Sabina Vosecká miluje zvířata. Sama jedno má. Její boxerka jménem Žofka byla od mala pěkná střela, a tak ji od puberty začala brát vzorně na cvičák. "Máme složené zkoušky poslušnosti," chlubí se asi třicetiletá pejskařka, která se s Žofkou nejraději prochází mimo ulice v pražském Čimickém háji. Je to jedno z mála míst, kde ji bez starostí může nechat volně proběhnout. "Tam, kde se nesmí pohybovat na volno, ji mám vždy na vodítku. Respektuji to, protože v parcích nechodí jen pejskaři, jsou tam i cyklisté nebo děti, které nechci ohrožovat velkým psem," vysvětluje.
Ačkoli Prahu vnímá jako přívětivé město pro zvířata, v klidnějším soužití s ostatními pejskaři jí občas podle jejích slov brání neohleduplnost jiných majitelů, kteří nedávají výchově dostatečnou péči nebo na ni předem rezignovali. "Vadí mi, když ke mně přiběhne nevychovaný pes a já mám toho svého na vodítku, ačkoli je hodná a poslušná. Myslím si, že základní poslušnost by měla být podmínkou pro to, aby pes mohl ve městě existovat. Aby když ho pustím z vodítka, na zavolání přišel, což je mimochodem jeden z nejnáročnějších povelů vůbec," dodává.
Pes má být pod kontrolou, shodují se odborníci
Psi, kterých je v Praze přes 90 tisíc a během pandemie koronaviru jejich počet ještě narostl, jsou v některých městských čtvrtích velké téma. Přitom pro většinu obyvatel není problémem samotný pes, nýbrž jeho majitel. Podle ankety, kterou mezi tisíci Pražany vedla společnost Mars pro iniciativu Lepší město pro zvířata, vadí čtyřnozí přátelé na ulicích asi pětině lidí. Polovina z tisícovky všech dotazovaných si navíc myslí, že chyba je na straně majitelů, kteří nejsou dostatečně ohleduplní k okolí. Vadí jim, že po psech dostatečně neuklízí, i to, že je nemají na vodítku tam, kde by měli. Pejskaři se v takových situacích často brání tím, že pro psa je nejdůležitější volnost.
"I když je pravda, že psi volnost potřebují, nemělo by to omezovat ostatní uživatele města nebo parku. Volný pohyb při procházce není pro ně to nejdůležitější. Naopak, často to dělá problémy," řekl psí trenér Tomáš Nushart na nedávné debatě, kterou iniciativa Lepší město pro zvířata a Aktuálně.cz uspořádaly v pražském Centru architektury a městského plánování.
"Natrénovat přivolání tak, aby si náš pes nevšímal jiného, nehonil zvěř nebo neobtěžoval cizí lidi, je prostě těžké a stojí to čas, energii i dost tréninku. A pojďme si říct, že většina majitelů to bez nějaké odborné pomoci ani nenatrénuje, obzvlášť u loveckých plemen," vysvětlil Nushart to, proč by podle něj měli být psi ve městě na vodítku za každé situace.
Za pravdu dala odborníkům zpřísněná městská vyhláška, která od loňska na většině míst, včetně městské zeleně, volné pobíhání psů zakazuje. V podstatě říká, že čtyřnozí přátelé mají být na vodítku všude tam, kde není cedule povolující jejich volný pohyb. Ne všichni majitelé ale pravidla města dodržují. Mezi nejčastější argumenty patří, že pes nemá "možnost se socializovat", "pořádně se nevyběhá a pak doma zlobí" nebo že "pes se na vodítku dusí".
"Vodítko je vodítkem vztahu. Je to o socializaci, výcviku a vztahu majitele se psem. Pokud někdo říká, že pes není šťastný na vodítku, nezvládá to majitel, nikoliv zvíře. Je spoustu metod, včetně postroje, které dokážou stres u psa eliminovat," myslí si zase ředitelka Nadace na ochranu zvířat Eva Marlen Hodek.
Nepokutovat, ale vzdělávat
Na psech ve městě lidem vadí i fakt, že po nich někteří majitelé nesbírají exkrementy, ať už na ulicích, či v zeleni. V dotazníku se na tom shodly asi tři čtvrtiny lidí. Patří mezi ně nejen nepejskaři a lidé v naleštěných polobotkách, ale i ti, kteří doma psího mazlíčka mají. "Přitom jsou všude k dispozici sáčky, takže je to spíš o lidech, mentalitě a lhostejnosti. Je to nejspíš něco hlubšího, co je zakořeněné v české nátuře," myslí si maminka tříletého syna z pražského Karlína.
