Politici na Facebooku? Kromě grafiků SPD jsou všichni nudní, říkají Dělníci reklamy

Tomáš Maca Tomáš Maca
30. 9. 2018 11:26
Jejich facebooková stránka vypadá jako slovníček trendy výrazů, kterými se ohánějí všechna marketingová oddělení moderních firem. Necelých šest tisíc fanoušků si na ní už přečetlo, kdo jsou to "mileniálové", co si představit pod souslovím "user generated content", nebo čemu se celé dny věnuje "social media expert". Autoři stránky Dělníci reklamy si ale neberou servítky a svlékají marketingový svět přetvářky a pozlátka donaha. Sami v reklamním byznysu pracují, a tak své satirické příspěvky dost možná berou jako terapii. Vlastní identitu si ale skupina marketérů střeží stejně pečlivě jako streetartový umělec Banksy, takže ji neodhalila ani v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
Ilustrační foto.
Ilustrační foto. | Foto: Tomáš Tesař

Jak byste svým babičkám vysvětlili, čím se živí marketér?

Hele babi, podívej. To lepidlo na zuby, co tady žužláš, by klidně mohlo být třikrát levnější. Jenže my markeťáci jsme takoví koumáci, co se postarají o to, aby majitel továrny na tenhle hnus i z tebe, nebohé stařenky, vytáhl nějaký ten peníz navíc. Díky hezkému obalu, usměvavé paní na letáčku a pocitu, že jsi jako ona, když si to namatláš do pusy. Prostě vyrábíme hodnotu tam, kde není. A víš, co je na tom nejlepší? Nikdo se proti tomu nemůže bránit. Ani my.

Jaké vlastnosti nesmí člověku chybět, aby podobnou práci dokázal dělat?

Tak převážně lenost, schopnost přehodit i vytisknutí faktury na někoho dalšího, hysterie z nedostatku času a schopnost obětovat svůj život prodeji toho lepidla na zuby. Schopnost dělat morální roznožky, tedy být v mravních zásadách značně flexibilní. Prostě moc nepřemýšlet. Sázet ty bannery a letáky pro čokoládovny i zbrojovky. Kdo začne moc přemýšlet nebo není schopný morální akrobacie, buď dostane syndrom vyhoření, nebo začne moralizovat. My teda všechny tyhle vlastnosti rozhodně máme a taky jsme strašně dobří. Jenom letos už každý z nás vystřídal v průměru sedm zaměstnavatelů a všichni byli moc spokojení!

Co vás motivovalo začít v marketingu pracovat?

Peníze. Proč pracujete vy?

Pro radost, živí mě máma. Není podle vás moc marketérů a lidí, kteří se značkám starají o sociální sítě, dneska trochu přeceňovaná? Dokáže marketér skutečně lidem naordinovat, co si mají o tom lepidlu na zuby myslet?

Když už markeťáky někdo přeceňuje, tak jsou to hlavně samotní markeťáci. Vaší babičce jsou nějací facebookoví administrátoři úplně ukradení. Už ta představa, že někdo někomu reklamou něco nadiktuje, je dost přehnaná. To umí jen pár nejlepších reklamních masérů, co pochopili, jak se lidem dostat do podvědomí. Ale většina bannerů nebo facebookových příspěvků o pomazánkovém másle vyskládaném na snídaňovém stole má k sofistikované manipulaci daleko.

Existuje něco, co vás na marketingovém prostředí štve, nebo jste mu bezmezně oddaní?

Štve nás nadutost a nadřazenost některých dělníků v reklamě, kteří se občas chovají, jako by v jejich práci šlo o raketové inženýrství.

Jak moc je ve vašem oboru rozšířená konzumace omamných látek? Dá se bez nich tahle práce vůbec dělat?

To je spíš taková oblíbená póza. Pokud člověk není debil, drogy buď neužívá, nebo užívá jen ty kvalitní. Ale jestli se to dá dělat i bez drog? Jasně! Pokud zvládá svou práci bez koksu letový dispečer, proč by to neměla zvládnout sebranka, co fotí rtěnky rozházené po dřevěné fošně?

Už jste nakousli, že ve vašem oboru často hrozí syndrom vyhoření. Jak vypadá vyhořelý marketér?

Těsně před vyhořením si myslí, že na té práci opravdu záleží. Těsně po vyhoření zase evangelizuje o tom, že na ní nezáleží. A když je to fakt dobrý markeťák, snaží se na svém osudu vydělat psaním knih a vedením kurzů.

Jaká cílová skupina se marketérům nejhůře oslovuje?

Kojenci.

