Jedeme nádhernou mongolskou divočinou, dvě obojživelná auta a jedna tříkolka. Podivná sestava, kterou jsme se spoustou úsilí dali dohromady za jediným účelem: abychom se dostali přes vodu i tam, kde to dokážou jen mnohem větší stroje - a někdy ani ty ne. Tři měsíce se nás lidé v devíti zemích ptali, jestli to opravdu plave, a my jim odpovídali, že ano. Teď si ověříme, jestli je to pravda!
Žáby proti komárům
Míříme na nejužší místo spojující dvě jezera. Místo, kde bychom mohli konečně využít superschopnost našich aut a motorky. Zatím se nám ale voda připomíná především obrovským množstvím komárů. I když si postavíme stany daleko v kopcích nad jezery, tam, kam až nás naše šplhavé žáby odvezly, jsou tu. Komáři. Dokud fouká vítr, ještě to jde. Ale jakmile slunce zapadne a vzduch se uklidní, předvedou, co umí!
Jsme zalezlí ve stanech a venku se ozývá bzučení, jako by oblohu křižovaly tisíce dronů. Vzduch je plný vysokého vibrujícího jekotu. Tam venku za tenkou plachtou jich musí být tisíce. Doufejme, že se nám nebude chtít v noci čůrat! Další den, úplně poštípaní, se odvážíme k vodě. Ve dne tu tolik komárů není! A hlavně, je tu náš… co to vlastně je, když místo brodění autem řeku přeplavete? Brod to není. Prostě ono nejužší místo mezi dvěma jezery. Ovšem zjevně nejsme první, kdo si tohoto jevu všiml. Přes řeku je natažené lano a na druhém břehu stojí přívoz. Sakra, tak to nevyšlo. Tady není potřeba plavání.
Jak se dostat na druhý břeh?
Tak alespoň musíme onu platformu na několika barelech, která se houpe na vlnách na protější straně, dostat na náš břeh. Unese vůbec auto? K této odvážné akci se přihlásí dva dobrovolníci. Náš pan učitel Mirek a náš fotograf Michal. Jeden navrhuje k přívozu konzervativně přeplavat a přitáhnout ho k nám, druhý chce přeručkovat po laně stylem lenochoda na větvi.
Zbytek výpravy s velkým entuziasmem ze břehu fandí. Mirek plave. Ač to vypadá, jako že voda v podstatě stojí, hlásí, že je tam slušný proud. To by mohl být problém, naše plavací auta nemají žádný lodní šroub, jen zuřivě točí koly, což je pohání. To moc do proudu není. Ale když to zvládl přeplavat Mirek, zvládnou to i žáby. Pan učitel je na pontonu a z druhé strany zaujatě sleduje velmi zábavné divadlo odehrávající se uprostřed řeky. Michal, který si na to ani nesundal svoji oblíbenou košili, visí na laně a klesá, níže a níže, blíže a blíže k hladině.
Spadne tam, nebo ne?
Oba břehy spojuje napjaté očekávání, jestli tam spadne. Mirek se na to nemůže koukat a začne odvazovat ponton, že ho zachrání. Tím dost kazí legraci, ale Michal to zjevně oceňuje. Když už se chystá s pontonem vyplout, přibíhá z nedaleké jurty babička, která je zde zjevně převoznicí, pomáhá mu a plují k Michalovi. Ten se natahuje k pontonu, Mirkova a jeho ruka se k sobě přibližují jak na kopuli Sixtinské kaple. Michal se natahuje… užuž to vypadá, že tam opravdu zahučí.
Když se, víceméně suchý, dostává na palubu a ponton na náš břeh, lhali bychom, že nejsme zklamaní. Nastává ovšem problém, jak paní vysvětlit, že bychom rádi využili jejích služeb a přívozem dostali na druhý břeh naše vybavení, které je moc těžké a auta s ním nemohou plavat. Máme na něj sice člun, ale ten je malý a muselo by se jet mnohokrát. Paní to, zdá se, ale moc nechápe, a i s přívozem odplouvá na druhý břeh. Tak jsme tam, kde jsme byli.
