reklama
 
 

Móda je pro Čechy sprosté slovo, tvrdí stylistka Olo Křížová

24. 11. 2014 8:00
Rozhovor s Olo Křížovou, někdejší ředitelkou pražského Fashion Weekendu a podporovatelkou zdejších návrhářů. Jak hodnotí styl českých mužů a žen? A proč se podle ní česká móda stále málo kupuje?

Rozhovor – Přední česká stylistka Olo Křížová zná módu ze všech stran. Vyrostla v textilní rodině, vystudovala pletařinu, chtěla být módní návrhářkou, ale místo toho cestovala po světě jako modelka, aby se nakonec našla v roli stylistky a choreografky módních show. Po zkušenosti s Prague Fashion Weekendem se od minulého roku podílí také na novém bratislavském fashion weeku nazvaném Fashion LIVE!

Její pracovní diář se ale stále více plní aktivitami, kterými pomáhá české módní scéně dohnat zahraničí. „Móda je především byznys, ale náš trh ještě není zcela funkční,“ řekla studentům Arts Managementu na besedě na pražské VŠE. Pro rozhovor s Aktuálně.cz však vybrala jiné místo, stylový Fashion Club v centru hlavního města, kde se již podle názvu předpokládá vyšší koncentrace dobře oblečených lidí.

Aktuálně.cz: Jak jako profesionální stylistka hodnotíte oblékání Čechů?

Olo Křížová: Češi jsou svým způsobem docela hraví. Ženy, i když ne všechny, jsou vcelku elegantní. Mají k oblékání vztah, je to v nich, i když trochu odsunuto na vedlejší kolej. Ale máme u nás obrovskou skupinu lidí, která chodí outdoorově oblékaná. Převládá to hlavně u mužů. Pořád o sebe nedbají tak, jak by mohli, i když jejich zájem stoupá. Mladá generace ale nechce chodit v teplákách a kapsáčích.

A.cz: I tepláky přece byly jednu dobu moderní, ne?

Ano, byly, a jsou zase „in“, ale jen v určité podobě a jako součást subkultury.  Samozřejmě i tepláky mohou být stylové, ale já mluvím o outdooru, to je něco jiného. Čeští muži kolem padesátky si prostě moc často sako a košili neberou.

A.cz: Proč to tak podle vás je?

Nezajímají se o módu, není to jejich priorita a nechtějí být za „fifleny“. Móda je u nás pořád sprosté slovo. Nikdo po nich přece nechce, aby sledovali trendy. O tom to není! Ztratila se u nás úcta k sobě samému a k hodnotám všeobecně, hlavně těm morálním a společenským. Když je na nějaké akci předepsaný dress code, například black tie, dvě třetiny mužů sice přijdou v obleku, ale jiném, anebo rovnou v džínách. A i když stále vypadají dobře, nedodrželi dress code. Pro mě je to důkaz neúcty – k druhému člověku i k organizátorovi akce. Jsme líní, rezignovali jsme na to.

A.cz: Kde má tato rezignace kořeny?

Během komunismu nastoupila uniformita. V kultuře se objevilo mnoho změn a zákazů, psaných i nepsaných. A byl všeobecný nedostatek. Mohla jste si koupit jen plášť, který měla celá republika. Chyběla pestrost a došlo k devastaci kultury.

A.cz: Ale od toho už uplynulo pětadvacet let…

Ano, teď už máme široký výběr. Je to velmi zřetelné na mladé generaci, která si pečlivě vybírá, chce mít něco originálního a „svého“. V oděvech je to nejmarkantnější, ale pozorujeme to ve všem, čím se obklopuje, ve výběru interiéru i v tom, jaký mobil si koupí… Starší generace v tomto projevuje spíše nezájem, nebyli tak vychovaní. Někteří to považují až za hanlivé se o sebe starat. Ale proč by se o sebe člověk neměl starat? To, že o sebe pečujeme, neznamená, že se nad ostatní povyšujeme. Je to způsob, jakým se prezentujeme a jakým ukazujeme ostatním úctu k hodnotám.

Oldřiška "Olo" Křížová

Oldřiška "Olo" Křížová

  • Narodila se 12. 7. 1975 v Brně.
  • Studovala technologii pletařství na Střední průmyslové škole textilní v Brně.
  • Od roku 1991 pracuje jako modelka.
  • Před 8 lety založila originální concept store OLO Dressing.
  • V minulém roce k němu přidala i OLO Showroom prezentující tvorbu českých návrhářů.
  • V letech 2012 – 2013 byla kreativní ředitelkou projektů Shooting Fashion Stars, Prague Fashion Weekend a Bratislava Fashion Weekend.
  • Druhým rokem se podílí na přípravě nového slovenského fashion weeku Fashion LIVE!
  • Od června 2013 vede občanské sdružení Czech Fashion Council.

A.cz: Pobývala jste také v zahraničí. Nezažívala jste při návratech do Česka kulturní šoky?

