Dílo pana Švandrlíka je národním podkladem, přestože ho on sám někdy schovával pod rouškou komiksového "braku". V každé povídce i vtipu něco bylo k odnesení. Pamatuji si jeho pravidelné rozhlasové fejetony, nebo básně na zadaná slova od diváků. S Jiřím Wintrem byli nerozlučná dvojka, kterou zná snad každý. Doma jsme měli malou knížku hororů, vydanou někdy v osmdesátých letech, těch textů i Nepraktových kreseb jsem se vyloženě bál, dokud jsem to nepřečetl znovu trochu později. Díky za připomenutí.