Jak se liší pohled mileniálů na partnerské vztahy od toho, jak se na ně dívala generace jejich rodičů?
Neliší se tolik, jak by asi leckdo očekával. I mileniálové chtějí manželství a děti. Se sexuálním životem začínají přibližně ve stejném věku jako jejich rodiče a podle všeho vystřídají i přibližně stejný počet sexuálních partnerů. Největší změny oproti předchozí generaci můžeme pozorovat u fenoménu randění. Současní mladí lidé si obvykle projdou větším množstvím seznamovacích schůzek a zkoušejí různé typy vztahů, které si jasně nedefinují a nechápou je nutně jako romantické.
Moira Weigelová z univerzity v Yaleu si všímá, že současná generace mnohem častěji odděluje lásku od sexu. Zatímco generace jejich rodičů od svých partnerů nejdřív očekávala emoce a city a až pak s nimi začínala sexuálně žít, mileniálové začínají sexem a to, že se spolu vyspí, ještě neznamená, že spolu pak začnou chodit. S tím se pak pojí trendy jako friends with benefits, tedy kamarádi, kteří spolu spí, ale nevnímají se jako pár, nebo polyamorie, kdy lidé mají více partnerů současně. Další výrazný trend pak spočívá v tom, že se komunikace s partnerem - od seznamování a vyjadřování lásky až po rozchody - přesouvá na internet.
Souvisejí tyto trendy s postupným rozvolněním společenských norem?
Je to jeden z projevů postmoderního způsobu života, kdy si lidé v celé řadě oblastí včetně vztahů mohou vybírat to, co jim sedne, ať už to je klasický romantický vztah, jakým prošli jejich rodiče, dlouhé randění a až pak svatba, život bez svatby, nebo život bez dětí. Všechny tyhle volby jsou dostupné a mladí lidé už nečelí tlaku, aby se ve dvaceti oženili nebo vdali a pak měli děti.
Dokonce si myslím, že společenská norma se dnes otáčí, takže dvacetileté holce málokdo řekne, že by měla myslet na vdávání a děti. Spíš uslyší věty jako "jsi na to ještě mladá, užívej si, cestuj a pak až začni řešit vztahy". Přestože dnes drtivá většina mladých lidí s vážným vztahem počítá, odsouvá ho na později. Když se v rámci svého výzkumu a terapeutické praxe bavím se singles ve věku mezi dvaceti a třiceti, mnohdy mi říkají, že na usazení se mají ještě čas a jejich prioritou je teď studium a kariéra.
Zmiňovala jste, že mladí lidé absolvují více rande, která už k dalším schůzkám vést nemusí. Kladou na potenciální partnery a partnerky vyšší nároky než jejich rodiče?
Do nějaké míry ano. Možná to souvisí i s tím, že mladí lidé vnímají vztah jako volbu, ne jako nutnost. A když už se pro něj rozhodnou, mají od něj také vyšší očekávání. I mileniálové u svých protějšků hledají sympatie, inteligenci nebo společné zájmy, ale role partnera v jejich životě už se proměňuje.
Sociolog Anthony Giddens mluví o tom, že dříve soudržné sociální komunity se v současné době rozpadají a společnost se stává čím dál více individualizovanou. To znamená, že mladí lidé mají méně pevných vazeb, hůře hledají vlastní identitu, mohou mít pocit, že nikam nepatří a že jsou odkázaní jen sami na sebe. A v takovém kontextu se partner může stát hlavním zdrojem naší identity. Chceme od něj nejen sdílení důležitých životních okamžiků, ale i porozumění jako od nejlepšího kamaráda, vášnivý sex nebo podporu při seberealizaci.
Najít ale jednoho člověka, který by všechna tato očekávání splňoval, bývá náročné. Podaří se to často těm, kteří svůj ideál od partnera nepožadují najednou, ale dovedou si najít někoho, s kým bude možné na vzájemných ideálech pracovat. Nepřistupují tedy k partnerovi jako k hotovému produktu, ale jako k někomu, s kým se na svých představách mohou dohodnout.
Tím se dostáváme k další potenciální změně, kterou sleduji. Mladí lidé více reflektují fakt, že se s životními zkušenostmi měníme a že se s partnerem v průběhu života můžeme každý proměňovat jiným směrem. Proto o svém partnerovi nemusí vždy uvažovat jako o osobě, se kterou nevyhnutelně stráví zbytek života.
Proměňují se s postupnou emancipací žen zaběhlé genderové role muže jako dobyvatele a ženy coby dobývané?
Ukazuje se, že seznamování on-line i offline stále zůstává genderově rozdělené. Muži pořád obvykle přicházejí s prvním kontaktem a ženy na něj obvykle vyčkávají. Mužů bývá na seznamkách více než žen a ženy navíc bývají v prvních fázích seznamování vybíravější. Takže muži musí posílat opravdu hodně zpráv, aby dostali nějakou odpověď.
Najdou se ale pochopitelně také ženy, které z této škatulky vybočují a oslovují muže jako první. Zrovna v rámci svého výzkumu však mluvím s desítkami singles a většina žen neoslovuje muže jako první nikdy nebo jen naprosto výjimečně. Ke stavu, kdy bude při seznamování první kontakt ze strany ženy stejně častý jako ze strany muže, to tak stále směřuje jen malými krůčky.
Výzkumy přitom naznačují, že muži na internetových seznamkách na oslovení od ženy reagují velmi pozitivně a jen minimum z nich má pocit, že je ohrožena jejich role dobyvatele. Dokonce v podobných případech častěji dochází ke schůzce tváří v tvář, čehož si všimli také tvůrci seznamovací aplikace Bumble, na které může první krok udělat pouze žena.
Tahle aplikace se teď ve Spojených státech a Velké Británii těší vzrůstající oblibě a pomalu konkuruje Tinderu. V Česku ale zatím moc nefunguje. Obecně se dá říct, že obyvatelé zemí na západ od nás už se na internetové seznamky nedívají tolik skrz prsty, i když mezi mladými Čechy a Češkami dřívější stigma on-line seznamek taky postupně mizí.
Co vlastně vzrůstající obliba internetového seznamování mezi mileniály o mladé generaci vypovídá? Řeší tím například nízké sebevědomí nebo nedostatek možností narazit na svůj protějšek jinde?
Když se zamyslíte nad tím, kolik času dnes trávíme on-line a kolik činností se na internet přesunulo, není vůbec divu, že se na internet přesouvá i naše seznamování. Mladí lidé jsou vůbec nejrychleji rostoucí uživatelskou skupinou on-line seznamek.
K tomu je ale třeba dodat, že jen minimum z nich se seznamuje čistě na internetu a většina bere on-line seznamky pouze jako doplněk ke kontaktům offline. Data ukazují, že v USA se přibližně třetina současných novomanželů seznámila on-line, a podobné to zřejmě bude i v Česku.
Největší zastoupení mají dnes mezi lidmi, kteří se seznámili na internetu, homosexuální páry, protože v jejich případě je seznamování ve škole, v práci nebo na večírcích poměrně obtížné, jelikož nevědí, kdo jejich orientaci sdílí.
On-line seznamování může představovat vhodnou alternativu také pro introvertnější typy lidí. Odmítnutí na internetu nebolí tolik jako odmítnutí tváří v tvář a na Tinderu si ho třeba ani nevšimnete.
Poměr více a méně sebevědomých lidí bývá na internetových seznamkách stejný jako v offline prostředí. Méně sebevědomým lidem může úspěch na internetové seznamce sebevědomí zvednout, ale současně mohou narazit, pokud se tam propojí s menším množstvím kontaktů, než původně čekali.
Seznamování na internetu vždycky trvá dlouho a zabere spoustu času, než se ke smysluplným kontaktům vůbec doberete. Lidé, kteří do on-line seznamek vkládají velké naděje, by si měli uvědomit, že schránku plnou zpráv od krásných mužů či krásných žen nemá nikdo. Spousta z nich dnes pokusy s on-line seznamkami vzdává příliš rychle.
Z jakých důvodů mladí lidé snahu o seznámení on-line nejčastěji vzdávají?
Nebývá to ani tak proto, že by se porovnávali s ostatními a řekli si, že on-line seznamky používají samí atraktivní lidé, ale hlavně proto, že nedostávají zpětnou vazbu od jedinců, o které mají zájem. Ozývají se jim třeba jenom ti, kteří se jim nelíbí a se kterými si pak na první schůzce nerozumějí. Na on-line seznamce musíte mnohdy strávit měsíce, nebo dokonce roky, než najdete někoho pro vás zajímavého. Je to trochu jako hledání jehly v kupce sena. Jen málokdy se stane, že hned první seznamková schůzka vede ke vztahu.
Jak se mladí lidé na prvním rande domluveném přes Tinder nebo jinou on-line seznamku obvykle cítí?