Lze vůbec z analytických dat vyčíst, co bude na kterou cílovou skupinu fungovat, nebo je to vždycky tak trochu otázka náhody a intuice?

I na základě analytických dat se dá samozřejmě vytvořit úplně mizerná nudná reklama. Trochu té intuice a trochu toho štěstíčka nikdy neuškodí.

Za jakých podmínek byste kývli na zakázku v politickém marketingu?

Peníze, drogy, šlapky a ideálně ať je to Václav Havel.

Musíte být s klientem a jeho značkou aspoň trochu identifikovaní, abyste do té práce šli, nebo je vám to úplně jedno? Máte tyto hranice posunuté jinak, pokud srovnáte produktový a politický marketing?

Nevíme, jak to vnímají ostatní dělníci reklamy, ale velkou roli u nás hrají peníze. Když jich je málo, rozhoduje pak otázka, jestli by nás to bavilo i bez nich. V politice ale ne, protože tam jsou většinou takoví kreténi, že bychom bez pořádného balíku peněz nehnuli prstem ani ničím jiným.

Aktuálně lidi v ulicích narážejí na billboardy ke komunálním a senátním volbám. Máte mezi nimi nějaké favority?

Děsně obdivujeme umělce, co v SPD pracují s Photoshopem. Chtěli bychom je všechny přizvat do týmu, ale máme mezi sebou i pár imigrantů, tak se zatím strachujeme Tomiovy lidi oslovit.

Tomio Okamura si drží post nejsledovanějšího českého politika na Facebooku. Sledujete na sociálních sítích ještě někoho z české politické scény?

Nikoho, protože kromě smečky grafiků SPD jsou všichni moc nudní. A kdybychom náhodou někoho sledovali, stejně nesledujeme jeho, ale nějakého dalšího dělníka reklamy a těch máme dost i pod jejich skutečnými jmény.

V poslední době se firmy čím dál víc snaží do svých kampaní ulovit youtubery či jiné takzvané influencery, čehož si všímáte i ve vašich facebookových příspěvcích. Je jejich vliv na mladou cílovou skupinu jenom nafouknutá módní bublina, nebo mají klienti o influencery zájem z dobrých důvodů?

Influenceři přece nejsou nic nového pod sluncem. Už před sto lety se herci a herečky hlásili k cigárům a k voňavkám. Nové je akorát to, že dneska jsou influenceři často i děcka.

Jak byste svým babičkám vysvětlili pojem influencer?

No víš, babi, influencer je jako ten šmejd, co ti minulý týden zvonil u dveří. Ty sis myslela, že si s tebou chce pokecat o seriálech a pochválit ti dečku na televizi, ale ve skutečnosti ti chtěl prodat levnější plyn.

Neláká vás stát se taky influencery?

Nás bohužel nebaví bavit se s lidmi.

V poslední době se hodně mluvilo o nové kampani Nike, do které výrobce tenisek obsadil bývalého hráče amerického fotbalu Colina Kaepernicka. Ten v roce 2016 poklekl během americké hymny, aby tak dal najevo svůj protest proti policejní brutalitě vůči Afroameričanům. Co si myslíte o podobných reklamách se sociálním podtextem? Oceňujete, když firmy vyzvedávají společenské problémy, nebo to vnímáte jen jako jejich pokryteckou snahu se na problémech přiživit?

Reklama je pokrytecká celá. Když to pokrytectví může třeba výjimečně něčemu pomoct, proč ne. Jen se nebavme o tom, že mají značky nějakou odvahu. Žádný byznysmen při smyslech nikdy nebude bezhlavě riskovat pro nějaké hodnoty. O co reálně mohla firma Nike přijít? O pár desítek lidí, co si půl roku nekoupí jejich tenisky a pak na to zase zapomenou? Nike je tak velká značka, že ji jedno video určitě nepoloží. Nám nevadí, že reklama občas udělá něco rádoby dobrého tam, kde toho mnohem víc podělala, spíš nám přijde směšné, jak se o tom všude mluví.

Na závěr by mě zajímalo, co si vlastně marketéři myslí o novinářích.

Že se občas dají dobře ochočit a použít. Měl byste zájem o spolupráci, když vás pozveme na prodloužený víkend do Alp?

Podívejte se na výběr nejbizarnějších volebních plakátů podle DVTV:

Co všechno předvádějí politici v kampani? Lezou do popelnic, chtějí vystavět vesnici pro lůzu a dokonce se i svlékají. Souhrn nabízí Martin Veselovský | Video: Martin Veselovský
 

Právě se děje

Další zprávy