"Moji rodiče byli hodně překvapení, když jsem jim o svém nápadu pověděl, ale podpořili mě," vypráví česky vysoký, sympatický lékař při odpoledním venčení svých psů na předměstí Fara. Místní uznávaný oftalmolog nemrhá časem ani během obědové pauzy. A přestože mu kručí v břiše, ochotně a mile odpovídá na smršť otázek zvědavých novinářek z Česka, které vidí poprvé v životě.
"Byli jsme tehdy první čtyři Portugalci - já, moje tehdejší přítelkyně a ještě dvě další kamarádky, kteří jsme odjeli do Česka studovat medicínu v angličtině. Otevřeli jsme tak dveře ostatním studentům, kteří přijeli po nás. Za studium v Česku jsem velmi vděčný, každému, koho tato možnost zajímala, jsem pak předával své zkušenosti, informace a doporučení," vysvětluje Filipe.
Za posledních 20 let vystudovaly medicínu v Česku stovky Portugalců. Za standardní šestileté studium v angličtině si musí na českých univerzitách zaplatit, přesto patří v posledních letech k jedné z nejpočetnějších skupin studentů, která do Česka přijíždí. Počet míst na lékařských fakultách v Portugalsku je totiž nízký, a to přesto, že státní zdravotnický systém v zemi strádá a lékaři pořádají kvůli nevhodným podmínkám pravidelné stávky. Filipe však tvrdí, že vedení univerzit v posledních letech navýšila počet studentů přijímaných ke studiu medicíny na trojnásobek.
Zatímco dnes jsou tak česko-portugalské studijní výměny zcela běžné, na konci 90. let bylo potřeba si kromě studijního plánu nebo ubytování vyřídit také povolení k pobytu. "Spousta lidí tehdy ani neuměla anglicky, takže to bylo komplikovanější," připouští Filipe.
Jediný oftalmolog v okolí
Česko si zamiloval již během prvních dnů. "Hodně mi pomohli mí čeští spolužáci, kteří si mě vzali do parády. I díky nim jsem se naučil docela rychle česky. Navíc mě brali na ryze české výlety - na hory, do lesa nebo na vodu. Na tyhle zážitky budu vzpomínat celý život," dodává.
Oftalmolog Cabrita se díky titulu z Česka stal jedním z prvních operatérů sítnice v oblasti Algarve, kde žije téměř půl milionu lidí. Dlouhé roky byl také jediným lékařem svého oboru ve Faru.
"V nemocnici ve Faru je jediná kožní lékařka, i ona studovala v Česku. A já sám jsem byl dlouho jediný oční chirurg. Kdyby nebylo nás, nebyli by ve Faru specialisté. Než jsem nastoupil do zdejší nemocnice, museli pacienti na operaci sítnice a zeleného zákalu jezdit až do Lisabonu (města jsou od sebe vzdálená zhruba 280 kilometrů, pozn. red.)," říká.
"Když jsem jel na plánovanou dovolenou a bylo potřeba někoho akutně operovat, musel ten člověk až do hlavního města. Pocit, že pacienti závisí jen na vás, není moc příjemný. Proto jsem se sám snažil situaci zlepšit a začal jsem učit mladší kolegyně," vysvětluje.
Nedávno si Filip přece jenom oddechl, své znalosti totiž mohl začít předávat mladší kolegyni - oftalmoložce, která taky vystudovala v Česku a po pracovní zkušenosti v Německu se přestěhovala zpátky do rodného Fara.
"Čeští spolužáci mě brali na své chaty"
Z Česka si Filipe přivezl nejen diplom a oftalmologickou atestaci, ale také nový koníček - běh na lyžích. "K běžkám jsem se poprvé dostal díky zimnímu sportovnímu kurzu 2. lékařské fakulty Fakultní nemocnice Motol na Zadově, na který jsem se přihlásil. Sníh miluju, stejně jako české hory a lesy, ale sjezdové lyžování mě nebavilo tolik jako běžky," říká.
"Samozřejmě, že ze začátku jsem byl nejhorší z celé lyžařské skupiny, nejpomalejší ze všech," směje se při vzpomínkách.
Filipovi čeští spolužáci jej pravidelně zvali na své horské chaty, kde se postupně zdokonaloval v běžeckém stylu. "Jezdívali jsme na chaty každý víkend, to bylo skvělé. Pro mě to navíc bylo všechno nové a neobvyklé - hory, sníh, lesy," vyjmenovává Filipe, kterému ve středomořském Faru česká krajina schází.
