reklama
 
 

Zdeněk Sýkora slaví v Městské knihovně devadesátiny

19. 2. 2010 13:20
Foto: Aktuálně.cz
Výstava zkoumá, proč se stal malířem náhody

Praha - Po 15 letech od velké výstavy Zdeňka Sýkory v Městské knihovně připravila Galerie hlavního města Prahy „malíři linií a struktur" a jednomu z nejslavnějších českých výtvarníků novou ambiciózní přehlídku. 

Koná se u příležitosti letošních autorových devadesátin a její autoři se snažili shromáždit to nejlepší z jeho více než padesátiletého díla, se kterým mu od 80. let pomáhá manželka lenka Sýkorová. Ve výběru necelé stovky prací jsou zařazeny rané abstraktní práce z konce padesátých let, struktury z let šedesátých i liniové obrazy z období posledních třiceti let.

Kurátoři díla shromáždili z českých i zahraničních sbírek. V Čechách tak je teprve potřetí vystaven slavný obraz Linie č. 24 - Poslední soud, který zapůjčilo pařížské Centre Pompidou.

Stěžejní malířovo dílo o rozměrech tři krát tři metry je součástí stálé expozice tohoto významného muzea a Sýkora je spolu s Františkem Kupkou jediným českým autorem, který je tu zastoupen. Sýkora patří také mezi nejdražší české výtvarníky a je součástí mnoha galerií i prestižních soukromých sbírek.

Začínal realistickými obrazy lounské krajiny, kterou objížděl na kole s plátnem v podpaží. Prošel surrealismem a kubismem, opravdový průlom ale přišel v 60. letech. Tehdy Sýkora jako jeden z prvních zapojil do tvorby počítač a krajinu převedl na abstraktní struktury. Namísto programování ovšem zapojil do svého systému náhodnost jako prostředek k dosažení "vyššího řádu". 

Od 70. let vytváří na principu náhody liniové obrazy: počet čar, jejich šířku, barvu nebo průběh určuje třeba i podle hodu kostkami. Sýkorova plátna mohou připomínat kaligrafii, někdo spatřuje jejich paralelu v partituře soudobé vážné hudby.

Sám malíř se odkazuje i na inspiraci analýzou Brownova neuspořádaného pohybu. Svůj systém tvorby stále vyvíjel a jednou za čas vytvořil velkorozměrné dílo shrnující jeho dosavadní postupy;  tímto „milníkem"  je i zmíněná Linie č. 24, kterou maloval po celý rok.

Sýkora je označován za světového průkopníka počítačové malby a používání náhodných čísel. Podle kurátora výstavy Pavla Kappela je to ale přílišné zjednodušení. I proto se současná výstava se podle kurátorů chce ptát spíš "proč" než "jak".

Odpověď se Kappel pokouší dát výběrem děl a jejich sestavením, ale i tím, že ukazuje systém malířovy práce, vystavuje jeho přípravné skici  a prezentuje i Sýkorovy texty, v nichž autor objasňuje svá východiska.

V jeho tvorbě pod autorů pořád hraje roli fascinace vědou i minulost krajináře. A bez ohledu na momentálně používaný systém nebo metodu prý malíř vyjadřuje totéž - úžas z přírody a radost ze života.

Výstava zaznamenává i Sýkorovy realizace v architektuře a připomíná i významná životní data v souvislostech. Expozice v Městské knihovně je přístupná až do 2. května.

Poctu k malířovým devadesátinám připravila i Galerie Zdeněk Sklenář. Do 27. března je tu pod názvem Extrémy představován soubor osmi grafických listů, serigrafií - Černo-bílá struktura 1967/2009.

Přehlídku Sýkorových prací lze kdykoli doplnit i procházkou po Praze. V šedesátých letech totiž autor vytvořil obklad větracích komínů u Letenského tunelu a keramickou stěnu u Václavského náměstí, která je nyní součástí interiéru přistavěné kavárny.

autor: Kultura | 19. 2. 2010 13:20

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama