Když bylo Dannymu Reaganovi 13 let, stal se rozrušenějším a uzavřenějším. Stranil se kamarádů, přestal dělat domácí úkoly, hrát basketbal, chodit do skauta, a dokonce se přestal sprchovat. Přestože vykazoval známky drogové závislosti, ve skutečnosti se jen nemohl odtrhnout od videoher a sledování YouTube.
"Poté, co jsem dostal svou konzoli, jsem se do ní svým způsobem zamiloval. Líbilo se mi se od všeho odstřihnout a jenom relaxovat," cituje dnes 16letého Dannyho agentura Reuters.
Americký teenager patří mezi menšinu, která postupně ztrácí kontrolu nad užíváním elektroniky a internetu a stává se na nich závislou. Podle agentury Reuters postihuje tato forma závislosti zhruba osm procent populace USA, její výskyt je ale čím dál častější i v dalších zemích světa.
Světová zdravotnická organizace (WHO) vloni uznala, že závislost na hrách existuje, ačkoliv není oficiálně stanovena jako nemoc. Udělala to poté, co ji lékaři v Číně, v Jižní Koreji a na Tchaj-wanu označili za hrozbu pro veřejné zdraví.
Všichni jsme tak trochu závislí
Dannyho rodiče zkoušeli všechno možné, aby svůj čas strávený na internetu omezil, ale neuspěli. Proto se rozhodli poslat jej do terapeutického centra v Masonu ve státě Ohio. Zde v Lindner Center for Hope se starají o dospívající mezi 11 a 17 lety, kteří vykazují závislost na on-line hrách, sociálních sítích, pornografii, sextingu nebo gamblerství. Častokrát se přitom snaží utéct od skutečných příčin svých problémů, mezi které patří deprese a úzkost.
Podobných terapeutických programů a center, jako je to ohijské, v posledních letech ve Spojených státech přibývá. Podle některých amerických psychiatrů totiž roste i počet nových případů. Psychiatrička Kimberly Youngová tvrdí, že všichni "jsme tak trochu závislí", proto se problém týká i veřejného zdraví.
Někteří skeptici ale internetovou závislost berou jako zástěrku smyšlenou dospívajícími, kteří odmítají odložit své smartphony. Americký psycholog a autor klinické příručky pro terapii závislosti na videohrách Anthony Bean si myslí, že nadměrné hraní a užívání internetu může svědčit o jiných mentálních poruchách, proto by nemělo být označováno za samostatnou nemoc.
To je i případ Dannyho, kterému byla v pěti letech diagnostikovaná ADHD (hyperkinetická porucha) a o rok později úzkostná porucha. Aby se se svou diagnózou lépe vyrovnal, stal se středobodem jeho života internet.
Podle lékaře Chrise Tuella z Masonského terapeutického centra internet napadá, stejně jako jiné drogy, místo v mozku, které je zodpovědné za takzvaný systém odměňování.
Spouští totiž chemické procesy vyvolávající pocit rozkoše, čehož je možné docílit už v raném věku. "Mozku je úplně jedno, co přesně bude spouštěčem, jestli něco, co spolknu, dám si do nosu, vnímám to očima nebo rukama," tvrdí Tuell.
Internetu se nelze vyhnout
Lékař dokonce připomněl i jeden z případů, kdy člověk ke své elektronice natolik přilnul, že se jí odmítl vzdát proto, aby si zašel na toaletu, a raději se pokálel.
"Není to otázka volby, je to opravdová choroba. Lidé, kteří si z toho dělají legraci nebo to neberou dostatečně vážně, mě zraňují," myslí si dnes středoškolák Danny. Někteří vydavatelé on-line her a tvůrci konzolí tak varují hráče před nadměrným trávením času před obrazovkou a televizí. A YouTube dokonce nedávno zavedl speciální funkci, která měří čas strávený sledováním videí a upozorňuje diváky, že by si měli dát pauzu.
Mluvčí WHO Tarik Jasarevic uvedl, že závislost na internetu je momentálně předmětem intenzivního výzkumu a její další klasifikace bude do budoucna revidována.
"Ať už je, nebo není klasifikována, lidé těmito problémy trpí," říká doktor Tuell. Zotavování se z tohoto typu závislosti je navíc na rozdíl od jiných mnohem složitější. Internetu se nelze vyhnout a stal se nedílnou součástí každodenního života. "Je tady pořád. Cítím ho ve své kapse, ale raději ho ignoruju," odkazuje Danny na svůj smartphone.
