Rhabdomantie, známá také jako proutkaření, používá pruty nebo větve k určení polohy vody, nerostů nebo jiných skrytých objektů. Tato metoda, rozšířená po celém světě, vychází z předpokladu, že pruty reagují na podzemní proudy nebo energie a umožňují nalézt hledané předměty. Nejstarší známé důkazy o této praxi pocházejí z jeskynních maleb v Libyi, starých přibližně 8000 let. Katolická církev i protestantské hnutí se k proutkaření stavěly negativně. Martin Luther ho v roce 1518 označil za porušení prvního přikázání. Někteří proutkaři se snažili získat církevní uznání tím, že nechávali své proutky pokřtít.

Vědecká komunita zaujímá k proutkaření skeptický postoj. Studie z konce 19. století ukázaly, že pohyby proutků způsobují nevědomé svalové pohyby proutkaře, známé jako kryptestézie, a nikoliv působení tajemných sil či energií.