V souvislosti s klimatickou krizí se mluví hlavně o tom, jaký vliv má na naše zdraví horko. Existují kromě toho i nějaká další rizika, která jsou celoroční a se změnou klimatu souvisí?
Právě dopady horka jsou ve střední Evropě nejvýraznější. Čím dál podstatnější ale bude také migrace. Místa okolo rovníku, kde bydlí několik miliard lidí, se stávají kvůli horku, suchu a dalším problémům celoročně neobyvatelnými. Tito lidé se budou potřebovat někam přesunout a je velmi pravděpodobné, že půjdou i k nám. Jejich příchod určitě nebude pro společnost jednoduchý. Nebyl snadný ani v případě lidí z Ukrajiny, kteří utíkali před válkou. Vidíme, jak to společnost polarizuje. Přitom se jedná z minulých migračních vln o tu nejsnáze přijímanou, protože vypadají podobně jako my a mají podobné kulturní zázemí.
Příchod lidí, kteří mají jiné kulturní zázemí a vypadají odlišně, může vést k napětí. Bude to mít také dopad na zdraví nás všech, ať se to týká dostupnosti zdravotní péče nebo i spektra zdravotních problémů, které se může změnit. Tento problém zatím nevnímáme, ale je téměř jisté, že se do budoucna bude zvětšovat. Nejsme na to připraveni. Z dalších celoročních problémů se prodlužuje a zintenzivňuje sezona alergií. Můžeme hovořit také o znečištění vzduchu, které rovněž souvisí s příčinami klimatické krize, tedy se spalováním fosilních paliv.
Zmiňovala jste horší dostupnost zdravotní péče kvůli klimatické migraci. Na co se máme připravit?
Viděli jsme to už na příchodu lidí z Ukrajiny, pro jejichž děti například nebyli pediatři. Kapacita ambulantního sektoru, tedy praktických lékařů pro děti i dospělé, je už teď dost napjatá. Pokud sem přijde nárazově větší množství lidí, může se stát, že systém nebude schopný jim poskytnout adekvátní péči. Můžeme si říct, že nás, kteří tady bydlíme dlouho, to neohrozí. Ale já si myslím, že takový přístup je jednak neetický a dále, pokud tady bude skupina lidí, kteří nedostanou preventivní péči, nakonec třeba skončí v nemocnicích a všechny nás to bude stát mnohem víc.
Je pro lidské tělo nějaká hraniční teplota vzduchu, která je již neslučitelná se životem, tudíž se v oblastech s takovými teplotami už nebude dát žít?
Nedá se říct, že existuje nějaká hraniční teplota sama o sobě, protože to souvisí i s vlhkostí vzduchu a do určité míry i s rychlostí větru. Když je někde stoprocentní vlhkost, je i pro zdravého člověka ohrožující teplota lehce přes 30 stupňů. Kdežto pokud mluvíme o nulové vlhkosti vzduchu, nebezpečné jsou až teploty okolo 43-44 stupňů, protože funguje pocení. Záleží také na tom, jaká je ekonomická síla lidí, kteří na daném místě žijí, jestli mají možnost se někde ukrýt a jestli se místa, kde žijí, na noc ochlazují. Důležité je také, čím se živí a na čem je postavené jejich zemědělství. Nejde to proto říct takto jednoduše, každopádně z predikcí vychází, že koncem století budou v oblastech rovníku pro lidské tělo nebezpečné teploty neslučitelné s několikahodinovým pobytem venku naprostou většinu roku.
Když se vrátíme do našich zeměpisných šířek, teplota, při které začne tělo fungovat v nestandardním režimu, je často skloňovaná třicítka, nebo je to spíš pocitový milník?
Růst úmrtnosti nad dlouhodobý průměr sledujeme v případě naší průměrné sedmdesátiprocentní vlhkosti vzduchu a od 27 stupňů Celsia. Jak se s tím dokážeme vyrovnat, hodně záleží na tom, jaký je zdravotní stav konkrétního člověka, na jeho socioekonomickém statusu a také třeba typu zaměstnání.
