Ekvádorské souostroví Galapágy je známé nádhernou přírodou a množstvím zvířecích druhů, ať už se jedná o želvy, tučňáky nebo mořské leguány. Jeden z ostrovů, Floreana, má však ještě něco navíc - netradiční poštovní úřad. Odesílateli i doručovateli jsou zde totiž sami návštěvníci. Příběh o galapážské poště se objevil nedávno na webu National Geographic.
Dlouho předtím, než ekoturisté propojili vzdálené ostrovy s ekvádorským pobřežím, byla Floreana zastávkou pro velrybářské lodě proplouvající oceánem.
Psaní tesknících námořníků doručovali rybáři
Po měsících, či dokonce letech strávených v práci přišli tesknící námořníci na důvtipný systém doručování dopisů svým rodinám. Na ostrově postavili barel a psaní do nich házeli. Projíždějící námořníci pak listy vyzvedávali a doručovali na pevninu.
Vůbec první zmínkou o originální poštovní stanici byl záznam kapitána Davida Portera z roku 1813. Porter tehdy popsal, jak se člen posádky vrací s papíry "vyzvednutými z krabice, kterou našel přibitou na kotlíku, přes který bylo na černé visačce napsáno Hathaway's Post Office".
O pětadvacet let později zdokumentoval galapážské poštovní zvyky jiný průzkumník. Napsal tehdy, že lidé námořníci nechávali vzkazy rybářům, již je na svých plavidlech doručovali na americký kontinent.
Návštěvníci jsou doručovateli dodnes
Netypický poštovní systém je na Floreaně zachován dodnes. Jednoduchým dřevěným barelem, připomínajícím ptačí budku, stále prochází tisíce psaní. Skupiny, které do zálivu připlouvají objevovat staré lávové jeskyně, zde nechávají své pohledy a naopak vyzvedávají dopisy, jejichž adresáti bydlí co nejblíže jejich cílové destinaci.
Kromě toho je poštovní stanice pokryta vzkazy a vzpomínkami projíždějících. Na naplaveném dříví kolem schránky se během let objevila také řada jmen a dat připomínajících dávno doručená psaní.
"Pošťáci" mohou dopisy poslat dále buď poštou, nebo je ideálně doručit osobně adresátovi.
