Rozhovor - Mužů na mateřské dovolené sice v posledních letech přibývá, přesto jsou stále v Česku raritou. Jedním z nich je i táta od tří kluků Ondřej Holinka.
Starost o své děti a domácnost bral do určité míry jako výzvu, ale nebál se jí. Nejnáročnější bylo vytvořit si systém a všechno dokonale zkoordinovat. Uklízí, pere, nakupuje a dokáže si poradit i s mlsnými jazyky svých dětí.
"Všichni mi záviděli, že moji kluci snědí všechno, a viděli, že to chutná i jejich dětem," říká.
Na popud svých známých se proto rozhodl vydat knihu, která chce inspirovat ostatní táty, nejenom ty na mateřské dovolené. Jmenuje se Kuchařka pro supertátu a je plná jednoduchých a dětskými strávníky prověřených receptů.
"Na mém vaření není nic složitého. Vzhledem k času nechci a vlastně ani nemůžu trávit v kuchyni více jak hodinu. Recepty jsou zároveň postaveny tak, aby je zvládl i kuchařský začátečník," dodává.
Aktuálně.cz: Co je podle dětských strávníků největší lahůdkou?
Ondřej Holinka: Klasika. Omáčky, knedlíky. Ale jak říkám, ti moji snědí všechno, od salátu až po pomazánku z avokáda. Nemají problém ani s thajskou kuchyní, kterou jim samozřejmě nepřipravím stejně jako manželce. Stále přidáváme do jídelníčku další a další jídla. Je důležité děti učit na nové kuchyně, které jim samozřejmě musíme podávat nápaditě. A popravdě nepohrdneme ani obyčejným rohlíkem. Nejsem úplně zastánce nějakých dietních omezení, pokud tedy nejsou předepsána lékaři.
A.cz: Takže se nepovažujete za "biootce"?
Rozhodně ne. Víte, všechno se má dělat s rozumem. Extrémy nejsou žádoucí v ničem, takže ani ve výchově.
A.cz: Na mateřskou dovolenou jste šel, protože jste to plánoval, nebo to bylo z donucení?
Vlastně to tak nějak vykrystalizovalo. Pracoval jsem tehdy jako realitní makléř a neměl jsem na rozdíl o manželky pravidelný příjem. Žil jsem z provizí a nemohli jsme se spolehnout na to, že budu do rodinného rozpočtu přispívat každý měsíc. Rozhodnutí, že zůstanu s kluky doma já, bylo racionální.
A.cz: Kolik jim bylo, když jste se o ně začal starat?
První syn šel do školky a druhému bylo půl roku. Po roce přibyl ještě nejmladší syn, toho jsem měl úplně od miminka. Manželka zhruba měsíc po jeho porodu nastoupila do práce.
A.cz: Jak jsou staří dnes?
Nejstarší chodí do třetí, prostřední do první a nejmladšímu jsou čtyři.
A.cz: Co pro vás bylo na začátku nejobtížnější?
Nejhorší bylo všechno zkoordinovat a najít si ten správný systém. S jedním dítětem je to sranda, s dvěma už méně. A i když někdo říká, že mezi dvěma a třemi dětmi není žádný rozdíl, není to pravda. Je to náročnější v mnoho ohledech, ať už jde o stravu, úklid, nebo o kapacitu auta.
A.cz: Stíháte i uklidit?
Víte, kdy jsme se s manželkou opravdu zasmáli? Jednou takhle přišla večer domů a ptá se mě: Co bude dneska k večeři? Došlo nám, že jsme si role vyměnili naprosto dokonale. Zároveň jsem tehdy tak trochu pochopil, proč tahle otázka může některé ženy naštvat.
A.cz: A proč?
Cítím v ní takový podtext. Něco ve smyslu - co jsi tady vlastně celý den dělala, když není teplá večeře.
A.cz: Takže si nemyslíte, že by mateřská dovolená byla dovolenou v tom pravém slova smyslu?
Rozhodně ne. Podle mého je to zaměstnání na více než plný úvazek. Když se vám narodí první dítě, jste z toho většinou dost vyklepaní. Řešíte každou rýmičku, kašlíček a bolení břicha. Zkrátka první dítě rovná se panika. S druhým se stanete napůl profíkem. Dojde vám totiž, že nic nemusíte přehánět a se třetím je to už taková setrvačnost. Když se na to podívám s odstupem času, žil jsem v několika etapách. Poprvé se mi ulevilo, když jsme přestali potřebovat plínky, a podruhé, když jsme se zbavili kočárků.
A.cz: Myslíte si, že ženy mají pro toto "zaměstnání" lepší předpoklady než muži?
Podle mě se to nedá takhle generalizovat. V podstatě to závisí na konkrétním typu člověka, například zda umí vařit nebo pochází z velké rodiny. Například já jsem měl velkou výhodu v tom, že už v osmnácti jsem se snažil osamostatnit se. Odstěhoval jsem se od rodičů a pronajal si byt s kamarádem. Neuměl jsem si ani vyprat a nikdy nezapomenu na to, jak jsem se pral s kartáčem ve vaně. Nakonec jsem za to rád, nejenom že mám z této doby hezké vzpomínky, ale i dobrý základ do života. Byl jsem tehdy hodně pyšný na to, že nejsem na nikom závislý. Vlastně mám rád výzvy.
A.cz: Mateřskou jste tedy taky bral jako výzvu?
Do určité míry. Ale nebál jsem se toho, a hlavně toho nelituju.
A.cz: A jak na vás reagovalo okolí? Co třeba maminky v parku?
Našel jsem si spoustu kamarádek a nakonec jsem se stal i plnohodnotnou součástí spolku na dětském hřišti. Paradoxně jsem to pak byl já, kdo jim po telefonu udílel různé rady. Braly mě naprosto v pohodě, vlastně spíš byly rády. Byl jsem takové drobné zpestření jejich holčičí skupiny.
A.cz: A co na vaše rozhodnutí říkali vaši kamarádi?
No s těma jsem bohužel do parku chodit nemohl. (smích) Všichni byli v tu dobu v práci. Ty jsem samozřejmě navštěvoval a navštěvuju. Za tu dobu si už stačili zvyknout, že mi společnost vždycky dělají kluci.
A.cz: Přeci jen, necítil jste se někdy méněcenně? Naše společnost je zvyklá na to, že muži jsou živitelé rodin a starost o ni přebírají ženy.
Méněcenně ne, ale je fakt, že jsem občas měl slabší chvilky.
A.cz: Těžké to ale musí být i pro vaši manželku. Není jí třeba líto, že netráví více času s dětmi?
To víte, že ano. Dokonce kolovaly i názory, co je vlastně za matku, když se o ně nestará. Vlastně je to tak trochu paradox, řeší se tady kvóty pro zastoupení žen v politice a jinde, když ale místo mateřské jde žena do práce, stane se z ní automaticky špatná máma.
A.cz: Není mateřská tak trochu prubířským kamenem vztahu?
Do určité míry ano. Jsou chvíle, kdy se nedivím, že ženy si přestávají věřit a podezřívají své partnery třeba z nevěry. Nejhorší na mateřské je ten každodenní stereotyp. Docela chápu, že někdy nemají chuť ani energii se před příchodem manžela hodit do gala a dělat se atraktivní, což se jim taky mnohdy vymstí. I ze svého okolí znám případy, kdy to skončilo rozvodem. Chlap zkrátka neodolal pokušení a našel si zábavu. Na druhou stranu ženy s tímhle zase bojují po návratu do práce. Zjistí, že někdo projeví zájem o něco jiného, než je jídlo a čistá košile.
