K Oku orla se okamžitě začaly sjíždět desítky zvědavců a místní obyvatelé k němu dokonce přinesli koku jako obětní dar. Zprávy o záhadném útvaru se rychle rozšířily a úřady na místo vyslaly odborníky z Geofyzikálního ústavu Peru (IGP).
Chrlí bahno
Hernando Tavera, vedoucí Geofyzikálního ústavu Peru, brzy objasnil skutečnou povahu "Oka orla". Nejedná se o vulkanický průduch ani o pravou sopku v tradičním slova smyslu, ale o takzvanou bahenní sopku, někdy označovanou také jako bahenní dóm.
Bahenní sopka vzniká, když se na povrch dostanou plyny jako metan a oxid uhličitý spolu s podzemní vodou a jílem. Na rozdíl od sopek zde není přítomno magma ani vulkanická aktivita. Výsledkem je kužel s kráterem, který svým tvarem skutečně připomíná sopku, ale jeho původ je zcela odlišný. Tavera zdůraznil, že typ aktivity a emitované materiály nemají nic společného s aktivními sopkami nacházejícími se na jihu země.
Potenciální rizika a pokračující monitorování
Přestože "Oko orla" nepředstavuje sopečné riziko, vědci upozorňují na možné negativní dopady na životní prostředí. Bahenní erupce může způsobit potenciální kontaminaci blízkých vodních zdrojů a plodin, což by mohlo ohrozit úrodu a kvalitu půdy v okolí. Z tohoto důvodu Geofyzikální ústav Peru nadále monitoruje bahenní sopku, aby určil, zda představuje nějaké riziko pro místní komunitu.
"Oko orla" tak zůstává malou přírodní záhadou, která vyvolala velký rozruch a připomíná nám rozmanitost a překvapivost přírodních jevů.
