Okny se záclonami prosvítá ranní slunce. S postupujícím dnem však slábne, až se jeviště v noci ponoří do zlověstného přítmí, jen tu a tam prozářeného osvětlením. Obdobně se v inscenaci hry Cesta dlouhým dnem do noci, kterou nově uvádí pražské Divadlo v Dlouhé, mění atmosféra mezi matkou, otcem a jejich dvěma dospělými syny. Navenek bezproblémové soužití zatěžují traumata i závislosti.
I když se člověk zaposlouchá do přívalu slov, která mají na první pohled jen zdánlivou souvislost, nezbaví se pocitu, že si z něj tvůrci tak trochu střílejí. Novinka pražského Divadla v Dlouhé vybízí diváka, aby opustil svou komfortní zónu.
Tereza dokončuje školu, chystá se napsat knihu a zdánlivě ji nic netrápí. Až na jednu vzpomínku starou pět let. Tehdy ji někdo znásilnil. Nebyl to žádný "úchyl" z temné uličky, stalo se to – jako drtivá většina znásilnění – mezi dvěma lidmi, kteří se dobře znali. A kteří si to pamatují úplně odlišně. Na těžké téma hledí bez předsudků nový český seriál Pět let.