Žába ve svém přirozeném prostředí
No nic, zkusíme, jestli to dokážeme přeplavat auty, když ano, budeme řešit přívoz. Máme štěstí, že si můžeme vybrat. Můžeme buď plout, nebo to vzít po zemi jinudy, takže ideální místo na ostrý test našich žab a Kačenky. Vykládáme naše vybavení… a zíráme, kolik toho vezeme. Zatím jsme pluli jen jednou. Na naší základně v zatopeném žlabu na mytí vojenských aut. Rovně a bez proudu asi padesát metrů. K dalšímu testu jsme se už nedostali.
Kde ale jinde vyzkoušet, jestli naše plovoucí auta opravdu plavou, než uprostřed mongolské pustiny, kde jsme na nich naprosto závislí a bez nichž se nehneme dál?! Uznejte, to je ideální místo!
Skoč a plav…
Vše je připraveno. Náhon všech kol zařazen, břeh je akorát skloněný, čumák žáby se noří do vody, přední kola ztrácí kontakt se dnem, zadní se odstrkují a… plujeme! Plujeme v mongolské řece! Jedna žába, druhá žába, dál a dál od břehu. Ale není to taková pohoda jako v testovacím žlabu. Auto se naklání na pravou stranu, do čehož se z pod podlahy ozývají pekelné rány. "Co to proboha je?" Pokud se něco stane a kola se přestanou točit, jsme namydlení. "Jak máš otočený volant?" huláká do vysílačky kapitán druhé žáby a náš mechanik Vašek, když se ho ptám, jestli mu to dělá jeho autoloď taky. "To dělá náhon kol, není to stavěné, aby se to točilo tak rychle v takovém rejdu!"
Tohle tedy soudruzi v Lutsku vymysleli "skvěle". Takže nejenže to auto nemá žádný pohon ve vodě, ale ten jediný zoufalý, který to má, se dá použít, jen když moc nemanévrujete. Tohle vážně mělo zachraňovat zraněné vojáky z první linie?
Vteřiny před katastrofou
Ale už na to přicházíme! Místo na prostřední sedačce, kde se normálně nachází řidič/kapitán auta/lodi, sedím nalevo a tím celý stroj vyvažuji (důvodem, proč bylo celé auto nakřivo se pak ukáže být zapomenutý těžký naviják v podpalubí). Díky tomu se voda, která teče do podpalubí, a že jí tam teče dost, dostává k čerpadlu, které ji žene ven dírou za levým světlometem. Tady se nepočítalo s tím, že se do trupu voda nedostane, ale s tím, že se dostane ven rychleji, než tam přitéká. A plujeme!
Dokonce i pomalu proti proudu, a dokonce i k protějšímu břehu. Pomalu, nejistě, ale plujeme! Ale když se konečně dostaneme ke druhému břehu, ukáže se, že je mnohem prudší, než ten "náš". A ze ním je bažina. Vašek zkouší vyjet, ale žába dělá přesně to, co jsme už několikrát viděli na YouTube jako vteřiny před katastrofou, než se nějaký Luaz potopil. Přední část se zvedá na prudký břeh, zadní se noří do vody… a přesně o chvíli později si auto lokne a jde ke dnu. "To nepůjde, volám do vysílačky, to za to nestojí, objedeme to. Vrátíme se." Nevyšlo to, ale plujeme a to se počítá! Obě žáby společně. Ale co Kačenka?
Pomoc!
"Pomoc!" pípne Marek, který zjevně neví, jestli se má smát, nebo děsit. Visí uprostřed proudu a jeho Honda plave. Dokonce parádně plave! Jen s jedním malým nedostatkem… Je koly nahoru! Motor, nádrž, řídítka… prostě všechno je pod vodou. Naše Honda, zvaná Kačenka, plave, ale jen pokud na ní nikdo nesedí. Musíte ji ve vodě tahat jako kačenku do vany. Proto jí ostatně říkáme Kačenka.
Jenže při tom tahání a postrkování se něco zvrtlo… doslova. A celá Honda se otočila. Asi by to chtělo, aby měla dole nějaké závaží. Takže abychom si to shrnuli. Kačenka se topí, Marek ji šťouchá ke břehu a žáby sice plavou, ale na druhé straně nevyjedou na břeh. Tady se pozná, kdo je optimista a kdo pesimista, je sklenice poloprázdná, nebo poloplná? Povedlo se to, nebo nepovedlo? Povedlo! Pluli jsme, pluli jsme přes řeku tam a zase zpátky. Jde to. A Kačenka jede dál! Jedeme dál!