Dřív jsem je mívala, ale zvykla jsem si. Při návratech z kratších cest to bývaly strašné šoky, které jsem neuměla zpracovat. Hlavně to, jak se lidé chovali, oblékání mě zase tak netrápilo. Ráda bych viděla, že jsou tady lidé spokojení. Jenže oni nejsou. V Itálii, kde jsem žila, vypadají ženy i muži dobře, i když nejsou draze oblečení. Je to tím, že jsou prostě spokojení sami se sebou. Ale při návratu z Milána, kde jsem byla téměř dva roky, to už pro mě šok nebyl, už jsem byla připravená a smířená. Mám to tu ráda, i když mi spousta věcí vadí.

A.cz: V zahraničí si neznámí lidé na ulici běžně pochválí oděv, v Česku se to ale nestává. Máte s tím zkušenosti?

Stalo se mi několikrát, že mě v Česku kvůli tomu, co jsem měla na sobě, lidé napadli slovně i fyzicky, třeba mě popadli za rukáv a řekli mi hanlivě: Co to máš na sobě?

A.cz: Jak v takových situacích reagujete?

Usměju se, co jiného? Tomu člověku prostě nevysvětlíte, že to, co mám na sobě, je jen moje věc. Je zajímavé, jak u nás takové věci dokážou lidi popudit. Třeba v Americe se vám to nestane. Jednou jsem v New Yorku jela metrem a nějaký černoch mi řekl, že mám super kabát. Odpověděla jsem mu, že je od českého designéra. A on se mě začal vyptávat, jestli jsem z Česka a tak dále. Nezávazně a příjemně jsme si popovídali, na zastávce jsme oba vystoupili, popřáli si hezký den a šli vlastní cestou... Ta interakce je tam úplně jiná. I v Itálii vás lidé pochválí, že máte třeba krásnou kabelku, a zajímají se, odkud je. Převážná většina mého šatníku je od českých designérů a tyto situace mě vždy utvrdily v tom, že český design je skutečně dobrý.

A.cz: I přesto ho moc lidí nenosí. Většina ani neví, kde autorské věci od našich návrhářů koupit. Poradíte jim, jak se k nim dostat?

V Praze je k tomu určeno několik butiků. Jeden je hned vedle Pařížské, v ulici Elišky Krásnohorské, jmenuje se La Gallery Novesta. Tam je základna stávajících designérů. Další butiky jsou v Železné ulici, Dušní, Dlouhé nebo Náprstkově. Nejlepší je ale sledovat designéry na webu, například na serverech Molo7, MDLS nebo FashionMap. Takto se lze dostat ke konkrétním designérům a zjistit, zda mají svůj butik, anebo jestli je možné je navštívit v jejich showroomu. Musíte hledat a určitě najdete.

A.cz: A jak byste argumentovala těm, kteří mají stále předsudky, že designové oblečení je příliš drahé a nenositelné?

Musí se na ty věci přijít podívat! Samozřejmě nebudou stát jako tričko z běžného řetězce, ale drahé nejsou. Můžete mít od etablovaného designéra model v řádech desítek tisíc, ale to se jedná o unikátní kus šitý na míru. Například kabát z malosériových kolekcí můžete koupit už od šesti do dvaceti tisíc korun, záleží na použitém materiálu a zpracování. Získáte přitom skutečnou kvalitu a originál. Když se pak půjdete podívat do normální, byť vyšší konfekce, koupíte tam kabát za podobnou cenu. V tom případě není o čem diskutovat! Vyšší cena je tedy opravdu předsudek.

Rozumíte módě?

Rozumíte módě?

  • Fashion week / weekend – zpravidla nejvýznamnější módní událost v roce
  • Dress code – kodex oblékání určující, jak se na danou událost obléknout
  • Black tie – typ dress codu vyžadující smoking u pánů a dlouhé večerní společenské šaty u dam
  • Showroom – předváděcí místnost, výstavní prostor
  • Módní kolaborace – spolupráce designérů a oděvních řetězců
  • Concept store – specializovaný lifestylový obchod 

A.cz: V jednom z rozhovorů jste říkala, že oblečení od designéra může být kvalitněji zpracované než od známé luxusní značky. Je to tak?

Pokud se bavíme o tom, co se sem dováží, tak to platí. Nejedná se totiž o originály, ale o celé série. A těm není v žádném případě věnovaná taková péče jako u designéra, který vyrábí v malém. Na to by člověk při nákupech měl klást důraz.

A.cz: A co ta praktičnost, funkčnost?

Je velmi důležité si uvědomit, že to, jak vypadají věci na přehlídce, je součástí určitého stylingu. Není pravda, že nejsou funkční, v běžném nošení obstojí. Například Monika Drápalová dělá na jednu stranu hodně umělecké kusy, ale na druhou také plně funkční oděvy. Autorské věci zároveň nejsou na jednu sezonu, tak jako třeba věci z běžných oděvních řetězců.

