Poprvé jste se na Aljašku podíval jako student díky programu Work and Travel USA. Co jste dělal?
Podívat se do pravé severské divočiny bylo vždycky mým snem. Chtěl jsem odjet buď do Kanady, nebo na Aljašku. V rámci programu Work and Travel jsem si v roce 2001 našel práci v Národním parku Denali, celé léto jsem umýval autobusy, které vozily turisty. Když mi brigáda skončila, nechal jsem si asi tři týdny a s kamarádkou, kterou jsem tam potkal, jsme se na 17 dní vypravili do aljašské divočiny.
Zanechalo to ve mně tak silný zážitek, že jsem se další léto vrátil a pracoval jsem u kamaráda na farmě. A o rok později, poté co jsem dokončil své inženýrské studium a začal jsem doktorát na ČVUT, jsem se znovu vydal přes Work and Travel do Národního parku Denali. Tehdy jsem s kamarádem postavil srub v divočině. A zatímco on odjel, já jsem v něm bydlel přes zimu až do března, kdy mi docházelo vízum. A tak ještě před návratem zpátky do Česka jsem se zastavil ve Fairbanks na University of Alaska, abych zjistil, jaké mají možnosti doktorského studia.
A zřejmě byly dobré, když jste pak na Aljašce definitivně zůstal.
Ano, do Česka jsem tehdy jel jen na pár měsíců vyřídit si vízum a podobně. Moje doktorské studium na elektrotechnice ve Fairbanks trvalo tři roky. Během těch let jsem udělal spoustu výprav do divočiny i výstup na nejvyšší horu Severní Ameriky Denali.
V současné době jste ale odborníkem na ekologii a udržitelnou energii a žijete v úplně jiné části státu. Jak jste se k tomu dostal?
Vždycky jsem se chtěl zabývat udržitelnou energií, protože to považuji za nesmírně důležité. Myslím si, že je to jeden z největších problémů a závisí na něm naše existence. Zatímco současné praktiky využívají převážně limitované zdroje, já jsem se chtěl věnovat dopadům na životní prostředí a udržitelné energii. Doktorát jsem získal v roce 2007 a začal jsem pracovat jako postdoktorand na univerzitě ve Fairbanks a později i jako vysokoškolský asistent. V roce 2009 otevřeli v Dillinghamu pozici profesora udržitelné energie, a tak jsem se přihlásil a přestěhoval se. Na Aljašce je několik takzvaných venkovských kampusů univerzity.
Dillingham údajně není spojen se sítí státních silnic a dá se do něj dostat pouze po moři nebo ze vzduchu. Je to pravda?
Lodí se sem v podstatě nedostanete. Touto cestou se do Dillinghamu dostávají pouze zásoby, které se nepřepravují letadlem, a to jenom v létě, protože v zimě je oceán zamrzlý. Pro pasažéry je tak jedinou možností letecká doprava. Od centra Aljašky jsme odříznutí.
Zní to až neuvěřitelně, že v tak civilizované zemi se pořád dá najít místo, které by bylo spojeno víc s přírodou než okolními městy. Jak tato skutečnost ovlivňuje váš každodenní život?
Vyžaduje to hodně plánování. Jednou z důležitých věcí je palivo, spoléháme tady na naftu, na kterou běží elektrika i topení. Kdybychom zásoby dobře nenaplánovali a v zimě by došla nafta, tak bychom měli očividně velký problém. Máme tady sice malé obchůdky, ale dají se v nich koupit jenom základní věci, není v nich žádný velký výběr. Třeba když jsme stavěli dům, museli jsme si veškerý stavební materiál nechat dovézt nákladní lodí. Vzpomínám si, že nám chyběl malý kus trubky na elektřinu. Běžně by v obchodě stál pár dolarů, ale tím, že jsme na něj zapomněli a v místních obchodech jej neměli, museli jsme si ho nechat dovézt letadlem. Stál nás několik set dolarů.
A jak to funguje se zásobováním jídlem?
