Te Araroa je dálková trasa Nového Zélandu, která se táhne asi 3 tisíce kilometrů po délce dvou hlavních ostrovů země od Cape Reinga po Bluff. Pro mnoho lidí by taková délka byla velké sousto samo o sobě, ale mladá cestovatelka si výšlap ještě ztížila tím, že se na trasu přes Jižní ostrov vydala až po hlavní sezoně, tedy se zimou v zádech.
Cestou potkávala jen málo lidí, denního světla postupně ubývalo, za to se o slovo začala hlásit zima a občas i sníh. Prvních třináct set kilometrů šla dva a půl měsíce. "Bylo to náročné, ale šlo o moje rozhodnutí, které jsem udělala vědomě a sama za sebe," říká cestovatelka. Na Zélandu je hodně útulen k přespání, což byla její záchrana, protože na cestu vyrazila jen s tarpem, nepropustnou plachtou.
Ve velkém dešti potkala Čecha, který ji nechal u sebe přespat a upekl jí chléb. Byl to jeden z jejích "trail angels" - lidí, kteří pomáhají poutníkům na trase. Ke konci pěší trasy ji čekal náročný úsek podmáčeným lesem. "Po kolena jsem se brodila blátem, které občas trochu smrdělo. Šla jsem to v kraťasech," vzpomíná cestovatelka s tím, že podobným terénem šla zhruba 50 kilometrů.
Po nejnáročnějším úseku naštěstí potkala další pomocnici. Žena odvezla tehdy úplně promrzlou, mokrou a špinavou Evu k sobě domů, napustila jí vanu, uvařila čaj a dala jí horké housky s máslem a skořicí.
V půlce trasy přišla krize. "Moje tělo už nemohlo, bylo na svém limitu. Stalo se mi to poprvé v životě. Ráda poznávám své limity, ale tenhle moment mi přinesl uvědomění, že si své bitvy můžu vybírat," popisuje Eva. Málem to vzdala, pak ale našla sílu a pokračovala se skupinkou dalších lidí.
Severním ostrovem na kole
Po první části následovala intenzivní pracovní pauza, cestovatelka si musela na pokračování dobrodružství vydělat. Dalších 1 700 kilometrů Te Araroa, které vedou Severním ostrovem, pak v létě přejela na starém kole, které si koupila od kamaráda za 150 dolarů. "Jsem paličatá, takže jsem ostrov na tom kole nakonec opravdu zdolala. Jediný defekt bylo prasklé lanko od přehazovačky," vypráví cestovatelka.
Eva byla z kola nadšená, mohla si s sebou totiž vzít daleko víc věcí, než když šla pěšky. Tentokrát měla dokonce i stan. Opět začínal podzim a na trase ji znovu čekal podmáčený a blátivý úsek. Navíc se blížila několikadenní bouřka.
"Nakonec to bláto nebylo tak strašné, ale pět kilometrů od místa, kde jsem chtěla spát, byla ohrada. Hodně jsem jich prostě prošla, ale tahle byla plná býků. Nejdřív jsem myslela, že to dám, ale pak jsem to radši otočila s tím, že ji prostě objedu. Táhla jsem těžké kolo asi hodinu křovím a lesem, bylo to třeba jen 250 metrů, ale i tak to byl porod," vzpomíná Eva s tím, že už chtěla jít spát, ale nedalo se jinak. Nakonec došla do kempu pro vodáky, kde ji zastihla avizovaná bouřka.
Te Araroa
Te Araroa je dálková pěší trasa na Novém Zélandu dlouhá přibližně 3000 kilometrů, která vede od severního mysu Reinga až k jižnímu městu Bluff. Je to unikátní spojení různorodých prostředí - zahrnuje horské stezky, pláže, městské oblasti, lesy i říční úseky. Trasa se dělí na přibližně 300 úseků, které mohou být krátké procházky nebo až devítidenní výšlapy. Přibližně 60 % stezky prochází chráněnými oblastmi.
Většina lidí podniká Te Araroa od severu k jihu, což jim trvá 3-6 měsíců. Je třeba počítat s náročným terénem a různými podmínkami - od deštných lesů a mokřadů na Severním ostrově po drsné hory Jižního ostrova. Přechod vyžaduje nejen fyzickou zdatnost, ale také dobré plánování a dovednosti, jako je navigace a přechody řek.
Posledních 300 kilometrů trailu vedlo hodně po silnicích a uzavírkách. "Auckland jsem projížděla den a půl, protože tam bylo hodně uliček a docela jsem bloudila," vzpomíná Eva. Posledních 90 kilometrů trasy vedlo po pláži. Cíl druhé části Te Araroa byl u majáku. Na konci své cesty Eva kolo prodala a koupila si plavky a žabky. Čekalo na ni totiž další dobrodružství.
Dva měsíce na lodi
Ještě než dorazila s kolem do cíle, našla si plachetnici s kapitánem a neznámou posádkou a domluvila si s nimi plavbu jižním Pacifikem. "Pozvracela jsem se asi dvě hodiny poté, co jsme vypluli. Cesta na Fidži nám trvala 12 dní a celou dobu mi bylo špatně," popisuje Eva.
Na lodi nakonec strávila dva měsíce. Ostrov Fidži byl první zastávkou, pak přejeli na Vanuatu a objevovali i další malé ostrovy. "Když jsme chtěli na pevninu, tak jsme museli za náčelníkem a přinést mu kavu, nápoj vyrobený z drceného kořene yaqona. Pak následoval ceremoniál, a když nás náčelník přijal, tak jsme mohli do jejich komunity a prozkoumat ostrov," vysvětluje cestovatelka.
Nakonec Eva Schrollová proplula 2 300 námořních mil jižním Pacifikem. Původně přitom do Oceánie nechtěla. "Občas to bylo trochu děsivé. Třeba ve chvíli, kdy si člověk uvědomil, že jsme jen malá loď v obřím oceánu. Pár dní před námi prý jedna dánská loď narazila do velryby a museli je odtamtud dostat záchranáři," říká cestovatelka. Nezaměnitelně krásné pro ni byly noci na lodi. "Tolik hvězd na obloze jsem nezažila ani v horách. Navíc ve vodě pak zářil plankton. Bylo to neskutečné," uzavírá své dojmy z plavby.
Ještě než se mladá žena vrátila po dvou letech do Česka, zvládla se skupinkou přátel malé dobrodružství v nepálských horách. Na to už se zpravidla ale moc často během rozhovorů a přednášek nedostane. Zážitků má Eva totiž tolik, že by to vydalo na několik hodin vyprávění. Podívejte se do galerie, kde najdete fotky z jejích dobrodružství.
