Peking - Čínským vědcům se podařilo rozklíčovat, jak je možné, že se na pavučinách zachycuje rosa. Výsledky jejich výzkumu mohou vést k vývoji nových materiálů, které by byly schopné odchytávat vodu ze vzduchu.
Studie publikovaná ve čtvrtek v časopise Nature se zabývá vlákny pakřižáka Walckenaerova (Uloborus walckenaerius).
"Čiré kapky vody, které připomínají perličky, visí po ranní mlze na síti z pavoučího hedvábí," řekl autor studie Lej Ťiang z National Laboratory for Molecular Sciences v Pekingu.
"Je to nečekané a zajímavé. Lidské vlasy takovou vlastnost nemají," dodal. Suché pavoučí hedvábí vytváří řetízkové struktury. Dvě hlavní vlákna nesou sérii dalších samostatných vláken, která jsou kolem dokola propojena takzvanými "kanýry".
Pokud se voda srazí na těchto kanýrech, odkutálejí se do hustěji utkaných spojů. Vědci podrobně zkoumali struktury sítí jak pod elektronovým, tak pod světelným mikroskopem.
Zaznamenali, že tak, jak se voda sráží na pavoučí síti, kutálejí se kapky k nejbližším spojům, kde se slévají do větších útvarů. Hlavní vlákna mají hrubší povrch, kdežto kanýry, které je spojují, jsou jemnější.
Rozdíly ve struktuře vláken pomáhají kapkám vody v pohybu po ní. Díky výsledků výzkumu vytvořili vědci za pomoci nylonových vláken ponořených do polymerního roztoku své vlastní umělé pavoučí hedvábí.
S tímto vláknem pak byl vědecký tým schopen napodobit klasickou pavučinu. Experti se domnívají, že s těmito poznatky mohou napomoci vývoji nových materiálů, které by mohly zachytávat vodu ze vzduchu.
Ne všichni však z objevu sdílí stejnou radost.
"Autoři studie se zabývají jediným artefaktem," řekl zoolog Fritz Vollrath z Univerzity v Oxfordu. "Je to sice zajímavé, ale nemá to žádnou biologickou funkci," dodal. Pavouci totiž nemají rádi, když je jejich pavučina mokrá, neboť se tím zmenšuje šance na lapení kořisti.
