Silný názor a výrazně odlišný výklad přináší nová inscenace Rusalky od Antonína Dvořáka v brněnské Janáčkově opeře. Režíruje ji David Radok, který si urputností a absolutní promyšleností děl, jimž se věnuje, vydobyl významné postavení také v mezinárodním měřítku. Novinka však ukazuje, že pevné vedení příběhu jediným směrem nemusí přinést vždy hodnotu navíc.
I když se údaje o původu středověkého rytíře Dalibora liší – některé zdroje mluví o Kozojedech, jiné o Konojedech, dvou středočeských vesnicích vzdálených necelých deset kilometrů –, za tím současným je dobré se vydat do Brna.
U příležitosti Roku české hudby, jak se říká kulturní události připomínající každých deset let významná výročí hudebních osobností, nastudovalo brněnské Národní divadlo operu Dalibor od Bedřicha Smetany. Nová inscenace vznikla v koprodukci s Velšskou národní operou. Režíruje David Pountney, orchestr řídí Tomáš Hanus.
Utrpení i naději spojila hudba, která zazněla na středečním zahajovacím večeru festivalu Janáček Brno. Pořádající zdejší Národní divadlo doplnilo operu Z mrtvého domu ještě kantátou Glagolská mše. Obě díla složil Leoš Janáček na sklonku života, podle organizátorů se dobře doplňují. Glagolská mše dodává do chmurné atmosféry Z mrtvého domu více naděje a světla.
Dramatická hudba, přesvědčivé pěvecké výkony, ale také režijní pustina charakterizují novou inscenaci opery Káťa Kabanová od Leoše Janáčka, kterou v pátek uvedlo pražské Národní divadlo. Připravil ji Španěl Calixto Bieito v hudebním nastudování Jaroslava Kyzlinka.
Národní divadlo Brno tento pátek uvedlo novou inscenaci Řeckých pašijí, opery Bohuslava Martinů s rozsáhlým sborovým partem. Premiéra se původně měla konat už v loňské sezoně u příležitosti 60. výročí autorova úmrtí a 130 let od jeho narození, zdržela ji však pandemie.
