Vojtěch Jasný s kolegou Karlem Kachyňou točil dokumentární snímky, které měly pomáhat budovat socialismus. Z okouzlení režimem ho vyléčila až cesta přes Sibiř do Číny. Oba začínající režiséry tam počátkem 50. let vyslal tehdejší Armádní film, aby kamerou zachytili sovětské "výdobytky socialismu".
Tajemno, jež jeho tvorbě propůjčuje další rozměr, prý Jasný objevil v těžkých dobách, když v půli padesátých let v krátké době pochoval maminku, narodil se mu mrtvý syn a na rakovinu zemřela manželka.
Tehdy měl intenzivní potřebu se ze svých zážitků vypovídat, a tak vznikl film Touha (1958). "Touha je kus mé duše," uvedl Jasný, "kus mého života a předznamenává mé další filmy." Snímek získal cenu na festivalu v Cannes v roce 1959.
Vrchol Jasného tvorby představuje lyrická kronika poválečné moravské vesnice Všichni dobří rodáci (1968), na niž sbíral materiál dvacet let. V Cannes mu film vynesl další cenu za režii a dodnes je oceňovaný.
Organizátoři festivalu Jasného také pozvali do poroty dalšího ročníku. Přijal, téhož roku ale emigroval, v Československu se jeho díla nesměla šířit a on sám na čas zakotvil u západoněmeckých televizních zakázek. Zhruba od poloviny 80. let žil v USA.
Během života Jasný několikrát unikl smrti. Poprvé v dětství, kdy onemocněl španělskou chřipkou, potom v emigraci v roce 1973, když ho údajně chtěla zabít KGB po jeho pokusu natočit dokument o smrti Jana Masaryka: "Chtěli mi rozbít hlavu, ale ten úder byl zadržený silnými brýlemi z rohoviny. A ty mi zachránily život," vzpomínal. V ohrožení života byl i za druhé světové války, když pomáhal v odboji.
Zvrat politických poměrů v Československu v roce 1989 uvítal Jasný dokumentem Proč Havel? z roku 1991. K řemeslu se naposledy vrátil v roce 1999 dramatem Návrat ztraceného ráje. To volně navazuje na slavné Rodáky, a vypráví o cestě k vlastním kořenům.
Jednou z méně známých kapitol jeho života byla spolupráce s britskou tajnou službou za druhé světové války. "Byl jsem poslaný inženýrem Chrástem na kopání zákopů, protitankových zákopů s úkolem udělat, sehnat tam bývalé příslušníky naší armády a udělat s nima mapy a ty vozit na Vsetín pro partyzány majora Murzina, a to jsem udělal," vysvětloval Jasný roku 2004 v rozhovoru pro české vysílání BBC, v čem jeho práce například spočívala.
Všichni dobří rodáci? Je to navždy legenda
Podle režisérky Alice Nellis je snímek Všichni dobří rodáci vzácný svou nadčasovostí.
"V každém novém čase ten film dokázal přinést něco dalšího. Myslím, že to je znakem děl, která přetrvají a jsou odrazem toho, co je v lidech věčné," vyjádřila se režisérka po sobotním zveřejnění informace o Jasného smrti.
Režisér Fero Fenič označil Jasného Všechny dobré rodáky za jedno z vrcholných děl české kinematografie. "Já sám pocházím ze sedlácké rodiny, moji rodiče byli kulaci. Vzpomínám si, že jsem poprvé film Všichni dobří rodáci viděl v kině v Prešově v nějakých 17 letech. Už tehdy mě hluboce dojal, protože jsem tam v jednotlivých postavách viděl předobraz lidí, které jsem znal ze své vesnice," řekl.
Životem i dílem Jasného prostupoval mysticismus. "Film, to je krása, to je světlo," prohlásil režisér v minulosti. "Já nemyslím. Přijde na mě takové světlo. Když myslím, tak nejsem tak dobrý, jako když jednám spontánně," řekl.
Dožít se vysokého věku mu údajně pomohla jóga, zelený čaj a projížďky na kole. A také stálý kontakt se studenty, kterým vštěpoval, že je třeba neustále hledat a pěstovat lidskost.
"Myslím, že byl velký básník, svědek dějin a zároveň měl nějakou sebereflexi. Takže jsem se mu velice obdivoval," řekl režisér Jan Hřebejk. "I když je ta zpráva (o úmrtí Jasného) smutná, tak ji beru jako příležitost přemýšlet o tvorbě jednoho z největších českých filmových tvůrců," dodal.