A.cz: Neustálý koloběh sezon způsobuje, že jsou z té rychlosti často návrháři vyčerpaní, což není dlouhodobě udržitelné. Opravdu to hrozí?

Ti, kdo pracují ve velké konfekční firmě, jsou opravdu pod obrovským tlakem, protože musejí svoji kreativitu přizpůsobit požadavkům obchodního oddělení, které ví, co na zákazníky funguje a co se prodává.  Z designového hlediska se tam pracuje mnohem více „osekaně“, protože není možné vyprojektovat úplně novou věc. A tak dělají vlastní kopie, jen v jiné barevnosti a materiálu, je to vlastně recyklace. Důraz je tam kladen nejenom na rychlost, ale také na kvantitu. Designér ale nemůže neustále chrlit skvělé nápady v takové četnosti, potřebuje pauzy a odstup.

A.cz: Co říkáte na kolaborace H&M se světovými návrháři, naposledy s Alexanderem Wangem?

Kvituji je velmi pozitivně. Všichni designéři, se kterými spolupracovali, se díky tomu dostali mezi širokou veřejnost, která si jinak jejich věci finančně nemůže dovolit. To je hlavní smysl těchto kolaborací. Přinášejí také osvětu v kultuře odívání a samotném designu a to je dobře. Samozřejmě si tím H&M dělá velké promo. Já sama mám také několik designových kousků z podobných edicí. Mají sice nižší kvalitu, ale designově fungují velmi dobře.

A.cz: Prvním světoznámým návrhářem, se kterým řetězec spolupracoval, byl Karl Lagerfeld. Ze spolupráce byl zpočátku nadšený, líbila se mu myšlenka, že jeho věci budou široce dostupné, ale nakonec se vyprodaly do několika minut! Šlo tedy, i přes původní záměr, o stále exkluzivní zboží...

Ale jakýkoliv projekt, který se koná poprvé, nemůže přesně tušit, co nastane. Ani oni nemohli. Nemyslím si, že chtěli, aby šlo o exkluzivní kolekci, ale samozřejmě ji udělali v omezeném množství. Některé kolekce měli v menším množství, protože očekávali, že o ně nebude takový zájem. A některé naopak navýšili, ale nevyprodali je. Je otázka: co zafunguje a co ne?

A.cz: Na české designéry je zaměřený i Czech Fashion Council, který řídíte. Co přesně Council dělá?

Pomáhá domácím designérům, aby se dostali do povědomí u nás i v zahraničí a měli příležitost prezentovat se tam, kde funguje móda v komerční rovině. U nás je butiků a concept storů, které by od nich odkupovaly autorské věci, stále velmi málo.

A.cz: Návrháři to sami, bez pomoci, nezvládají?

Ne, návrháři na to potřebují lidi, v první řadě manažera. Ale ne každý ho má. Náš Council je jakýmsi moderátorem a prostředníkem, který dokáže vykomunikovat mezi oběma stranami kvalitní podmínky. Na prodejní veletrhy samozřejmě nedoporučujeme značky, které neprodukují dostatečný objem modelů, ale ty, které dokážou reagovat na poptávku jako třeba návrhářka Denisa Nová  nebo duo Chatty. Díky komunikaci s designérskou sférou Council ví, v jaké fázi tvorby designéři jsou, co potřebují a kam chtějí směřovat. Ale jsou tu i tací, kteří se prezentovat nechtějí.

A.cz: Jaké k tomu mají důvody?

Na domácí nebo zahraniční trh nechtějí vstoupit, protože vědí, že by to objemově nezvládli. Mnohdy jim vyhovuje jen zakázková tvorba. Ale to je v pořádku. Až se jejich koncept naplní a budou chtít jít dál, do jiných objemů, teprve pak mohou zamířit na jiný trh.

A.cz: Jsou čeští návrháři v zahraničí známí?

Nejsou. Nicméně díky fashion weekům, které se tady v posledních letech úspěšně konají, se o nich postupně určití lidé venku dozvídají. Mladá progresivní generace designérů, která nemá své obchody, je zastoupena například na internetové platformě Not Just A Label. Tam jsou vnímaní dobře, protože my skutečně dobré designéry máme, to je náš bonus. V zahraničních médiích se ale o českých designérech všeobecně neví.

A.cz: Mají k tomu alespoň našlápnuto?

Ano, postupně se učí. Májí ale deficit, protože móda u nás není zahrnuta do investičních programů a fondů s dotacemi, které by je podpořily při rozjezdu. Příležitosti, které by mohli mít, nemají. A to je také práce Councilu – spolupracovat s ministerstvy a začlenit módní byznys do kulturních a kreativních průmyslů, protože teď móda vlastně nikam nezapadá. V jednáních jsme teprve na začátku, ale máme první zprávy, že vláda dává tomuto kreativnímu průmyslu zelenou. 

autor: Michaela Bartošová | 24. 11. 2014 8:00

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama