Ve filmu Brutální vedro, který vstoupil do kin 31. srpna, se k Zemi blíží úlomek Slunce. S nadcházející katastrofou se každý snaží nějak vyrovnat, včetně hlavního hrdiny, jímž je mladý muž Vincent. Ten zrovna lavíruje na bolestivém přechodu z dětství do dospělosti.
Stejně jako mnohé další ho vedro a blížící se hrozba srážky planety se žhavým kusem hvězdy paralyzuje (ve sci-fi filmu se skutečně jedná o žhavý kus hmoty, třebaže se Slunce skládá z plynů). Možná by chtěl mít sex, ale leckdy se spokojí s masturbací. Váhá, jestli se mu chce něco podniknout s otcem, nebo raději zůstat doma. A v neposlední řadě zároveň chce i nechce vyrazit za kamarády na chatu.
Na plátně se všichni lesknou potem a na oblečení mají nevzhledné mokré skvrny, paralela s klimatickou krizí se tak přímo nabízí. Podle režiséra Hospodářského je však film ze všeho nejvíce o úzkosti, která sužuje současné dvacátníky, ačkoliv environmentální rozvrat je jednou z jejich důležitých příčin. Vysvětluje, že současní mladí obyvatelé Západu žijí v tak obrovské hojnosti, v bezpečí a mají tolik možností, až je to dusí.
"I díky technologiím můžeme sami sebe nahlédnout v nekonečném množství verzí, a je těžké se pro jednu rozhodnout. Je to rozdíl oproti předchozím generacím, jejichž život se ubíral lineárně a životní dráha byla poměrně jasná, téměř až nevyhnutelná," míní.
O filmu se bavil třeba s padesátiletou divačkou: "Dotkl se jí, protože ve Vinckovi viděla něco ze svého syna. Má z něj také pocit, že hodně hledá, ale nenachází. Říkala, že se jí zdá, že sama nikdy moc tápat nemusela, rostla s davem a svět se přirozeně a dramaticky vyvíjel, ale uspokojivým způsobem. Oproti tomu náš svět je už "hotový", kompletně svobodný, plný možností, bez omezení. Můžeme aspirovat na cokoliv. O to těžší ale je v tomto rozpoložení prožívat strašně těžkou tranzici z dětství do dospělosti," myslí si Hospodářský.
On sám má přitom pocit, že podobné úzkosti čelí, i když ne tak intenzivně jako jeho filmový hrdina. "V sedmadvaceti letech se mi s tím už daří bojovat lépe, ale v zásadě se v postavě Vincka zrcadlím i já," přiznává. Režisér do filmu Brutální vedro vtisknul také rozpolcenost mladého člověka, který neví, zda v životě o něco usilovat, nebo rezignovat, protože se stejně blíží rozvrat.
"Srážka Země s úlomkem Slunce ve filmu může nastat, stejně tak ale nemusí. V nejtěžších chvílích mám pocit, že přesně tohle žiju. Buď je všechno zdánlivě v absolutním pořádku a já můžu žít klidně do 90 let a aspirovat na všechno, na co se aspirovalo dříve, nebo mám pocit, že to vše ztrácí význam, ženeme se ke kolapsu, nebo se už dokonce děje. Nejvíce z toho ční totální nejistota. Jediná odpověď je přitom smířit se s tím," odhaluje, jaké další pocity jej inspirovaly.
"Neznámý" bratr
Výchozím bodem pro zkoumání soudobé úzkosti byl pro Hospodářského jeho vlastní bratr Vincent, který zároveň ztvárnil hlavního hrdinu. Snímek původně vznikal jako bakalářská práce na FAMU, na níž Hospodářský studoval dokumentární tvorbu. Prvotní koncept však byl úplně jiný - plánoval svého sourozence, o němž byl přesvědčený, že je závislý na technologiích, pozorovat, když mu znemožní přístup k jeho droze.
"Domníval jsem se, že brácha je otrokem techniky, že mu šíleně škodí a omezuje jej. Z této hloupě paternalistické polohy jsem se rozhodl, že ho vezmu na týden do divočiny, kde nebudeme mít žádné technologie, kromě malé ruční kamerky, kterou budu snímat, jak to na něj působí. Představoval jsem si, že bude hrozně trpět, což bylo strašně naivní," vzpomíná Hospodářský.
Skutečnost, že se mýlil a že mu telefon chybí zřejmě víc než o pět let mladšímu bratrovi, si prý uvědomil asi do dvou hodin. Koncept se tedy rozpadl a namísto toho následoval týden intenzivního sbližování se a poznávání s vlastním sourozencem. "Máme spolu odjakživa hezký vztah, ale jsme o pět let od sebe, takže jsme se trochu míjeli a neměli jsme k sobě pořádně blízko," vysvětluje režisér.
Postupně začal na svém bratrovi zkoumat zmiňovanou generační úzkost a coby neherce jej obsadil do hlavní role filmu. "Bratr je pro mě pojítkem s tímto tématem, nikdy bych si netroufl říct, že rozumím tomu, jak se cítí celá generace. Přišlo mi ale, že se v něm schází vše, co cítím a co cítí lidé kolem mě. Zároveň je hodně transparentní v tom, co zrovna prožívá a co ho trápí," říká s tím, že Vincent nehraje vyloženě sám sebe, ale svou velmi zjednodušenou a stylizovanou verzi v různých fázích života.
Mladí neví, zda se o něco snažit
Hospodářský je přesvědčený, že existenční nejistota spojená s otázkou pokračování či nepokračování civilizace je nutně spojená se změnou charakteru lidí. "Zamýšlel jsem se nad tím, jak se lidé chovají, když se blíží katastrofa. Podle mě začínají být mnohem pudovější, zvířecí, ztrácejí kontrolu. Úplně odpadá sebereflexe, hodnocení toho, co je dobré a co špatné, věci se dějou rychle a intuitivně. Láska i nenávist jsou silnější. Je potřeba stihnout všechno prožít, než přijde konec. Je to o fyzických potřebách, o využití tělesné schránky na maximum," vysvětluje, proč řada lidí v Brutálním vedru prahne po sexu, drogách či po násilí.
Věří, že i on sám se pod tíhou současné situace mění a že by byl jiným člověkem, kdyby lidstvo nečelilo klimatickému rozvratu. "Ubližuje nám to, nevíme, jestli máme mít děti, jestli se máme o něco snažit, nebo jestli se na všechno vykašlat," říká. A jak se mu v takovém rozpoložení daří coby mladému umělci?
"Když jsem byl mladší, byl jsem ambiciózní v tradičním slova smyslu. Představoval jsem si sám sebe v pozicích úspěchu a slávy. To se kompletně rozpadlo. Začalo mi to připadat jako přelud. Zbyla ale šílená chuť tvořit, snažit se růst a pokoušet větší a komplikovanější výzvy. Filmové médium mě strašně baví, mám neodvratnou chuť se tomu věnovat a jsem dík tomu radostnější," uzavírá.
