"Vychovala celou řadu skvělých architektů, včetně například někdejšího děkana Ladislava Lábuse, s nímž se znala skoro 45 let. Líbilo se mi na ní, že měla svůj vytříbený styl a že její práce byly lidské. Navrhovala domy, které měly cihelnou strukturu a organizované členění oken, nebyly to prvoplánové realizace, kladla důraz na praktičnost staveb a nepodléhala módě," vzpomíná památkový architekt a pedagog Václav Girsa.

Alena Šrámková byla představitelkou takzvané české přísnosti, jak historik architektury Rostislav Švácha charakterizoval skupinu tvůrců, kteří se vyznačují sklonem k minimalistickým tendencím. Jako profesorka na Fakultě architektury ČVUT, kde strávila třetinu svého života, byla "od rány", ale také poctivá a vždy připravená, což očekávala i od svých studentů a spolupracovníků. V posledních letech pracovala na projektech s trojicí architektů Lukášem Ehlem, Tomášem Koumarem a Janou Vichorcovou.

Mezi nejznámější stavby Aleny Šrámkové patří bývalé sídlo ČKD Na Můstku v Praze, interiér odbavovací haly na pražském hlavním nádraží nebo už zmíněná Fakulta architektury ČVUT v Dejvicích, o níž vznikl film a krátkometrážní dokument z produkce Earch.cz. "Je to trochu poučnej barák. Je to doslova škola… člověk se dostává do okruhu těch dobrých domů, které mají svoji důstojnost. Jsou to takové paláce a na to jsme chtěli reagovat," říká ve filmu.

Alena Šrámková navrhla i řadu soukromých vil a domů, mezi její poslední realizace patří dřevěná zvonička na Betlémském náměstí v centru Prahy.

Připomeňte si v galerii práci "první dámy české architektury".