"Není slov, která by dokázala popsat bolest, s jakou vám oznamuji, že Oldřich dnes v 5:45 dodýchal svůj poslední žalm a vydal se do krajin posvátných. Děkujeme všem za modlitby," uvádí hudebníkova facebooková stránka.
Vstoupit do světa Janotovy hudby nebylo snadné. Jeho posluchačsky náročná tvorba podle hudebních kritiků vyvolávala u vnímavého člověka otázky, pochyby a nejistoty. "Nikdy jsem v písničkách nehlásal nějaké jistoty. Chtěl jsem, aby ty věci spíš samy přišly a samy promluvily," řekl před časem Janota.
Devět hodin jeho tvorby shrnul na osmi albech komplet Ultimate Nothing, vydaný v roce 2016. Obsahoval koncertní nahrávky, záznamy jam session, ale také archivní nahrávky z domácích studií.
Podle hudebního novináře Jaroslava Riedela nebyl Janota nikdy hudebníkem, který si připraví skladbu, vybrousí ji do optimálního tvaru, předstoupí s ní před publikum a dál ji nemění. "Podstata tvorby pro něj spočívala ve vývoji, přičemž písně, které začal považovat za hotové, obvykle přestal hrát. V době největšího tvůrčího rozmachu navíc vydávat desky nemohl, o to víc vznikalo amatérských záznamů," uvedl tehdy Riedel.
Pro Janotu byla vždy důležitá živá a nově vznikající hudba. "Ty archivy, to je filatelie, sbírka trilobitů. Může to být zajímavé, ale setkání s trilobitem živým to není," řekl před lety časopisu Rock & Pop.
Janota se narodil 27. srpna 1949 v Plzni. Vystupovat začal v první polovině 70. let. Na přelomu 70. a 80. let koncertoval s violisty Irenou a Vojtěchem Havlovými, přičemž jeho pojetí hudby se velmi přiblížilo tvorbě z okruhu new age.
Za jeho nejsilnější autorské období bývá označována první polovina 80. let. "Tehdy měl Janota záchvat geniality. Během krátké doby složil většinu svých nejlepších písní," uvedl kritik Riedel.
V roce 2009 vyšlo album Ztracený ve světě: A Tribute to Oldřich Janota, na kterém různí hudebníci hrají jeho písně. Janota také napsal mimo jiné divadelní hru Okovaná blecha a několik knih. V roce 2016 nakladatelství Torst zveřejnilo Janotovy sebrané texty.
"Poznal jsem ho zkraje 80. let jako teenager, který právě začal objevovat svět hudby, a měl jsem kliku, že jsem ho poznal jako jednoho z prvních," vzpomněl tuto sobotu Petr Fiala, frontman kapely Mňága a Žďorp. "Laťka už nemohla být výš. 'Dlouhé čluny protínají kruhy luny'. Ohromil mě a od té doby, jsem se mu snažil a snažím přiblížit," dodal.
Podle Milana Páleše z vydavatelství Indies Scope český národ s Janotovým odchodem přichází o nejoriginálnějšího umělce, písničkáře, básníka, jakého v současnosti měl. "Celou jeho dlouhou hudební dráhu, která započala v 70. letech minulého století, jsme se snažili jako hudební vydavatelství průběžně mapovat, ale kvůli perfekcionalismu autora toho oficiálně mnoho nevyšlo. Ale to, co vyšlo, patří k tomu nejzajímavějšímu, co na folk-minimalistické scéně vzniklo. Za Oldřichem Janotou, ať hrával sám, nebo když se obklopil kapelou, vždy bylo skvělé a zajímavé dílo," uzavírá Páleš.