Máte ráda basketbal?
Upřímně jsem nikdy nebyla velkým basketbalovým fanouškem. Ale když jsem roli ve Zlatém podrazu dostala, musela jsem se o něm něco naučit. Přiznám se, že to byla trochu moje slabina.
Vystudovala jste herectví v Polsku, ale několik let žijete trvale ve Francii. Jak jste se dostala k roli Michelle v Česku?
Z nějakého důvodu byl casting v Polsku, hledali polské herečky, které vlastně měly být trochu Rusky a mluvit francouzsky. No a protože jsem splňovala dvě kritéria, vzali mě.
Tanečnice Michelle je polská Židovka, která utekla před Hitlerem až do Ženevy. Po roce 1948 pak opouští svého milého a utíká z Československa před komunistickou mocí zpět do Švýcarska. Vidíte mezi sebou a Michelle nějaké paralely?
Michelle vyrůstala uprostřed druhé světové války a je válečným sirotkem. Sirotků, jako je ona, je dnes na světě pořád bohužel mnoho. Snažila jsem se vžít do jejích pocitů, podle toho, co jsem si přečetla z denních zpráv o různých konfliktech, které se ve světě dějí. Já sama naštěstí nejsem sirotek, ale hodně jsem se stěhovala po celém světě, takže v tomto ohledu se s ní můžu ztotožnit. A je pravda, že ve stěhování z místa na místo je jistá osamělost, člověk je tak nějak vytržený z domova.
Vy sama jste se narodila v Mnichově, vyrůstala jste v Perthu, studovala jste v polské Lodži a nyní žijete ve Francii. Které místo považujete za domov?
Nemám tušení. Vždycky říkám, že jsem jako želva, která si nese svůj domov s sebou. Nikdy nevíte, kam vás život zavane a jak změní vaše plány. Takže si prostě nosím svůj domov kamkoliv s sebou.
Proč jste se vlastně přestěhovala z australského Perthu zpět do Polska?
Jednoduše jsem chtěla studovat herectví a chvíli v Polsku zůstat. Studium herectví v Polsku totiž probíhá podle úplně jiné metody než v Austrálii. Vůbec toho nelituju, jsem šťastná, že jsem školu dokončila a že můžu hrát.
Váš otec Jacek Kaczmarski byl legendárním básníkem a písničkářem, navíc byl spjat s hnutím Solidarita. Setkáváte se někdy s nálepkováním, že jste především dcera Kaczmarského?
Snažím se prostě dělat svou práci dobře a doufám, že mě lidi budou soudit jen na základě této práce, a nikoli na základě toho, čí jsem dcera.
Patrycja Volny (30)
- Herečka a zpěvačka polského původu.
- Narodila se v Mnichově, vyrostla v australském Perthu.
- Studovala Akademii múzických umění v Perthu a Mezinárodní filmovou školu Leona Schillera v polské Lodži.
- Objevila se v seriálu Prawo Agaty, ve filmu Přes kosti mrtvých a nejnověji v českém dramatu Zlatý podraz.
- Žije ve Francii a má tříletou dceru.
Bylo těžké vyrůstat v rodině takové polské osobnosti?
Raději bych se o tomto tématu nebavila. (V letošním únorovém rozhovoru pro Lidové noviny herečka přiznala, že jejich vztah nebyl nejlepší, pozn. red.)
V roce 2017 vás polská režisérka Agnieszka Hollandová obsadila do role postavy Dobré Noviny ve snímku Přes kosti mrtvých. Jak zásadní byla pro vaši kariéru?
Bylo mi nesmírnou ctí, že jsem mohla debutovat v Agnieszčině filmu. Zároveň můžu říct, že to byla nejlepší lekce filmové tvorby, kterou jsem od ní dostala. Od té doby spolu pracujeme na dvou dalších projektech a musím říct, že je naprosto neuvěřitelná studnice znalostí, laskavosti a empatie. Mám se od ní hodně co učit.
Zlatý podraz je úplně jiný filmový žánr. Dokážete ale porovnat režisérský styl Radima Špačka a Agnieszky Hollandové?
Radim byl absolutně skvělý a pokaždé vypadal, že je s mým hereckým výkonem spokojený. Říkala jsem si, jak je možné, že je se vším tak spokojený. (smích) Agnieszka je úplný opak, neustále hledá různé nápady a způsoby, jak herecké výkony vylepšit. Ale samozřejmě se to moc nedá srovnávat, jsou to úplně jiné styly režie i typy filmů.
V současné době žijete ve Francii, zatím jste ale nehrála v žádném francouzském filmu. Je těžké prorazit zde jako herečka?
Je to těžké. Jako herečka ve Francii nepůsobím, protože nežiji v Paříži. Je to velmi uzavřená komunita, do níž je dost těžké se dostat, takže stále čekám na den, kdy zde budu moci pracovat. A protože ještě nepřišel, jsem především máma na plný úvazek.
Situace v Polsku se za poslední roky značně vyostřila. Vláda přijímá spoustu kontroverzních reforem, některé z kroků politiků podkopávají demokratické principy. Jak to vnímáte?
Polsko mám samozřejmě velmi ráda, a proto mě to strašně štve. Ale čekají nás volby, které doufám dopadnou dobře a současná politická situace se změní. Protože pokud bude pokračovat směrem, který je momentálně nastaven, pak Polsko nečeká zářivá budoucnost.
Zlatý podraz se odehrává na pozadí změn v Československu ve 40. a 50. letech. Myslíte si, že by se podobné situace mohly někdy opakovat?
Smutné je, že alegorii na historii, která se odehrávala nejen v Československu nebo Polsku, ale taky v Maďarsku a dalších státech takzvaného sovětského bloku, můžeme najít dodnes. Nechci být pesimistická, ale při současné politické situaci v Evropě to nevypadá, že bychom se posouvali zrovna dobrý směrem.
