Doom je hrůza, hnus, brutus, nádhera. Doom je zjevení. Legenda, která dala 3D střílečkám špatné jméno, se vrátila, a peklo zamrzlo. I když má nový Doom všechny předpoklady zklamat pamětníky a znechutit novou generaci hráčů, výsledek potěší obě skupiny. Jen je nutné přijmout za vlastní pravidla, která platila před dvaceti lety.
Doom ve své původní podobě vyšel před 23 lety a technologicky navazoval na dědečka všech 3D stříleček Wolfenstein 3D. Proti němu přinesl skutečné 3D zobrazení, ne jen jeho iluzi a také změnu žánru. Hlavní hrdina byl sice podobný B. J. z Wolfa, ale jeho povolání bylo jiné - vesmírný mariňák za trest sloužící na Marsu jako ochranka pro Union Aerospace Corporation.
Pro většinu lidí byl Doom hlavně ztělesněním všeho špatného na videohrách. Byl násilný a brutální. Řezání monster motorovou pilou a údajná propagace satanismu se udržela v hlavách odpůrců videoher do dneška. Jestli takoví lidé uvidí nového Dooma, můžeme čekat demonstrace a hromadné infarkty.
Nová hra se totiž drží starého receptu. Hráč začne střílet démony a jejich pohůnky pět sekund od zahájení první "uvítací" úrovně. Během pár minut pobije desítky oblud a vybarví zdi základny na Marsu démoní krví. Nebo svojí, podle toho, jak se ke hraní postaví. Nový Doom je totiž hra, ve které platí tři základní pravidla: Zůstaneš stát, umřeš. Pohneš se špatným směrem, umřeš. Budeš hrát opatrně, umřeš. Naštěstí nejnižší obtížnost tak drastická není, ale už druhá nejnižší (Hurt me plenty) je docela peklo.
Krev a násilí v centru dění
Zatímco v moderních střílečkách je nejsnazší ostřelovat nepřátele zdálky a každou chvíli se schovat, aby se kulkami provrtaný hrdina automaticky zregeneroval, v Doomu nic takového není. Pokud chcete zdraví, musíte sbírat lékárničky, pokud chcete získat na odolnosti, musíte sbírat kousky brnění. A pokud chcete přežít, nemůžete z dálky pozabíjet jediné snadné cíle, protože ty slouží jako chodící lékárny.
Doom tradiční herní styl osvěžil přidáním "brutálních zabití". Polomrtvé démony je možné zblízka dorazit ručně, poté z nich vyprýští trocha energie. Brutální zabití mají spoustu podob, podle typu nepřítele i podle toho, z jakého směru hráč démona napadne. Grafici si dali záležet.
Vývojáři z idSoftu vylepšili i další herní prvky - zbraně, které mariňák najde při putování Marsem a při výletu do pekla, lze vylepšovat. Každá zbraň má k dispozici dva režimy alternativní střelby, které umožní například vypálit najednou více ran nebo umožní raketám explodovat dříve. Ve hře nechybí ani pro Doom typická dvojice brokovnic a hlavně motorová pila. Ta dokáže rozčísnou démony jedna dvě, ale potřebuje palivo, a čím větší démon, tím více paliva je potřeba. Stejně jako ruční brutální zabití, i řetězovka nabízí krvavé animace specifické pro každý typ nepřítele.
Samoúčelné zobrazení násilí není věc, která by si zasloužila oslavovat, ale… Zatímco mravokárci budou varovat před negativním dopadem na psychiku mladých lidí, praxe i řada vědeckých studií ukazují, že takový typ her je prostředkem katarze, podobně jako filmové horory nebo třeba štípání dříví. Mladé mysli by Doom navíc ovlivnit neměl, hra je určená pouze dospělým.
