Film, který zvítězil v kategorii animované tvorby, má španělský název Ángulos de la Hora (Hodinový úhel). Stejně tak se však mohl jmenovat česky a místo španělštiny v něm mohla znít čeština. Kyle Novak totiž pochází z České republiky a původně uvažoval, že by hlavní role dvou cizinců, kteří se potkali v cizí zemi, obsadil českými herci. "Zpočátku jsem měl takovou velmi naivní představu. Protože jsme však projekt natáčeli na Floridě, rozhodl jsem se pro obdobný nápad, ale se španělskými mluvčími," uvedl v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
Dva lidé, kteří se navzájem neznají, se dohodnou, že spolu stráví zbytek dne a noc. Žádná jména, žádné informace, žádné závazky. Čas, který mají, prožijí velmi intenzivně. A stále jako by se nad nimi vznášela nějaká temná hrozba. Jak vlastně vznikl námět filmu? V titulcích píšete, že inspirací bylo dílo spisovatele Ivana Bunina nazvané Úpal.
Chtěl jsem natočit krátký film, který by se dal interpretovat různě podle toho, na co se divák při jeho sledování zaměří. Film, který by se dal číst jako intimní příběh cizích lidí, kteří nacházejí útěchu ve společném původu, nebo jako rozsáhlejší žánrový film, který zpochybňuje, čemu dáváme jako lidé prioritu.
Kolegyně Kseniya, se kterou pracuji, mě nasměrovala na dvě povídky ruského spisovatele Ivana Bunina - "V Paříži" a "Úpal". Mnohé věci, o kterých jsem uvažoval, jsou tam vyjádřeny mnohem lépe, než bych to kdy dokázal já. Použil jsem je tedy jako inspiraci a zároveň jsem se snažil vymodelovat jejich modernizovanou verzi, která by více odpovídala dnešní době.
Pocházíte z České republiky a také jste za ni soutěžil. Jak jste se dostal do USA?
Když jsem byl v pubertě, rodiče mě poslali k prarodičům do Států. Myslím, že to byla snaha udělat ze mě mezinárodního člověka nebo tak něco. Vtipné je, že moji čeští prarodiče, kteří odešli do důchodu na jižní Floridu, se usadili v oblasti, která byla do značné míry španělsky mluvící. Od té doby jsem rozpolcený mezi kontinenty a mezi více městy.
Myslím, že se na mě vztahuje termín "digitální nomád", stejně jako na mnoho mileniálů z mé generace. Žil jsem v Praze, New Yorku, v Miami. Vnímám se jako Čech a jako Američan, i když co přesně dnes znamená být Američanem, je složité. Nakonec mi vždycky něco připomíná, že jsem Čech, který se jen toulá a potřebuje se usadit zpátky doma. V současné době žiji v Los Angeles, ale upřímně řečeno, často cestuji a necítím se v něm nijak zvlášť zakořeněný.
Počítám, že se živíte věcmi, které nějak souvisejí s filmem, je to tak?
Právě teď dokončuji jednu produkci, ale jakmile začne školní rok, obvykle pracuji jako pomocný učitel na technických vysokých školách. Věnuji se hlavně vizuálním efektům a postprodukci, ale na univerzitě jsem studoval elektrotechniku a digitální zobrazování.
Kolem roku 2009 jsem se při pobytu v Praze seznámil s jedním americkým emigrantem, se kterým jsme společně pracovali na multimediálním filmu, a myslím, že to tak nějak odstartovalo přerod tohoto mého koníčku ve vášeň.
O několik let později jsem se přihlásil na postgraduální studium dramatického psaní na Kolumbijské univerzitě v New Yorku a strávil tam tři roky. Právě se spolužákem z univerzity jsme pak společně natočili film Ángulos de la Hora.
Práce na animovaných filmech je složitá a trvá dlouho, co vás na ní láká?
Vždycky mě zajímalo hledání té správné formy, která nejlépe vyhovuje zkoumání určitého tématu. Animace vám umožňuje svobodně experimentovat, a navíc divákovi dává možnost, aby vnímal jak příběh, tak i formu, kterou je prezentován. Filmový tvůrce tak má možnost komunikovat dvěma různými prostředky zároveň.
Pro mě je animace především metoda, jak něco zpracovat, neberu ji jako něco izolovaného, odděleného od jiných filmařských technik. Animace, CGI, dokonce i technologie umělé inteligence - mám pocit, že to všechno se dá využít bez ohledu na filmové kategorie nebo žánry, ke kterým to bylo v minulosti připoutáno. Takže bych neřekl, že jsem animátor, ale že animaci ochotně používám pro její výhody, které má.
Jak dlouho trvala práce na oceněném filmu a kolik lidí se na ní podílelo?
Původně jsme byli jen dva - já a můj kamarád Brendon, který se ujal kamery. Ale brzy bylo jasné, že to jen ve dvou nezvládneme. Nakonec jsem musel oslovit kolegyni, producentku Kseniyu, a s její pomocí vznikl takový miniaturní štáb.
Možnost bezrozpočtového počinu padla v okamžiku, kdy se ukázalo, že bude potřeba rotoskopovat přes 14 000 snímků. (Rotoskopie je animační technika, spočívající v tom, že animátor snímek po snímku překresluje filmové rámečky, které obsahují hranou stopáž - pozn. red.). Oslovili jsme tedy českého a ruského animátora a nakonec nám to všem dohromady zabralo něco přes dva roky nepřetržité práce. Našel jsem také francouzského skladatele hudby a mexického výtvarníka, kteří mi pomohli s dokončovacími pracemi.
Sony Future Filmmaker Awards
Sony Future Filmmaker Awards je významná světová soutěž pro tvůrce krátkých filmů, jejímž cílem je podporovat nezávislé filmaře a talentované tvůrce z celého světa. Soutěží se ve čtyřech kategoriích: hrané filmy, nehrané filmy, studentské filmy a animované filmy. Soutěž pořádá organizace Creo, která stojí také za velmi známou fotografickou soutěží Sony World Photography Awards. Firma Sony vše zaštiťuje jako generální sponzor.
Nikdy bych nikomu nedoporučil, aby to takhle dělal. Nakonec byli všichni úplně vyčerpaní. Jsem v šoku, že se mnou po tom všem ještě mluví. Být na jejich místě, nenáviděl bych mě.
Co pro vás vítězství v Sony Future Filmmaker Awards znamená?
Vytvářet projekty samostatně je dnes opravdu těžké a zvláště financování se shání velice obtížně. Soutěže se účastnilo mnoho skvělých projektů a já cítím se svými filmařskými kamarády opravdovou solidaritu.
Co pro mě vítězství znamená? Pokud mohu použít metaforu - je to, jako bychom se pustili do objevování nového světa a z vlasti připlula zásilka zásob. I když je zdrojů stále málo, psychologická vzpruha nám stačí k tomu, abychom se udrželi při životě. Takový je to pocit.
A co plánujete dál?
Už dlouho se snažím přijít s něčím hodnotným a smysluplným, co by se mohlo začít natáčet v Česku. Teď mám, obrazně řečeno, trochu víc zásob, abych se mohl vydat na cestu.
