha po změně. Ale byl jsem mile překvapen tím, že se Nova nebála spojení se mnou. A nebojím se to říct.
Proč jste vlastně přestal být recenzentem? Měl jste pocit, že to je málo tvůrčí práce? Chtěl jste být už dříve tvůrcem, nebo to postupně vyplynulo ze situace?
Ať se zkoumám, jak se zkoumám, recenzentem jsem být nepřestal, připadám si jako náš hrdina pivař Ozzák, který šel kdysi z Tyláku jako kotelník a za dva měsíce se probral v Jihlavě jako poštovní doručovatel. Ale věřím, že - stejně jako Ozzáka - mě brzy osud zavede opět na místo, kam skutečně patřím.
Může u nás vůbec vzniknout dobrý sitcom? Už jen strukturou jazyka, která není uzpůsobená novotvarům, hříčkám, složeninám…
Nedělal bych ho, kdybych tomu nevěřil. A nevěřím, že by čeština nebyla pro sitcom vhodná. Sitcom není založen ani na novotvarech či hříčkách, humor musí vycházet ze situace, v níž se každá postava chová ze svého pohledu správně, ale jejich touhy a frustrace do sebe narážejí tak, že vznikne humor. Jedním z největších osvícení byl pro mě moment, kdy jsem si uvědomil, že v našem sitcomu nejčastěji vyvolává smích slovo "... jasně." Je dokonce tak populární, že Tomáš Matonoha začal vyžadovat, aby jeho postava říkala "...jasně" častěji.
Jde ale i o druh humoru. U nás je sice z filmů populární takzvané hláškování, ale vede buď humor svěrákovsky laskavý, nebo plebejsky dehonestující.
... jasně.
V britských a amerických sitcomech jde o vtip ostře řezaný, řekněme svobodomyslný a kreativní. Jaký bude váš humor - kromě toho, že by měl být vtipný?
Jako autor Zeleného Raoula, zakladatel serveru Kompost.cz, o němž Vladimír Špidla řekl, že za jeho humorem stojí miliony mrtvých, a někdejší vydavatel webového týdeníku Baldachýn, kvůli kterému mě Jiří Pomeje v Blesku vyzval na souboj, se nad touto otázkou budu muset zamyslet. Hmmmm...
Je pro vás sitcom vysněná meta, nebo přestupní stanice k jiným žánrům, třeba celovečerním filmům?
Sitcom je věc, která se mi v životě přihodila, patřil k seznamu věcí, které jsem toužil v životě udělat, jako balónové létání, založení filmového časopisu, nasrání Miloše Zemana a setkání s Milošem Macourkem. Zbývá balónové létání, ale jiným lákadlům se nebráním.