Za vodítko i neuklízený exkrement může policie majitele pokutovat, podle odborníků to ale není to nejlepší řešení. "Za mě jsou oba tyto problémy spíše o nějaké domluvě. Je potřeba to lidem vysvětlovat. Rozhodně nemáme jako prioritu pokutovat pejskaře za nedbalost," říká místostarostka Prahy 2 Lucie Pechová a dodává, že sama iniciativně uklízí i po ostatních pejskařích. "Chápu, že ne každému to je po chuti, ale myslím si, že jako pejskaři jsme odolnější, a když nás bude víc, budou ulice přívětivější a zároveň ušetříme městské kase spoustu peněz," směje se.
Nadace pro ochranu zvířat si myslí, že by Pražanům v tomto směru pomohla větší vzdělanost. Ve spolupráci s Prahou 4 proto zorganizovala akci zvanou Fajn den, při níž s dětmi ze základních škol uklízeli po pejskařích v parcích i na chodnících městské části. "V rámci osvěty říkáme lidem nejen to, že exkrementy jsou nepěkné, vysvětlujeme jim také, jak nebezpečná je pro stromy a zeleň kyselina močová. Pro některé plochy, kde je velká koncentrace psů, je vyloženě likvidační," říká Hodek s tím, že v Brně a Plzni se například osvědčily speciální pisoáry, na něž se psi naučili chodit.
"Já jako správce zeleně často pozoruji lidi, když venčí, a přijde mi, že oni kromě toho svého čtyřnohého miláčka venčí tak trochu i sami sebe. Vypnou mozek a nedávají pozor, co ten pes dělá. Nemají ho úplně pod kontrolou. Ale samozřejmě, je to menšina, většina ví, co dělá, a dělá to správně. Nicméně i ta menšina nekulturních pejskařů vytváří spoustu práce - ať už je to následné sbírání exkrementů, nebo oprava trávníků a záhonů, na něž velká koncentrace psí moči skutečně nepůsobí dobře," potvrzuje městský koordinátor adaptační strategie Prahy na změnu klimatu Jan Richtr.
I podle něj je pokuta krajní řešení, k výchově neohleduplných páníčků je ale, jak říká, často nutná. "Protože ne každému stačí to dobré slovo a věta: 'Prosím vás, můžete si to zvednout?' Je to první věc, kterou by každý z nás měl udělat, když vidí, že pejskař exkrement ignoruje, ale myslím si, že ne vždy to stačí. Máme v tomhle kulturní deficit oproti západním zemím," dodává.
Pejskaři by si přáli se psem i nakupovat, vyplývá z průzkumu
O spokojené soužití pejskařů a nepejskařů v Praze a větší informovanost obyvatel usiluje také iniciativa Lepší město pro zvířata, která stojí za už zmíněným průzkumem. Z něj mimo jiné vyplynulo, že v hlavním městě má psa asi čtvrtina obyvatel. Většina dotazovaných by uvítala, kdyby v okolí bydliště měli více psích hřišť a vyhrazených prostor pro volný pohyb psů. Byli by i pro to, aby se do ulic vrátily malé zelené plochy okolo stromů nebo záhony.
Podle tiskového mluvčího Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy (IPR) Marka Váchy je ale ve městě zeleně dost. Metropole má přes dva tisíce hektarů městských parků, což je pro představu plocha celé Prahy 8, říká. "V rámci připravovaného Metropolitního plánu navíc navrhujeme rozšířit zeleň o 583 hektarů, což je pro představu velikost celé Prahy 1."
Kromě zeleně ve městě by pejskaři uvítali jasné označení provozoven nálepkou "pet-friendly". Ačkoli jsou podniky v Praze ke psům většinou vstřícné, jejich majitelům vadí, že se před vstupem dovnitř musí často spoléhat jen na svůj odhad a nemají žádnou jistotu.
"Z dat vyplývá, že ačkoli je Praha vnímána jako přívětivá ke psům, je tu stále mnoho odvětví, kde právě správná edukace obyvatel může zlepšit kvalitu života pejsků i lidí," říká marketingová ředitelka pro střední Evropu ve společnosti Mars Daniela Hlaváčková s tím, že iniciativa Lepší město pro zvířata si klade za cíl mimo jiné to, aby inspirovala provozovny k lepší vizuální komunikaci s pejskaři.
"Jednou z oblastí, které se chceme věnovat, je označování pet-friendly podniků a poskytování návodů majitelům, jak přizpůsobit své prostory pro chovatele mazlíčků. Zároveň pracujeme s experty na tom, abychom v Praze pro pejskaře vytvořili první přívětivý obchodní dům, a tím je OC Stromovka," reaguje Hlaváčková na další data v průzkumu, která ukazují, že více než polovina pejskařů by uvítala možnost vyrazit na nákup i se svými nejlepšími přáteli.
Článek vznikl ve spolupráci se společností Mars.
Celý záznam z debaty, kterou organizovalo Aktuálně.cz a iniciativa Lepší město pro zvířata, můžete sledovat zde:
