Praha - Rozálie Havelková (17) hraje divadlo, hraje na akordeon, na piano, tančí, zpívá ve swingové kapele se svým tatínkem Ondřejem Havelkou. Také s ním zde tančí. Kromě toho se už tři roky věnuje modelingu. A při tom všem díky individuálnímu plánu stíhá studovat Gymnázium Mensa, školu pro mimořádně inteligentní děti.
Mladičká umělkyně se mimo jiné může pochlubit tím, že si zahrála Tomáše Garrigua Masaryka v hraném dokumentu režiséra Jana Němce.
České naděje
V seriálu online deníku Aktuálně.cz "České naděje" vás seznamujeme s mladými nadějemi české vědy, kultury i české společnosti. Jsou mladí, ale již slaví mezinárodní úspěchy, vedou vlastní výzkumy, vynikají v umělecké oblasti, popřípadě jsou obětaví dobrovolníci či probouzí občanskou společnost.
A.cz: Jak se to dá všechno stíhat?
Teď už je to v pohodě v rámci individuálního plánu. Ale minulý rok to bylo trochu hektičtější. Tahle umělecká práce je dost nárazová. Když se přes den zkouší, tak je to velmi náročné, když se pak už jen večer hraje či zpívá, tak se to dá zvládnout.
A.cz: Kde vás mohou diváci vidět hrát?
Třeba v Divadle Kalich v Zločinu v posázavském Pacifiku. Tam hraju harmonikářku. A v Mužích v ofsajdu, ale to už je starší inscenace.
A.cz: Ve Zločinu v posázavském Pacifiku hrál i váš bratr, Vojtěch Havelka. Váš tatínek, Ondřej Havelka, inscenaci režíroval a podílel se na námětu a hudební dramaturgii. Takže to se na tom angažovala skoro celá rodina?
Ano, ale táta se tomu dost bránil. Nepřijde mu to moc vkusné nebo vhodné. Vždycky ho musíme přesvědčit, že jsme dobří a že na to máme. Takže nás pak neobsadí proto, že jsme z rodiny, ale že něco dokážeme předvést.
A.cz: Je na vás hrdý?
Nevím, ale doufám, že jo.
A.cz: Vedl vás tatínek od malička k hudbě?
Od čtyř let za mnou chodila profesorka na piano. Dělala jsem ho asi do devíti se strašnou nechutí. Piano jsem opravdu nesnášela. Ale pak jsem se k němu v jedenácti letech vrátila, našla jsem si k němu sama cestu a teď mě hrozně baví.
A.cz: Jak jste k tomu přibrala akordeon?
Vždycky jsem poslouchala Radůzu, milovala jsem její písně. Kvůli ní jsem se naučila pár odrhovaček na akordeon. Ty jsem pak uplatnila v inscenaci Muži v ofsajdu. Na harmoniku jsem se učila více méně sama. Původně jsem na ni začala chodit do hudebky, ale to neklapalo. Jak to mám jako nějakou předepsanou disciplínu a musím se něco naučit do určité doby, tak to nedodržím, v tom jsem trochu bohém. Tak jsem se raději učila sama.
A.cz: Máte nějaké koncerty coby harmonikářka?
Tak to leda na nějakých soukromých akcích. Pro veřejnost hraju s tatínkem v kapele, také tam tančíme takový legrační charleston. Nejdřív vypadal legrační proto, že jsem mu byla sotva do pasu, teď je legrační proto, že jsem ho už přerostla. Nyní cvičíme s bráchou, jenž hraje na kytaru, nějaké swingové písničky. S tím bychom také rádi vystupovali.
A.cz: Radí vám tatínek?
Tak to je samozřejmě náš největší vzor. Když si vezmu, jak táhne tu kapelu už tolik let, jak je úspěšný a jak jsou z něj lidé i na zahraničních festivalech odvázaní.
A.cz: Jak jste se dostala k modelingu?
Začalo to před třemi roky soutěží Elite Model Look, kde jsem se dostala do finále. Teď jsem už tři roky u modelingové agentury.
A.cz: Jaké máte v tomto oboru ambice?
Beru to spíše jako přivýdělek, zajímavou zkušenost a šanci dostat se na spoustu zajímavých světových míst. Nyní ale upřednostňuji spíše zpěv a herectví.
A.cz: Co tomu říkají rodiče?
Jsou docela benevolentní, podporují mě v tom, co chci dělat. Ale táta moc nadšený nebyl. Když jsem mu volala, že jsem se dostala do finále a dali mi smlouvu na tři roky, řekl mi na to: "Já jsem ti říkal, že tam nemáš chodit!“
A.cz: A jak to vidíte s vysokou školou? HAMU, DAMU…?
Zatím vůbec nevím. Kdyby mě herectví opravdu chytlo a šlo by mi, tak bych se mu chtěla věnovat. Od malička se v tomto prostředí pohybuji, je to můj svět. Ale dovedla bych si představit i úplně jiný obor, abych měla něco v záloze. Třeba by mě lákala psychologie.
A.cz: Jsou nějaké filmy, kde vás lidé mohou vidět?
Hrála jsem, opět harmonikářku, ve filmu Peřina. No a pak jsem hrála opravdu zajímavou roli, to si asi budete klepat na čelo. Hrála jsem Masaryka v hraném dokumentu Honzy Němce. Nalepili mi vousy, dali mi brejličky. Honza Němec si vždy vymyslí takové šílenosti, je to ale hrozně zajímavé. Jmenovalo se to „Můj proces s Masarykem“.
A.cz: Jak se vám hrál Masaryk?
To byly jen obrazové věci. Vedla jsem třeba němé proslovy, utíkala jsem před davem. Utíkala jsem v těch masarykovských holínkách, uklouzla a spadla. Nakonec to tam ve filmu nechali.
A.cz: Jak to zvládáte se školou?
Já jsem spíše humanitně zaměřená, třeba literaturu miluju. Trochu mám problémy s fyzikou a matematikou, nebaví mě to ani nejde. Ale vždycky to nakonec nějak zvládnu.