Je možné, že se lidské tělo postupem času na měnící se klima adaptuje, nebo si jen zvykáme? Já jsem si letos třeba všimla, že když je 28 stupňů, nepřijde mi to už jako až takové vedro a obléknu se trochu jinak, než když je 32.
Do nějaké míry je adaptace možná, ale proběhne spíše adaptace chování - naučíme se lépe ochlazovat své byty i sebe, třeba častějšími sprchami. Ale to, že by se tělesné limity zásadně posunuly, nepřichází v úvahu. Jde o to, že při teplotách nad 40 stupňů dochází k denaturaci bílkovin, které jsou zásadní součástí našich buněk a udržují životně důležité procesy. Pokud tyto proteiny nezvratně změní strukturu, umíráme, v podstatě se uvaříme.
Říkala jste, že si možná osvojíme nějaké návyky ohledně ochlazování. Napadá mě ale, že možná budou problematičtější systémové faktory, na které nemáme takový vliv, třeba pracovní režim, a to hlavně pro lidi, kteří pracují venku, v neklimatizovaných prostorách nebo provozech, kde je horko i běžně, třeba ve sklárnách.
Nejsem si jistá, jak moc mění situaci vnější teploty pro provozy, které jsou zvyklé s extrémním horkem pracovat, jako jsou právě sklárny. Pracovní režim lidí, kteří pracují venku, třeba v zemědělství nebo na stavbách, by se ale měl určitě přizpůsobovat. Navíc jsou v těchto oborech často zastoupení lidé, kteří mohou být zranitelní, třeba cizinci bez pojištění nebo lidé, kteří jsou při práci vystavení toxickým látkám a znečištění. Je otázka, zda bychom si nezasloužili revizi zákonů, které práci venku řeší. U nás to ale bude menší problém než v zemích globálního jihu, kde už dnes zemědělci páchají sebevraždy, protože je na ně vlivem klimatické změny obrovský tlak.
V jednom komentáři jste psala, že změna klimatu spíše zhoršuje existující zdravotní problémy, než že by přinášela úplně nové. Jaké všechny nemoci mohou být rizikové? U kterých změna klimatu zhoršuje jejich symptomy?
Kdybych měla vyjmenovat všechny, byli bychom tady dlouho. Nedávno jsem ale četla studii věnující se lidem s neurologickými onemocněními, z níž vyplývalo, že je změna klimatu problém i pro lidi s epilepsií. Obecně jsou ohroženi lidé starší, léčící se s chronickým onemocněním srdce nebo ledvin, dále také těhotné ženy, lidé s obezitou, cukrovkou. Hodně překvapivé je, že vedra jsou riziková pro lidi se schizofrenií a s duševními chorobami obecně. Data ukazují, že jejich úmrtnost poměrně strmě roste. Schizofrenie je z hlediska úmrtnosti vlivem horka rizikovější faktor než onemocnění srdce.
MUDr. Anna Kšírová (39)
- Vystudovala všeobecné lékařství na Univerzitě Karlově a působí jako anestezioložka v Nemocnici Jablonec nad Nisou.
- Absolvovala kurz Harvardské univerzity o dopadech změn klimatu na zdraví a je členkou iniciativy Doctors for Future, která se snaží šířit osvětu o klimatické krizi a jejích dopadech na zdraví a také vyjádřit podporu studentům pořádajícím stávky za klima.
- Spoluzakládala organizaci Rodiče za klima.
- Je členkou Strany zelených a zastupitelkou města Liberec za stranu Liberec otevřený lidem.
Pokud horka zhoršují takovou škálu nemocí, nemělo by se na to reagovat například úpravou medikace pro letní období?