Moderna s klasikou v jednom
Zatímco krve a animací ručních zabití si všimne každý, jen hráči ocení šikovný design celé hry. I tady se autoři vracejí ke klasice a v mapách, které připravili, snadno zabloudíte (pokud nebudete používat integrovanou digitální mapu bojiště, a i tak se můžete ztratit). Místo lineárních koridorů připravili členité prostředí, ve kterém se hráč musí často vracet poté, co najde přístupové klíče nebo napájení počítačových systémů, které zpřístupní dosud uzavřenou cestu.
Podle tradice Wolfa a původního Dooma jsou ve hře také skryté místnosti plné odměn pro hráče, kteří si dají práci s prozkoumáváním celé hry. Nejvýraznější odměnou jsou pak úrovně z Dooma 2 s původní grafikou. Ve hře jich je celkem třináct a po jejich objevení si je hráči mohou pustit z hlavní nabídky hry. Jediný ústupek při zpracování klasických úrovní udělali autoři v tom, že chybí staří nepřátelé - oponenti mají vzhled moderních démonů, ale to asi nikomu vadit nebude.
"Klasický" je i zvukový doprovod nebo drobné prvky, jako jsou vybuchující sudy, největší klišé akčních her vůbec. Zvuková složka hry možná pohorší více lidí než nesmyslně umístěné sudy s hořlavinami nebo kyselinou. Hlasitý metal totiž není úplně mainstreamová hudba a vedle vypiplaných soundtracků, jaký má třeba Uncharted, zní hudba z Dooma opravdu pekelně, a to je záměr.
Tři hry v jedné
Vedle příběhové kampaně, kdy se příběh odehrává zejména formou videoklipů, deníkových nahrávek obyvatel výzkumné stanice na Marsu a holografickými projevy umělé inteligence, nabízí Doom dvě další velké součásti. Tou první je logicky multiplayer, tou druhou ještě zajímavější editor vlastních úrovní a možnost hrát vlastní levely i ty vytvořené komunitou.
Multiplayer nabízí šest herních režimů a puristi v průběhu betatestování tuto část hry nemilosrdně kritizovali, protože prý není dostatečně rychlá, zbraně nejsou dostatečně silné… Pro lidi, kteří dvacet let hráli "historické" verze Doma s podporou multiplayeru to tak možná je, ale jinak není na co si stěžovat. Hraní proti ostatním je náročné, vyžaduje čas, ale protože hra rychle odsýpá a smrt nic neznamená (kromě ztráty bodů pro vlastní tým), je to zábava.
Autoři se navíc i tady snažili vymyslet něco zajímavého - možnost získat v průběhu hraní podobu démona, který je řádově silnější než mariňáci, dokáže zásadně ovlivnit celý zápas. I když váš tým vede o deset bodů, minuta řádění démona v rukou zkušeného hráče skóre klidně srovná.
Editor úrovní je pak svět sám pro sebe. Autoři hry si s ním dali obrovskou práci a nabízejí skutečné eldorádo pro fanoušky, kteří už vytvořili kopie úrovní z jiných verzí Dooma nebo dokonce přeměnili Dooma v úplně jiné hry. V jedné z uživatelských úrovní například musíte utíkat úzkým koridorem před démony, a musíte vydržet naživu šest minut. Některé úrovně jsou extrémně jednoduché, jiné zaberou hodinu i více času.
Zajímavosti editoru přidává propracovaný systém vnitřní logiky, které připomíná klasické programovací nástroje, jen převedené do grafické podoby. Hráči mohou vytvářet řetězce příčin a následků, přiřazovat démonům i předmětům v prostoru různé vlastnosti a chování… je to vlastně takový krvavý Minecraft. To, že editor úrovní funguje i na konzolích (testováno na Xboxu One), je pak skoro zázrak a samo o sobě si to zaslouží pochvalu, stejně jako celá hra.
Doom je skvělý, jen musíte odhodit předsudky a zapomenout na zlozvyky moderních stříleček, popřípadě si Doom opatrně dávkovat. Osobně si ale raději půjdu uklidnit nervy zpátky k The Division.
Recenze vyšla na webu tech.ihned.cz.
