Welcome to Tower, přátelé Richardovi

Jana Budařová
7. 3. 2006 14:00
Recenze - V plechových kulisách pěje andělský chór, klaun s balónky vítá malé prince a po jevišti belhá se zmrzačený bezdomovec.

To Shakespearův Richard III. vkročil po devadesáti letech opět na scénu pražského Národního divadla. V časově i místně neukotvené inscenaci režiséra Michala Dočekala má král-zloduch tvář idolu -náctiletých dívek, Richarda Krajča.

Lidské mraveniště

Na scéně není nic, co by se podobalo honosnosti královských paláců. Ze všeho vane ošumělost, kterou nezakryje ani uhlazeně se tvářící společnost pánů v oblecích s kravatou. Scénu svírá plechová stěna, která ze 180 stupňů objímá jeviště Stavovského divadla.

David Prachař jako William Stafford
David Prachař jako William Stafford | Foto: Aktuálně.cz

Scénicky "vděčný" plech je však pouze chvílemi efektně nasvícen dočervena jako odkaz na válku dvou růží, ale jinak se s ním příliš nepracuje, i zvukově zůstává nevyužit. Pod oněmi stěnami se pak hemží lidské mraveniště, v němž velkolepou osobnost abys pohledal; ani Richard není výjimkou.

Inscenace není poselstvím o neměnném kruhu dějin - kdy cesta k trůnu je lemována smrtí nepřátel i bývalých spojenců, následována nezvratným pádem a nástupem nového panovníka. Režisér naopak hru strhává z dramatických výšin.

Místo hůlky meč

Ukazuje boj jednoho vyděděnce o kousek místa na slunci, který se zvrhne v diktaturu. Richard je sice nakonec svržen, ale nový král Jindřich svět nespasí. Na trůn dosedá bojácný mladíček ve vleku svého okolí...

Richard Krajčo, nechť jeho fanynky odpustí, vypadá jako bezdomovec v olysalém koženém kabátu. Kulhavý a se znetvořenou rukou, všemi opovrhovaný "outsider s hvězdným potenciálem", který si chce něco dokázat; a taky šašek, který občas napodobuje Charlieho Chaplina, jen se mu v ruce místo hůlky točí meč.

 

Právě se děje

Další zprávy