Začalo to jako příběh kluka, který rád kreslil. "Po střední škole jsem chtěl jít na UMPRUM do Prahy, ale protože se nás tehdy hlásilo asi dvanáct set a brali zhruba šedesát, bylo to bez šance," vypráví dvaatřicetiletý rodák z Jablonce nad Nisou, který se i přes absenci vysokoškolského uměleckého vzdělání v oboru nakonec prosadil. Dnes má na pražských Vinohradech vlastní tetovací studio, termíny na tetování vybookované půl roku dopředu a může se pochlubit spoluprací se světoznámými kapelami jako Faun nebo Wardruna.
K úspěchu mu podle jeho slov výrazně pomohla velmi specificky zaměřená tvorba. "Vždycky se mi líbily nordické a vikingské motivy. Inspirovaly mě různé kresby a rytiny na archeologických nálezech. Jsou to většinou do detailu promyšlené motivy, ale v konečném důsledku vypadají vlastně jednoduše," přibližuje tatér styl, který by označil za "neoseverské malůvky se špetkou moderního nádechu".
Když přijde řeč na to, proč mají lidé o jeho tetování takový zájem, lehce pokrčí rameny. "Myslím, že každý člověk chce někam patřit. Do nějakého kmene, skupiny, okruhu lidí se stejným zájmem. A Vikingové byli a jsou stále atraktivní a vděčné téma. Jak po vizuální stránce, tak kvůli popkulturní představě o drsných chlapech a podobně. S rostoucí popularitou se na ně ale nabalila i řada nesmyslů, takže se nám dnes 'vikingsky' jeví různé motivy, které ale s tou kulturou nemají vůbec nic společného," vysvětluje tatér.
"Podobné je to třeba i se svastikami. Hodně lidí v nich automaticky vidí symbol nacistické třetí říše, takže když řeknete, že si od vás někdo nechal vytetovat svastiku na zadek, začnou se nechápavě ošívat a děsit. Svastiky přitom existovaly tisíce let předtím a znamenaly něco úplně jiného." Svastiky se objevovaly napříč kulturami po celém světě. Nejstarší známé nálezy jsou z doby asi před 10 tisíci lety, kde sloužily jako symboly slunce, štěstí, prosperity nebo cyklu života. Nacisté svou ikonografii sestavovali z řady starých symbolů a původní symbol svastiky tak zneuctili.
Příliš mnoho tatérů
Dezinterpretace jednotlivých symbolů, které zákazníci chtějí od Jakuba Vaniše na kůži vytetovat, ale není zdaleka jediná nesnáz, s níž se v branži setkává. "Když se promujete na sociálních sítích, nabude spousta lidí dojmu, že máte práci snů. Z příspěvků totiž vidí, že si pořád něco kreslíte, klientela se jen hrne a vy tak děláte, co vás baví, a ještě za to dostáváte hromady peněz. I proto je dneska tolik tatérů," popisuje Vaniš. "Realita je však dost jinde. Kromě toho, že jste si sám sobě marketérem, účetním, produkčním a fotografem, máte ještě navíc práci, kde hodiny a hodiny v kuse sedíte v jedné poloze. A pak trpí tělo a třeba i oči, protože se dlouho zblízka díváte na jedno a to samé místo," popisuje tatér s tím, že na jeho zraku se práce už nenávratně podepsala.
Být tatérem legálně a podle českého práva navíc vyžaduje mnohem více úsilí než v okolních státech. "V Německu přijdete na úřad s tím, že chcete tetovat, a oni vám řeknou 'Jasně, tak jo, ale plaťte daně' a je hotovo. V Česku na to potřebujete kurz na kosmetičku a následně ještě další se specializací na tatéra, což dohromady stojí asi 50 tisíc korun. Hygiena si to navíc dobře hlídá, takže pokud to chcete dělat dlouhodobě a legálně, jiná možnost není," popisuje muž.
Na otázku, kolik u Jakuba Vaniše tetování stojí, odpovídá v nadsázce protiotázkou. "Jak dlouhý je kousek provázku?" Nato začne popisovat všechny možné faktory, které se do finální částky mohou promítnout, a vše uzavírá prohlášením, že jednotnou cenu zkrátka určit nelze. "Jsou ale místa, která bych netetoval ani za zlaté prase," rozesměje se nakonec.
"Jednou se ke mně objednal zákazník na třídenní sezení. A druhý den večer mi napsal, jestli bych mu potetoval penis. Když jsem se ujistil, že to myslí vážně, řekl jsem mu, že ne, a už jsme se o tom pak nebavili," vypráví tatér. "Když tetuju, stává se pro mě kůže plátnem a je úplně jedno, jestli je to za uchem, na hlavě nebo na genitáliích. Umím to odfiltrovat a nevnímám to. S penisem je ale potíž, že je na něm kůže extrémně tenká, navíc je po celou dobu nutné ji držet napnutou. To je procesně hodně náročná věc," osvětluje důvod, proč se rozhodl mimořádný požadavek odmítnout. "Nechci ale znít, jako že si jen stěžuju. Pořád mám práci, která mě baví, i když je za ní mnohem víc, než by se na první pohled mohlo zdát," uzavírá Jakub Vaniš alias Raven from the North.
