Recenze - Představte si navenek spořádané postavy ze seriálu Zoufalé manželky zasažené paranormálními jevy. Představte si obyvatele předměstí, jež mystika Akt X spolu s opravdovými ufony připravila o půlku mozku a vrátila je zpět do útěšných kulis středostavovské idyly.
Takovými figurami zalidňuje své gigantické fotografie americký fotograf Gregory Crewdson. Je to svět těsně před nervovým zhroucením a totálním šílenstvím. Katastrofa se sice už udála, ale její účastníci ještě nedokázali pochopit důsledky.
Crewdson situuje většinu fotografií právě do té filmové nekonečné vteřiny před zpracováním šoku; když vše ztichne, aby se následně mohlo rozsypat.
A jestliže je v jeho případě řeč o podřízenosti kinematografickému efektu, je nutné dodat, že spíš než fotograf by na vizitce měl autor mít napsáno režisér.
Počínaje sérii Twilight z konce devadesátých let, která naplno rozvinula jeho rejstřík předměstských obsesí, už Crewdson není ani ten, kdo mačká spoušť velkoformátové kamery.
Na přípravě pečlivě aranžovaných snímků, v nichž není nic ponecháno náhodě, se totiž podílí standardní filmový štáb čítající až 150 členů. Veškeré svícení mají na starosti osvětlovači, záběr mnohdy vzniká až dva týdny a náklady se mohou vyšplhat i k milionu dolarů.
Přeneseně se dá konstatovat, že Crewdson oživil své blockbustery jediného záběru a jediné scény psychózami, jež odposlechnul coby kluk od pacientů svého otce. Ten míval v Brooklynu psychiatrickou ordinaci a přímo nad ní byl pokoj malého Gregoryho, jenž se podle svých slov s uchem na podlaze snažil vyslechnout vše z podvědomí otcových klientů.
Hyperrealistické zvětšeniny, které jsou díky digitálním zásahům ve všech místech obrazu ostré, jdou ruku v ruce s hrůzným světem spořádané a hygienické rezidenční čtvrti, v jejichž kulisách, načančaných zahrádkách a zotvíraných koupelnových skříňkách se skrývají lahvičky s psychofarmaky, domácí násilí a sebepoškozování.
Za mátožné polooblečené postavy s vygumovanými výrazy, které se plouží Crewdsonovy interiéry i ulicemi, totiž často mluví více jejich věci: stojící auta s rozsvícenými světly, vždy otevřené toaletní kufříky, otevřené police s čistícími prostředky, naservírované jídlo a pečlivě uklizené domácnosti.
Crewdson vlastně jen využil sáhodlouhé americké tradice, jež v konformitě předměstí nachází zdroje nejrůznějších perverzí. Počínaje Stepfordskými paničkami od Iry Levina přes Lynchův Modrý samet a Burtonova Stříhorukého Edwarda po Americkou krásu nebo zmiňované Zoufalé manželky.
S tím rozdílem, že Crewdson to ještě nasytil premileniální nejistotou devadesátých let a snadno čitelnými psychologismy třeba ve stále se opakujících motivech záchodové mísy, která z čistotou opanovaného kultivovaného prostoru ústí v chaos podvědomí.
Všudypřítomná je i nenápadně expandující příroda, která se už už chystá uchvátit bezradné rezidenty. Tráva prorůstá do pokojů, na toaletní skřínce se usadil vrabčák.
Jedinou výtkou snad může být, že v množství prezentovaných fotografií se vyjeví, jak Crewdson stále dokola a dokola ukazuje jednu jedinou emoci, jednu jedinou fóbii.
Což poněkud spěje k rozmělnění a její šablonovitost se projevuje především v poněkud formálním souboru s hollywoodskými herci nazvaném Dream House, jenž vznikl na zakázku pro The New York Times.
Ve celkovém vyznění to ale bohudík neumenšuje jeho hitchcockovské mistrovství najít hrůzu tam, kde by ji člověk sice čekal, ale ne úplně tuhle.
Gregory Crewdson. Galerie Rudolfinum, Praha 1. Výstava se koná do 25. května. Oficiální stránku výstavy najdete ZDE.