To je skvělá otázka. Mělo. Některé léky mohou zvyšovat teplotu lidského těla, snižovat pocit žízně nebo zvyšovat vylučování vody. To může být dlouhodobě žádoucí, ale vedra mohou rovnováhu narušit, a co bylo pro tělo benefitem, se stává rizikem. U řady medikací by bylo potřeba je upravovat a je problém, že se to v Česku neřeší. Ministerstvo zdravotnictví dává od dopadů klimatické změny na zdraví a zdravotní systém ruce pryč.
Takže zatím lékaři neberou vliv veder v letním období na léčbu chronických chorob v úvahu?
Nechci to paušalizovat, určitě jsou lékaři, kteří vydávají dobrá doporučení a informují své pacienty o tom, že když je horko, mají si například snížit dávky léků. Ale ze strany orgánů, které jsou zodpovědné za řízení zdravotnictví, tuto iniciativu nevidím. Například Velká Británie přitom má doporučení a pokyny pro lékaře, jak ve vlnách veder postupovat.
Pocítíte vlny veder i přímo ve své práci na stavu nebo počtu pacientů?
Pracuju v malé okresní nemocnici a hodně se pohybuju na operačních sálech. Také mám kvůli dětem v létě dost dovolené, takže nemohu říct, že bych toto nějak pocítila. Vnímám to ale skrze kolegy, kteří slouží na záchrance a mluví o tom, že v horku jezdí pravidelně do domovů pro seniory v podstatě vypisovat úmrtní listy. Na operačních sálech máme klimatizaci, takže máme stejné podmínky celý rok. Řada standardních oddělení ale takové podmínky nemá. Ať už mluvíme o internách, chirurgiích nebo třeba léčebnách dlouhodobě nemocných, což jsou často podfinancovaná a opomíjená zařízení. Tam je horko mnohem nepříjemnější jak pro personál, tak zejména pro pacienty, kteří jsou zranitelní.
Máte představu, jak by mohly adaptace zdravotnictví a nemocničních provozů na klimatickou změnu vypadat?
V první řadě je potřeba, aby se tím instituce, které za zdravotnictví v Česku zodpovídají, opravdu zabývaly. Je také problém, že nemáme žádné experty, kteří této problematice rozumí. Já to dělám ve svém volném čase, ale při žádné akademické či výzkumné instituci není pracoviště, které by se zaměřovalo na souvislosti změny klimatu a zdraví. Je potřeba do toho vložit finance a založit instituci, která to bude zkoumat a komunikovat, protože nám chybí řada dat.
Na úrovni zdravotnických a sociálních zařízení jsou žádoucí například úpravy ordinačních hodin, jejich posunutí do dopoledních či pozdějších odpoledních hodin, abychom nenutili staré a nemocné lidi běhat k nám v poledne. Hodně důležité jsou stavební úpravy - třeba pořízení venkovních rolet a ventilace, aby v budovách bylo snesitelněji. Na řadě oddělení je dnes v 35 stupních nesnesitelně a v takovém prostředí se třeba hůř hojí rány a obecně to k uzdravení moc nepřispívá.
Daří se vám na tyto systémové změny apelovat skrze iniciativu Doctors for Future, jíž jste součástí? Podařilo se vám navázat dialog s ministerstvem zdravotnictví nebo jinými odpovědnými institucemi?
Úspěchy jsou velmi malé. Na ministerstvu zdravotnictví se nám stalo, že člověk, s nímž jsme jednali, pak odstoupil, takže to nikam moc nevedlo. To byl třeba případ jednání s Adamem Vojtěchem, který měl o téma zájem, ale následně odstoupil. Poté přišel covid, takže jsme to téma ani nezvedali. Letos ale na 3. lékařské fakultě otevíráme kurz, který se bude věnovat dopadům změny klimatu a dalších ekologických problémů na zdraví. Chybí nám totiž vzdělávání zdravotníků v této oblasti. Většina zdrojů je navíc v angličtině, což může být zejména pro starší generaci problém.
Video: Expertka označila kritickou teplotu pro tělo. Už jsme jí dosáhli (14. 6. 2023)
