Začalo to přitom docela nevinně. "Už na základní škole jsem chtěl vozit kapelu dodávkou. Pak jsem měl úraz a z pojistky jsem si tu první dodávku koupil," vypráví v přístřeší jičínské dílny Martin Vejnar. V hale stojí několik vozidel v různých fázích přestavby a kolem nich se to jen hemží řemeslníky. Někteří měří, další cosi vrtají, jiní motají kabely. Firma Martina a Lenky Vejnarových má v současnosti 18 zaměstnanců, kteří na přestavbách aut pracují.
"Jezdit kempovat v dodávce jsme začali snad 18 let nazpátek," navazuje Lenka Vejnarová, která se ve firmě stará o marketing. "Pak ale Martin postavil obytnou vestavbu do naší tehdejší T3 (Volkswagen T3 - pozn. red.), hodil fotky na Facebook a najednou se začali ozývat lidé, že by to takhle chtěli postavit taky," pokračuje. První vestavby na zakázku tak dle jejích slov vznikaly ve značně punkových podmínkách. "Stavěli jsme to na chalupě v garáži, teda spíš na zahradě, protože ta garáž měla asi tři krát čtyři metry," směje se sympatická černovláska. "Mně se tam tehdy vešel stůl a pila, a to bylo tak všechno, takže jsme se po pár měsících rozhodli přestěhovat do Jičína a pronajmout si dílnu," pokračuje Martin Vejnar.
"A techničák, ten máte? A mohla bych ho vidět?"
"A pak to všechno nabralo rychlý spád. Po chvíli nám začala být malá i první pronajatá dílna, a tak jsme si pronajali další část budovy, pak i tu budovu celou. Nakonec nám ale byla malá i ta, a tak jsme před třemi lety přesídlili sem," rozmáchne se rukama Martin Vejnar. Pravda je, že auta, která v dílně stojí, málo místa určitě nezabírají.
Zejména třeba expediční náklaďáky, k jejichž přestavbám se Vejnarovi postupem času dopracovali a na nichž dnes staví celou svoji značku. "Specializujeme se na takové více expediční přestavby, než jsou třeba klasická obytná auta. Chceme dělat auta, která mohou nějaký čas cestovat úplně nezávisle na kempech a mají možnosti doplňovat naftu nebo vodu," vysvětluje Martin Vejnar s tím, že obytňák s takovou úpravou může fungovat až tři týdny úplně nezávisle na okolí.
Od "samodomo" vestaveb se Vejnarovi během zhruba sedmi let dopracovali do fáze, kdy mají kromě bohatých zkušeností s přestavbami jako takovými i plnou certifikaci na celý proces a auta, která z jejich dílny odjíždí. Jsou tak plně homologovaná a takříkajíc papírově zcela pošetřená. "Máme na všechno razítka, všechno je pod atesty ministerstva dopravy," pyšní se Martin Vejnar, "radši ale ani nechtějte vědět, kolik to všechno stálo," dodává polohlasem.
Osobák, který váží 24 tun
Podle Martina Vejnara je papírování při přestavbě vozidla na obytné zcela zásadní - třeba v případě dopravní nehody a následného řešení s pojišťovnou. "Pod tou přestavbou jsme nakonec podepsaní my, takže chci, aby to všechno bylo v pořádku, přes to nejede vlak," říká.
Zároveň s tím se ale celý proces musí promítnout i do konečné ceny. "Lidé si ani mnohdy neuvědomují, že to vlastně stojí také čas a peníze, byť se jedná zjednodušeně řečeno jen o 'blbé papíry'. Když se podíváte na tenhle náklaďák," ukazuje Martin Vejnar směrem k několik metrů vysokému vehiklu na kolech stejné výšky, jakou má zhruba jeho žena, "tak to má sice 24 tun, ale papírově je to pořád osobní auto," kření se muž v kšiltovce.
Kromě toho, že Vejnarovi lidem nabízí možnost cestovat mimo kempy, zakládají si i na ekologičnosti použitých materiálů a doplňků, které do vybavení jednotlivých vozů dodávají. "Než mě zarazíte, protože je mi jasné, že se chcete ptát, jak můžeme být eko, když stavíme auta, co jezdí klidně za 15 litrů nafty na 100 kilometrů," začne Lenka Vejnarová, "snažíme se dělat zkrátka to, na co stačíme," dodává a nadechuje se, že bude pokračovat. "Ha, to ona je tady ta ekoteroristka," přeruší ji s úsměvem její manžel a dodává: "No tak spusť!"
Není to levná sranda
Oba manželé si vymění škádlivý a zároveň láskyplný pohled a Lenka Vejnarová pokračuje. "Spolu s tím, že učíme lidi kempovat v přírodě, se snažíme je i učit se o tu přírodu starat. Dneska je bohužel dost časté, že když přijedete na nějaké krásné místo, jsou tam všude odpadky. První, co vždycky uděláme, je, že nasadíme rukavice a sesbíráme to do pytlů," čílí se černovláska.
Kromě toho se snaží svým zákazníkům vždy poradit, jaké ekologické a šetrné prostředky například na mytí nádobí do "bydlíku" pořídit. "Další zásadní věcí je, že my do těch aut nedáváme chemické záchody. Používáme separační toalety, to znamená, že je tam jednak snížená potřeba vody a prostě to není smradlavý záchod, který musí mít speciální výlevku," vysvětluje Lenka Vejnarová.
Boom, který obytné dodávky v posledních letech zažívají, pomohl Vejnarovým nastartovat úspěšný podnik a zkombinovat tak činnost, která je baví, s tím, co je živí. "Společně se vždycky snažíme lidem vyjít vstříc, poradit, konzultovat během procesu každý detail, aby když se člověk rozhodne si takové auto pořídit, byl nakonec zcela spokojený," popisuje Martin Vejnar s tím, že si je plně vědom toho, že se skutečně nejedná o malou finanční investici.
"Občas se nám stane, že lidé přijdou s tím, že mají třeba 50 tisíc na celou přestavbu, a co jsme schopni za to udělat. To je dneska zkrátka úplně mimo. Ty ceny se pohybují v řádech statisíců korun a jdou do milionů," popisuje Vejnar. "Je to ale samozřejmě na uvážení každého. Je ale dobré si uvědomit, že v tom autě můžete vozit taky rodinu, děti. Tam za mě zkrátka není prostor na kompromisy, tam chcete prostě jen to nejlepší a nejbezpečnější," uzavírá Martin Vejnar.