"Řekl jsem si, že zkusím olympiádu"
Po návratu do Portugalska v roce 2011 i s českou ženou a dcerou omezil výjezdy na běžky na zimní dovolené v Česku a v Alpách. "Frustrovalo mě, že i když jsem věnoval běžkám každou zimní dovolenou, nikdy jsem nebyl tak dobrý jako moji čeští kamarádi. Moje priority byly jasné - vystudovat medicínu, atestovat z oftalmologie a naučit se operovat sítnici. No a když moje děti trochu vyrostly, rozhodl jsem se, že se budu běžkování zase víc věnovat," vysvětluje.
V roce 2016 na olympijském dni v Pardubicích objevil kolečkové lyže a začal na nich trénovat v okolí Fara, kde sněžilo naposledy v roce 1954.
"Řekl jsem si, že se zkusím kvalifikovat na zimní olympiádu. Když mi můj nápad posvětila i manželka, spojil jsem se s Petrem Michlem, trenérem z klubu Wikov SKI Skuhrov nad Bělou. Ten se mi nevysmál, ale motivoval mě s tím, že když budu hodně trénovat, všechno je možné," dodává Filipe, který se tak stal členem českého oddílu běžeckého lyžování. "V létě s nimi trénuji na kolečkových běžkách, v zimě s nimi jezdím na sněhu," vysvětluje lékař.
Každé ráno jezdí trénovat na pláž svou českou škodovkou
Domácí trénink ve středomořském portugalském klimatu si musel přizpůsobit, sníh mu tak supluje písek na pláži. "Rozdíl je v tom, že běžky na písku drhnou," směje se a pyšně ukazuje své české běžecké lyže Sporten.
Uznávaný oftalmolog vstává každé ráno před šestou ranní a svou Škodou Octavií vyráží vstříc nedalekým plážím v Přírodním parku Ria Formosa, kde trénuje alespoň hodinu. Po tréninku odveze své dcery do školy a pokračuje do práce ve státní nemocnici ve Faru a na soukromé rodinné klinice.
Filipe je totiž jeden ze dvou Portugalců, kteří usilují o účast v běžkařském závodě na zimních olympijských hrách. Jeho kolega a soupeř v jednom žije celou zimu v Norsku a je profesionálním triatletem.
"Kvalifikoval jsem se už na loňskou olympiádu v Pekingu, ale nakonec mi místo vyfoukl můj kolega, který se sportem živí. Mě běžky neživí a ani živit nikdy nebudou," říká Filipe a doufá tak v kvalifikaci na zimní olympiádu v roce 2026. Rok předtím si v rámci příprav a sbírání bodů ještě střihne účast na mistrovství světa v klasickém lyžování.
Faroský lékař se ale chce zasadit o to, aby v závodění na běžkách pokračovali i další jeho krajané. Letos proto založil první portugalský klub běžeckého lyžování, do kterého dochází zatím pouze devět svěřenců, včetně jeho dcery. "O založení klubu jsem usiloval několik let, ale najít zájemce o běžecké lyžování na jihu Portugalska byl problém. Jeden rychlobruslařský klub z Lagosu se se mnou nakonec spojil a působíme společně, oni se starají o rychlobruslení, já o běžecké lyžování," dodává.
Filipe Cabrita (44 let)
- Pochází z jihoportugalského Fara, kde také žije.
- Mezi lety 1998 až 2004 studoval medicínu na 2. lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze.
- Od roku 2005 pracoval ve Fakultní nemocnici Bulovka, na poliklinice Barrandov a poté v Pardubické nemocnici. Atestoval v roce 2010 v Hradci Králové v oboru oftalmologie.
- V roce 2011 se společně se svou českou ženou odstěhoval zpět do jižního Portugalska, kde působí v místní státní nemocnici a na soukromé rodinné klinice jako oftalmolog.
- Od roku 2016 je členem českého klubu Wikov SKI Skuhrov nad Bělou, se kterým pravidelně trénuje. Je kandidátem na zimní olympiádu v Miláně v roce 2026 v běžeckém lyžování.
- Letos založil první klub běžeckého lyžování v Portugalsku.
- Je ženatý a má tři dcery.
