Velkolepý pomník císařské lásce a jeden z hlavních symbolů Indie, ke kterému ročně zavítají miliony lidí - Tádž Mahal.
Mausoleum z bílého mramoru je jako chameleón, který střídá barvy během dne - ráno je budova narůžovělá, navečer mléčně bílá, při západu slunce narudlá a ve svitu měsíce stříbrno-zlatě září.
Císař Šáhdáhána se oženil s patnáctiletou Mumtáz Mahal a přestože měl mnoho dalších manželek, uvědomil si, že Mumtáz je pro něj speciální a že si zaslouží více pozornosti. Doprovázela ho na všechny cesty a na večeřích a zasedáních usedala po jeho boku. Když v 36 letech zemřela při porodu svého čtrnáctého dítěte, císař vyhlásil na dva roky smutek. Podle legendy zešedivěly císaři u Mumtáziny smrtelné postele všechny vlasy a zestárl o mnoho let. Po dva roky se pak nesměly používat parfémy, poslouchat hudba, nosit šperky ani cokoliv slavit.
Šáhdáhána strávil poslední dny svého života uvězněn ve věži naproti Tádž Mahalu, kam ho zavřel jeho syn. Z věže měl výhled na monument postavený pro ženu, kterou miloval a vedle níž byl nakonec sám pohřben.
Stavba monumentálního mauzolea začala v roce 1631, materiály byly dovezeny z celé Indie a drahé kameny z celého světa. Na přípravu projektu si císař pozval nejvýznamnější architekty doby. Stavba je postavena ve stylu moghulské architektury v kombinaci s perskými a islámskými prvky. Dílo, na jehož stavbě se podílelo 20 tisíc dělníků, bylo dokončeno v roce 1648.
Budova stojí severní části rozlehlé zahrady a vchází se do ní branou, symbolizující vstup do ráje. Nahoře stojí jen symbolické sarkofágy, ale když sejdete k vlastním hrobkám, uvidíte malý sarkofág Mumtáz Mahal a vedle stojící větší sarkofág Šáhdáhána, ozdobený malou soškou muže, který narušuje harmonii a poukazuje na tragedii, která se stala (císař si chtěl původně postavit svou vlastní hrobku, ale protože byl svým synem uvězněn, svůj plán nakonec neuskutečnil.
Celý komplex zaujímá asi 17 ha a je ozdoben květinovým motivem, súrami z Koránu a drahými kameny. Zahrada je dokonale symetrická, najdete v ní křišťálové kanály, cypřišové stromy a šestnáct obrovských záhonů, každý se čtyřmi sty rostlinami. V zahradě je také mramorový kanál, který dokonale odráží obraz Tádž Mahalu.
Kvůli znečištění ovzduší začal původně bílý mramor žloutnout. Již jednou podstoupila celá budova čistící kůru - obalí se bahnem, které do sebe natáhne všechny nečistoty a po zaschnutí je spláchnuto.
Každoročně monument, který se stal v roce 1983 památkou světového dědictví UNESCO, navštíví miliony lidí. Užijte si kouzelnou dovolenou a přijeďte na Tádž Mahal, symbol nesmrtelné lásky, podívat i vy.
