Vladimír Sorokin
Sorokin: Jsme jako Němci za války. Když s přáteli mluvím rusky, začínám se stydět
Už více než rok je Vladimir Sorokin exilovým autorem. Když se zřejmě nejznámější současný ruský prozaik prochází po Berlíně, kde dnes žije, zakouší novou situaci. "Začneme se s přáteli bavit rusky a v tu chvíli se dostaví pocit blízký studu. Uvědomění, že mluvím jazykem agresora," říká. "Po druhé světové válce nebo během ní se podobně museli cítit Němci, například emigranti v USA," srovnává.
Sorokin jede do Prahy. Za válku můžeme my. Už aby se Rusové učili čínsky, říká
V nejznámější knize Vladimira Sorokina vládne Rusku car. Jeho osobní hrdlořezové, barbaři zvaní opričníci, křižují Moskvu v červených mercedesech s psími hlavami nasazenými na náraznících. Dospělé mučí, vraždí a znásilňují, děti unášejí. V duchu dobyvatele Čingischána dí, že „největším potěšením je vítězit nad nepřáteli, drancovat jejich majetek a milovat jejich ženy“.
Putování Ruskem, kde vybuchla atomovka. Sorokinův román se odehrává ve 22. století
Černouši, vlnouši, černoksichti, huňáči či chluporypáci se jmenují bytosti, které v posledním románu Vladimira Sorokina obývají nekonečné, svárlivé a rozdrobené Rusko 22. století.