Všechno začalo v noci ze 23. na 24. července 2022. Zpočátku nenápadný požár v Malinovém dole u Hřenska se během několika hodin změnil v noční můru.
Boj s ohněm v extrémních podmínkách
Oheň zasáhl přes 1060 hektarů chráněného území a stal se největším lesním požárem, jaký kdy Česko zažilo. Do akce se zapojilo přes 6300 hasičů, 400 kusů techniky, vrtulníky i letadla ze zahraničí. A přesto plameny zuřily týdny.
Na vině byla extrémní vedra, dlouhodobé sucho, silný vítr i množství suchého dřeva ponechaného v důsledku kůrovcové kalamity. Terén byl nepřístupný a krajina vyschlá až na kost. Naděje na rychlé zvládnutí požáru se definitivně rozplynula 25. července, když se zvedl vítr a oheň se vymkl kontrole.
Plameny pohltily různé typy lesních i nelesních ploch. Zničeny byly turistické stezky včetně ikonické Edmundovy soutěsky, několik domů v osadě Mezná, narušená byla infrastruktura. A přestože pachatel zůstává neznámý, škody byly vyčísleny na desítky milionů korun. Podle údajů správy národního parku dosáhla ztráta dřevní hmoty zhruba 90 milionů korun, což odpovídá 20 až 30 tisícům stromů.
Zázraky přírody a návrat k životu
Přes všechnu hrůzu se ale právě v těchto dnech ukazuje, jak mimořádná je síla přírody. Již na jaře 2023 se v ohořelém lese začaly objevovat první zelené výhonky a břízy během jediné sezony vyrostly do výšky jednoho metru. Smrkové monokultury, které krajinu dříve ovládaly, postupně nahrazují směsice bříz, borovic lesních, buků i topolů.
"Přírodní prostředí je na oheň dobře adaptováno a má své miliony let staré mechanismy, jak se obnovit. Bylo by naivní si myslet, že to člověk zvládne inženýrskými postupy lépe či rychleji," říká mluvčí správy parku Tomáš Savov.
Jak se požár dotkl zvířat?
Změny jsou patrné i v živočišné říši. Oheň se sice dotknul prakticky všech druhů, které se v oblasti vyskytovaly, k zásadnímu úbytku větších zvířat však nedošlo.
"Nepochybně došlo k úhynům na úrovni jedinců, zejména u druhů, které se nemohly z místa rychle vzdálit, jako jsou někteří bezobratlí. Ptáci či větší savci zásadním způsobem zasaženi nebyli," popisuje Savov.
Překvapivě dobře si podle něj vedly i populace obojživelníků, které zůstaly početné. Zaznamenány byly i všechny tři druhy plazů: zmije obecná, užovka obojková i hladká. Otevřenější krajina navíc přitáhla i nové ptačí druhy typické pro otevřený biotop - třeba ťuhýka nebo skřivana lesního.
Nejhorší chvíle a tlak z okolí
I přes přirozenou obnovu parku však správci čelili těžkým chvílím, a to nejen kvůli ohni samotnému.
"Nejhorší momenty přinášela společenská situace během a po požáru, kdy část místních osobností začala národní park a jeho pracovníky nevybíravě obviňovat ze zavinění požáru," vzpomíná Savov.
Pod tlakem veřejnosti i některých politiků museli zaměstnanci čelit nejen náročné práci v terénu, ale i vlně kritiky, často bez faktického základu.
Opatření a budoucí výzvy
Od té doby přijala správa národního parku rozsáhlá preventivní opatření - od zásahů v porostech poblíž obydlených oblastí přes instalaci malých vodních zdrojů až po monitoring území drony a zavádění omezení vstupu do parku podle aktuálního stupně požárního rizika. Přesto riziko zůstává.
Jen v červenci 2025 hořelo u Jetřichovic dalších osm tisíc metrů čtverečních v obtížně přístupném terénu. A výstrahy meteorologů zůstávají varující: oblast pískovců je chudá na vodu a sucho tu dokáže trvat celé měsíce.
Dnes už se v místech, kde oheň zanechal černé jizvy, znovu zelenají stromy. Ale paměť krajiny zůstává. A s ní i pokora před silou přírody, která se - navzdory všem katastrofám - dokáže sama zvednout z popela.
