Jičínský rodák Hanuš se představil například jako Kecal i Mícha v Prodané nevěstě, Rarach i Beneš v Čertově stěně, žalářník Beneš v Daliborovi, Vodník v Rusalce, Revírník v Příhodách lišky Bystroušky, Figaro ve Figarově svatbě nebo Basilio i Bartolo v Lazebníkovi sevillském. "Pílí, podpořenou nezbytným talentem a pokorou, kdy spoléhal více na dirigenta než na režiséra, se vypracoval k mnoha rolím různorodého basového oboru," říká Bělohradská.

Operní pěvec se narodil 14. února 1929. V době studií navštěvoval v rodném městě učitelský ústav, který absolvoval roku 1948. Odsud přesídlil do Ústí nad Labem, kde se živil jako pedagog. Jako voják základní služby byl členem Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého. Na profesionální pěveckou dráhu nastoupil v Ústí nad Labem. Zde se začal učit zpěvu u Jitky Švábové, pod jejímž dohledem setrval po celou svou sólovou kariéru.

Dva roky byl členem opery Divadla F. X. Šaldy v Liberci, čtyři roky zpíval v Olomouci. Potom se na sedm let usídlil ve Státním divadle Ostrava. Od 1. srpna 1970 se stal sólistou opery pražského Národního divadla, kam ho angažoval Jaroslav Krombholc. Přišel tam v nejméně vhodnou dobu.

Pro normalizátory byl jako zakládající člen ostravské pobočky Klubu angažovaných nestraníků "protisocialistickým živlem", velké role ho nechali zpívat jen několik málo roků. Pracovní poměr zde přesto ukončil až po 21 letech. I po ukončení pěvecké činnosti pozorně sledoval operní dění, po přestěhování do Slavkova u Brna byli s manželkou Annou Hanušovou dlouholetými abonenty Janáčkova divadla.

"Operní povolání není zaměstnání, je to dřina a celoživotní odříkání. Jen pro toho, kdo na to má, a nejlépe ještě pro toho, koho od zpívání musí honit, má toto životní poslání smysl. Jen ten asi dokáže onu tajemnou krásu nést a šířit dál," uvedl Hanuš před lety v rozhovoru pro Hudební rozhledy.