Kolem Prahy vyrostla těsně před začátkem druhé světové války unikátní betonová hradba. Pražská čára, technologický skvost a symbol odhodlání bránit svobodu, se však nikdy nedočkala své zkoušky ohněm. Proč tento velkolepý projekt ztroskotal a co nám jeho trosky v krajině vyprávějí o zradě, statečnosti a jedné z největších otázek českých dějin: Co kdyby se tehdy střílelo?
Pražská čára se probouzí k životu
Po vyhlášení všeobecné mobilizace 23. září 1938 se teoretické plány proměnily ve skutečnost. Do betonových pevnůstek nastoupili vojáci záložních pluků lehkého opevnění v celkovém počtu přibližně 24 tisíc mužů. Šlo převážně o místní záložníky, kteří byli skvěle připraveni díky výborné znalosti terénu. Objekty byly okamžitě vyzbrojeny standardní výzbrojí.
Zároveň se však projevily nedostatky způsobené horečným tempem výstavby. Mnoho pevnůstek dokončených v létě 1938 stále postrádalo klíčové vnitřní vybavení jako moderní periskopy pro bezpečné pozorování či ventilátory pro odvod zplodin při střelbě. Přesto byli muži odhodláni bránit vlast za každou cenu.