Zkušenost s offline a on-line seznamováním se značně liší. Když se seznamujete mimo internet, bývá to nejčastěji přes kamarády, ve škole a v práci. Při těchto příležitostech už ale přijdete do kontaktu s lidmi, kteří patří do vaší sociální skupiny a do značné míry se vám podobají. První rande s takovými lidmi pak obvykle bývají příjemná, protože máte v zásobě společná témata, o kterých se můžete bavit, což u schůzek domluvených přes on-line seznamky nemusí napoprvé vyjít.
V těchto případech se sejdete s úplně cizím člověkem a musíte s ním udržet plus minus hodinovou konverzaci, což pro introvertnější jedince může být dost složité. Lidé mi potom říkají, že se na schůzce sjednané přes Tinder cítili jako na pracovním pohovoru, protože si vzájemně porovnávali své životopisy.
Právě Tinder má přitom pověst aplikace, přes kterou většina uživatelů hledá jen známost na jednu noc. Je to jen stereotyp?
Tinder se zpočátku nejrychleji šířil na amerických kampusech, které jsou nezávazným sexem pověstné. Vlastně dobře posloužil jako nástroj, jak známost na jednu noc efektivně najít. Přestože se téhle pověsti úplně nezbavil, jeho tvůrci se dnes přes marketingové kampaně pokoušejí dokázat, že na něm můžete objevit i vážný vztah.
A skrz zkušenosti svých klientů můžu potvrdit, že přes Tinder určitě vážný vztah najít lze. Na všech seznamkách se vyskytuje určité procento lidí, kteří hledají jen nezávazný sex, a pokud toužíte po dlouhodobém vztahu, můžete ho na Tinderu nalézt stejně dobře jako na Štěstí.cz. Je ale potřeba být transparentní v tom, co hledáte, abyste se se svým potenciálním partnerem dokázali sladit.
Existuje vůbec nějaký recept, jak v obrovské záplavě profilů na Tinderu někoho zaujmout?
Tinder stojí na fotkách, takže musíte umět vytvořit dobrý první dojem, protože potenciální partner na vašem profilu obvykle stráví jen pár vteřin. Dobře fungují fotky, které jsou nekonvenční, zachycují vás při nějaké aktivitě a nevynikají jen tím, že se na nich hezky smějete, protože na Tinderu se hezky směje každý.
Pokud máte na profilu jen klasickou občankovou fotku, váš protějšek netuší, jak s vámi zahájit konverzaci. Když si tam přidáte naopak fotku z cestování, se zvířaty, s kytarou nebo s čímkoli, co vás vystihuje, váš potenciální partner už má téma, kterého se může chytit.
Spíše se ale vyvarujte fotek s alkoholem nebo s dětmi. Pokud na snímku sedíte se skleničkou vína, asi nic nezkazíte, ale pokud máte před sebou stůl plný panáků, většinu lidí to odradí. Profilovky s dětmi pak nedělají dobrý dojem, protože na on-line seznamkách většina uživatelů mezi dvaceti a třiceti lety hledá partnery bez závazků a už neřeší, jestli to dítě na fotce je třeba váš synovec.
Celé to zní povrchně a právě povrchnost on-line seznamování dost lidí odrazuje. Přijde mi ale důležité si uvědomit, že seznamování bylo povrchní vždycky a Tinder na tenhle aspekt jen víc poukazuje, sám o sobě ho nevytváří. I když se seznamujete offline, tak nejdřív řešíte, jestli se vám ta holka nebo ten kluk líbí.
Dokážou si lidé, kteří se seznamují on-line, při tom nekonečném výběru potenciálních partnerů na některého z nich vsadit a neuvažovat stále nad dalšími možnými alternativami?
Existují lidé, kteří se v tomhle zaseknou a nedovedou najít někoho, kdo jim přijde dostatečně dobrý, aby s ním do dlouhodobějšího vztahu šli. I v případech, kdy schůzka dopadne docela dobře, se na Tinder vracejí, protože věří, že objeví někoho ještě lepšího. Možná ale nikdo takový neexistuje. V určitý moment se tak na seznamce musíte umět rozhodnout, do koho z lidí, které jste poznali, vložíte další energii, protože jenom tak poznáte, jestli se vám s ním fungující vztah podaří vybudovat.
Podívejte se na rozhovor s autorkou dokumentu Nerodič, který poukazuje na proměny v přístupu k rodičovství:
