Synková, jejíž manžel Jan Schmid zemřel v červnu, se objevila také ve filmu. Dostávala především vedlejší role, k těm nejznámějším patřila teta Kateřina v Saturninovi z roku 1994.
Jana Synková se narodila roku 1944 do rodiny pražského advokáta, po předcích ale zdědila i umělecké geny. Dědeček z matčiny strany Richard Josef Menšík i babička Emílie Herrmannová-Menšíková byli významnými osobnostmi Vinohradského divadla ještě před vznikem republiky.
Synková se už od dětství věnovala recitaci a navštěvovala dramatický kroužek. Po maturitě se na jeden rok stala elévkou mladoboleslavského divadla. Následně začala studovat herectví na pražské DAMU, kterou absolvovala roku 1967.
Po škole získala první stálé angažmá v libereckém Divadle F. X. Šaldy, kde během dvou sezón ztvárnila vedlejší úlohy v moderním i klasickém repertoáru. Za zmínku stálo její ztvárnění Evy ve hře Ptákovina od Milana Kundery, která měla v Liberci světovou premiéru.
Severočeská metropole se jí stala osudnou: v roce 1969 přešla Synková do souboru Naivního divadla Liberec, jehož jednou scénou bylo v té době Janem Schmidem spoluzaložené Studio Ypsilon. To se nakonec osamostatnilo a roku 1978 přesunulo do Prahy.
Na jevišti Ypsilonky mohla Synková předvést své komediální vlohy, temperamentní projev a smysl pro grotesku, scéna v této herečce naopak našla letitou stabilní oporu. Své možná nejvýznamnější výkony odvedla v inscenacích Král Ubu, Třináct vůní, Dvanáct křesel nebo Rusalka.
Před filmovou kamerou stála Synková poprvé již za studií, kdy roku 1965 účinkovala ve studentském snímku FAMU nazvaném Motýl. Stejně jako jiné výrazné osobnosti Ypsilonky i Synková začala pracovat pro film a televizi častěji až s příchodem divadla do Prahy.
Herečka, která napsala i divadelní hru Začarovaný vůl a na kontě měla též písňové texty, tehdy uplatnila typický projev kombinovaný se zapamatovatelnou obrýlenou vizáží. Objevila se v seriálech z přelomu 80. a 90. let minulého století Křeček v noční košili a Arabela se vrací aneb Rumburak králem Říše pohádek - v obou si zahrála svérázné vědkyně.
Diváci si ji mohou pamatovat jako ráznou primářku, která nadbíhá hlavnímu hrdinovi v podání Bolka Polívky ve snímku Kalamita režisérky Věry Chytilové. Ta jí dala příležitost také ve Hře o jablko nebo koprodukčním snímku Praha - neklidné srdce Evropy.
Nezaměnitelná dikce Jany Synkové obohatila i méně umělecky ambiciózní filmy jako Byl jednou jeden polda, kde hrála psycholožku, nebo Babovřesky, v nichž ztvárnila drbnu. K posledním snímkům, v nichž se objevila, patřily komedie Chata na prodej a Špindl 2.