Zásobování místních obchůdků funguje tak, že v létě dovezou trvanlivé věci a přes zimu dováží letadlem to, co nevydrží, jako je mléko, zelenina a podobně. To znamená, že je jídlo velice drahé. Jedinou výhodou, kterou máme, je, že je tady největší tah divokých červených lososů na světě. V podstatě každá rodina si v létě chytá lososy, aby jim vydrželi celou zimu. A ty zmrazují, konzervují nebo udí, čímž vydrží až do dalšího léta. Máme sice méně zásob z civilizace, za to ale máme více věcí z přírody, ke kterým zase lidi z civilizace nemají přístup.
Čemu se kromě rybaření ještě místní věnují? Jak třeba vypadá typická neděle v Dillighamu?
Typická neděle… (odmlčí se) Myslím si, že není moc odlišná od nedělí jinde. Já sám pracuji šest dní v týdnu, protože jsem velmi zaneprázdněný, takže neděle je můj jediný volný den a trávím jej se svou tříletou dcerou. Jinak lidé tady víc cestují do přírody. V zimě si oblíbili výpravy na sněžných skútrech, což já osobně nepropaguji, protože se snažím šetřit fosilní paliva. A v létě zase vyráží na moře na motorových lodích. Já preferuji ježdění na běžkách a v létě pěší výlety, protože to mám radši a je to šetrnější k přírodě.
Spolu se svou ženou jste zapsán u World Record Academy jako tvůrce nejtěsnějšího domu na světě. Za co jste si světový rekord vysloužili?
Náš dům dosáhl pouze 0,05 jednotky "air changes per hour" (ACH, jednotka počítající, kolik výměn vzduchu za hodinu je potřeba na udržení diferenciálního tlaku v budově), což je asi tak desetkrát méně než pasivní dům. Test těsnosti se dělá s tzv. blower door, což jsou dveře, ve kterých je velký fén.
Otevřete dveře, dáte tam blower door, zapnete fén, vyčerpáte vzduch v domě na úroveň, aby byl tlak o padesát pascalů nižší než venku, a potom měříte, jaký průtok vzduchu fénem je třeba, aby se udržel diferenciální tlak 50 pascalů. Ale naším cílem nebylo získat světový rekord, ale postavit superefektivní dům. Nechtěl jsem být pokrytec, když jsem profesorem udržitelné energie a učím lidi, jak mají stavět efektivní domy.
Kromě toho, že je nejtěsnějším domem na světě, má v sobě ještě nějaké ekologické prvky?
Stěny našeho domu jsou asi tak 70 centimetrů široké, neznám žádný jiný dům s tak silnou izolací. Navíc je z celulózy, rozdrceného recyklovaného papíru. Většina interiérů je z bambusu a krycí barva neobsahuje škodlivé chemikálie. Dále máme výměník vzduchu s rekuperací tepla, takže máme spoustu čerstvého vzduchu a zároveň šetříme teplo. Občas se v Dillinghamu někdo zastaví a je zvědavý na náš dům, takže jim ho ukážu a popíšu. Dům používám i na univerzitě při svých přednáškách jako příklad.
Dillingham nabyl na popularitě nejen díky vašemu domu, ale i předloňské návštěvě dnes již bývalého prezidenta USA Baracka Obamy. Jaký jste z něho měl dojem?
Měl jsem možnost potřást si s ním rukou a prohodit pár vět o udržitelné energii, protože byl jejím velkým propagátorem. Překvapil mě tím, jak je lidský a jak snadno se propojí s lidmi. Čekal jsem, že jako prezident bude namyšlený, ale k lidem se chová tak, jako by byli na stejné úrovni.
Na Aljašce jste doma již přes deset let. Chybí vám něco z České republiky?
Chybí mi rodina a kamarádi, protože jsou ode mě daleko. A taky ovoce a zelenina, protože zcela zjevně je jí na Aljašce nedostatek.
Pivo vám nechybí?
Je pravda, že když řeknu, že jsem z Česka, automaticky spoustu lidí napadne pivo. A začnou se o něm bavit, já ale nejsem pivař, takže mi ani nechybí.
