Skutečnost, že něco není v pořádku, zaznamenalo britské válečné námořnictvo relativně brzy a odstartovalo jednu z nejrozsáhlejších a nejintenzivnějších záchranných misí v historii válečného loďstva. Do pátrací akce zapojilo nejen své lidi, ale i stovky dobrovolníků. K první významné pátrací akci došlo v roce 1848, tedy tři roky po vyplutí Franklinových lodí. Průzkumníci systematicky prozkoumávali rozsáhlou arktickou oblast, museli překonávat extrémní klimatické podmínky a potýkali se s nedostatek zásob.

Dva roky poté, co první záchranná výprava Franklinovu expedici neobjevila, se k prvním průzkumníkům začaly připojovat další posily. Každá z výprav pak poskytovala nejrůznější informace o cestě posádky, ale i o zemřelých a možných přeživších, ze kterých se postupně začala skládat mozaika celé tragické situace. Pátrání trvalo téměř třicet let, a přestože se nepodařilo najít všechny možné přeživší, významně přispělo k poznání Arktidy a položilo základy budoucího polárního výzkumu.